Action B
Réžia:
Josef MachKamera:
Julius VegrichtHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Josef Bek, Rudolf Deyl ml., Bohumil Smutný, Mirko Čech, Miloš Vavruška, Karel Richter, Jiří Sovák, Martin Ťapák, Antonín Šůra, Mikuláš Huba, Oldřich Lukeš (viac)Obsahy(1)
Prvý náš film s mírovou thematikou líčí hrdinný boj příslušníků československé armády a SNB s banderovskými vrahy i jejich přisluhovači mezi reakčními politiky a kněžími. Po válce chtěli západní imperialisté dostat banderovské tlupy, složené z bývalých esesáků, do západního Německa, aby tam spolu s ostatními válečnými zločinci sloužili jako jádro budoucí fašistické armády, určené k přepadení Sovětského svazu a lidově demokratických států. Cesta banderovců vedla z Ukrajiny přes Polsko, kde podporováni Mikolajczykem a jeho stranou, vypálili na 5000 vesnic a zavraždili na 50.000 lidí. V roce 1947 byli vytlačeni lidovou armádou z Polska. Vtrhli na naše území a počínali si stejným způsobem jako v Polsku. Ale dík iniciativě KSČ byla prosazena, přes přímý odpor, sabotáž a zradu buržoasních stran, vojenská likvidace banderovců. Vojáci a příslušníci SNB nastoupili proti hordám nepřítele, který byl nebezpečný zkušenostmi v horských bojích a svou krutostí. Naše reakční strany se snažily, podle pokynů z Mnichova, zmařit komunisty těžce vydobytou vojenskou likvidaci líčením banderovců jako "ubohých štvanců" - tímto tvrzením chtěly nahlodat bojovou morálku našich lidí. Tuto propagandu vřele podporovala církevní hierarchie. Na našem území byla současně rozvinuta banderovská špionážní siť, která měla zaručit zprávy o pohybech vojsk, zajistit ve spolupráci se zrádnými kněžími a rekčními stranami podporu obyvatelstva, přísun munice a potravin a opěrné body pro dobu, až se banderovci dostanou z hor do nížiny. Díky bdělosti SNB a STB se podařilo tuto agenturu, skrytou většinou po farách a klášterech, likvidovat. Přesvědčování, za aktivní pomoci uvědomělých soudruhů, rozbilo lživou propagandu reakčních novin, která u některých lidí již zapouštěla kořeny. Boje s banderovci byly těžké a neobešly se beze ztrát, jak na životech vojáků a příslušníků SNB, tak i obyvatelstva. Nakonec byla "akce B" ukončena vítězně: banderovské tlupy byly likvidovány. Naši vojáci a příslušníci SNB dokázali, že lid vedený myšlenkou obrany míru je silný a pevný. Film byl vyroben za spolupráce ministerstva národní obrany a ministerstva národní bezpečnosti. (Filmový přehled)
(viac)Recenzie (72)
Film je uvozen květnovými dny roku 1945 a přehlídkou vítězných jednotek, které rozbily plány banderovců probít se za pomoci tlup německých fašistů na "svobodný" západ. Samozřejmě, že jsou v něm některé scény, které snesou přísnější měřítko, co do věrohodnosti, ale z historického hlediska je to film velmi poučný především pro ty, kteří důvěřují dnešnímu výkladu dějin. Na cestě na Západ měli banderovské hordy vytyčeny styčné body a opíraly se především o katolickou církev; odkazuji i na jeden z případů mjr. Zemana. Jak je možné, že je Stepan Bandera v jisté zemi opěvován jako národní hrdina, když cestou k Američanům vraždil a loupil nevinné... ()
Překrucování a zkreslování dějin. Názorná učebnicová ukázka toho, jak vtlačit lidem do hlavy, že něco, co se stalo, se vlastně stalo poněkud jinak a hlavně z jiného důvodu. Patrně z toho důvodu, že scénář napsali mj. Eduard Fiker a Martin Frič, není tenhle film nejhorší z možných, ale o maličko míň špatný. Hodná Antonie Hegerlíková a zlá Vlasta Chramostová pálící po sobě nemilosrdně ze samopalu, to je zážitek. SE SOVĚTSKOU ARMÁDOU PROTI TĚM, KTEŘÍ BY JE (Banderovce, pozn. SML) SEM CHTĚLI ZAVÉST! ()
Snímek sice přímočarý, zdaleka ne však vyprávěný. Záběr za záběrem se vrství, aniž by z této skládky povstával nějaký (smysluplný) příběh, a strašlivě nesouvislé dialogy, zčásti ilustrace propagandistického sdělení, zčásti jejich výklad, maří s uvědomělou, ale nepochopitelnou rozhodností režisérovu úpornou snahu složit z rozrůstajícího se celuloidového pásu film. Současně tak vzniká jakýsi falešný dokumentární obrazový materiál i neúmyslně věrný záznam jazykového úpadku: v těch nepřiléhavě skládaných evidujících dokladech si nikdo s nikým nedokáže porozumět, ba ani se zde nikdo nedokáže vyslovit… Fikerův a Fričův podíl na scénáři zřejmě převážil těžký kalibr Kirchnerův. ()
Tyhle filmy jsou svým způsobem krásné, ukazují překrásnou českou přírodu a technickou vybavenost našich jednotek po skončení války, rovněž práci SNB, nebo vojska. Velkým mínusem (z dnešního pohledu) je ovšem přílišná politická agitaci, či černobílý pohled na lidi, kteří jsou buď socialistickým ideálem občana nebo sprostým záškodníkem. Mezi všemi vyniká Král Šumavy, kde je právě politické agitace nejméně a proto je film nejlépe hodnocen i s odstupem let. ()
Padesátá léta byla peklo. Vše zalil rudý háv a inteligenci vytřídala tupost. Režim se nejen vypořádával s těmi, jejichž odvaha prokázaná doma či na západní frontě mohla spolu s demokratickým smýšlením ohrozit diktaturu jedné strany. Církev byla samozřejmě jedním z logických nepřátel, protože mohla ovlivňovat velkou měrou lid a jeho uvažování a to zejména na venkově. Tento film tepe do církve seč může. Je to totiž právě ona, kdo se snaží Banderovi a jeho ozbrojeným bandám umožnit přechod přes naší republiku do Západního Německoa v ústrety Američanům. Naštěstí tu máme naši skvěle vycvičenou armádu s bratry ze SNB a ti sic s oběťmi tlupám projít znemožní. Film je čistě propagandistickou záležitostí a opravdu zaujme snad jen ukázanou výstrojí a to zejména německou. Taktéž průhledy na hory a kopce ve kterých se štvanice na Banderu odehrává byly krásné a je škoda jak již podotkl i Enšpígl, že to nebylo v barvě... Ačkoliv přestřelky jsou tam četné, divák může v úžase sledovat jak pár českých vojáků ukrytých v hájence odolává přesile banderovců, kteří běhají po nekryté louce kolem (ale nic se jim neděje) ačkoliv sapíky střílejí až se z nich kouří. Nakonec pěkně po rusku jejich velitel Rudolf Deyl ml. do té doby pálící dobře kryt roubenkou z okna, otevře dveře, vyjde na otevřené zápraží a dávkou pokosí banderovce. Samozřejmě jednu při tom hned koupí do prsou.... Takových to scén je tam vícero a jedna z nejstrašnějších je ta, kdy po sobě pálí dvě roty ze samopalů (naši mají dokonce bren) ale nikomu se nic neděje, jen hlína ze zěmě odlétává.... Naši nakonec samozřejmě zvítězí a v závěru zdůrazní bratrství se SSSR... No co chcete od filmu z roku 1951 ? ()
Galéria (2)
Zaujímavosti (4)
- Jiří Sovák (vojín Jula) vzpomínal, že při během natáčení "nám jeden chytrej major učeně předváděl, jak máme zacházet s granátem. Nastoupil před nás a povídá suverénně a důležitě: 'Tak, soudruzi, tohle je granát, uchopte pevně, nebojte se hodně napřáhnout, dejte do toho švih! Nebojte se, je to zcela bezpečný!' To řekl, uchopil pevně, napřáhl - a už ho vezli. Granát mu explodoval přímo v ruce. Málem o ni přišel, prsty potrhaný... Pan režisér Mach vyšel z oblaku kouře v nepromokavým plášti, napůl černej, napůl bílej, jak harlekýn v trikoloře... Major se pak dlouho léčil, ale jeho věta 'nebojte se, je to zcela bezpečný!' se taky ujala. Ve štábu se vryla tak, že jakmile ji kdokoliv pronesl, už jsme ryli rypákama v zemi." (NIRO)
- Stejnojmenný román Eduarda Fikera poprvé vychází souběžně s premiérou filmu v roce 1952. (NinadeL)
- Natáčanie prebiehalo v Malej Fatre vo Vrátnej doline. Často vidno v pozadí Veľký a Malý Rozsutec. (Milan.Tobik)
Reklama