Joker

A mně to zase tak nevadilo, že do toho nahomili umělěcké ambice. Za a. našli fantastického pána, co jim je svou zaječopyskoidní mordou pomohl přenést na plátno, za b. se bavím vidinou, jak řady zmatených komickových diváků z nudy foukaly nosem popcorn, škrabaly se pod tepláčky a čekaly na pokyn nějaké autority, jaký k tomu vlastně mají zaujmout postoj. (03.12.2019)

Všechnu špínu, marnost a bolest Gotham City si v sobě nese jediný člověk. A to je na tohoto vyděděnce společnosti i lůzy.. osudem zlomeného klauna příliš… Joaquine Phoenixi... bolelo to! A kdybych vedle sebe neměla svého přítele (který mě obětavě držel za ruku) asi bych to úplně neustála. Víc napíšu později, až... Vlastně ne. Povstal nám nový Joker! Ať žije!! (06.10.2019)

„Chtěl jsem se zeptat, jestli byste nemohla požádat doktora, aby mi přidal prášky.“ - „Arthure, berete sedm druhů léků. Musí vám nějak pomáhat!“ Tak tady se někdo krapet sekl…Nejdřív jsem se trochu obával, abych podvědomě neskončil u srovnání Phoenixova ztvárnění s jeho předchůdci (Ledger, Nicholson), ale k tomu nedošlo, tenhle film není klasická komiksová adaptace, navíc se zabývá hlavně tím, co vedlo k Arthurově „přeměně“. Jak jsem čekal, jedná se o nepřetržitou (a excelentní) Phoenixovu hereckou exhibici (myšleno v tom nejlepším slova smyslu). Studie jednoho osobnostního rozkladu člověka, v jehož případě se „tak dlouho chodilo se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo“, baví a strhává. Atmosféra Gothamu (v němž se vše obrací vzhůru nohama) měla také hodně do sebe (a sociální podtón sem perfektně sedne), takže za mě slabších 5*. „O mámu se s láskou starám.“ - „Musí tě mít moc ráda za to, co pro ni děláš.“ - „Je to tak. Vždycky mi říká, abych se usmíval a tvářil se vesele. Říká, že mým posláním je rozdávat radost a smích.“ (10.05.2020)

Nevítal jsem origin od samotné první zmínky s pražádným nadšením, protože na Jokerovi mě vždy fascinoval opar tajemna, skrz který nikdy úplně nepronikne žádná z teorií o jeho původu. Proto je Phillipsův vysněný projekt přijatelný právě jen tak, jak byl původně zamýšlen. Jako samostatný příběh mimo myslitelná pokračování či odbočky, tedy směr, který film sám popírá kroužením kolem Bruce Wayna. Za zlomový nepovažuji ani tak přístup, kdy se jde pod antagonistovu kůži natolik hluboko, že není možné s ním alespoň v konkrétních epizodách či obdobích silně nesympatizovat, ale spíš Phoenixův ponor á la Klaunova zpověď. Od něj se oči odtrhávají jen velmi těžko, jakkoli jde vzhledem k záměrným fyzickým nepříjemnostem (vychrtlost, smích) o podívanou téměř masochistickou. (10.10.2019)

V životě jsem nejspíš neviděla depresivnější film. Dvě slova: Joaquin Phoenix. Neuvěřitelný. Já, bratr i přítel jsme z kina odjížděli v deprimovaném tichu. Jsem strašně ráda, že jsem viděla na velkém plátně. Hudba dokonalá. V tomto případě ale doporučuji si nečíst dojmy ostatních moc do detailů a prostě na to jít. Určitě se podívám znovu - až budu mít pocit, že se topím v nebezpečném moři dobrý nálady a budu potřebovat zchladit trochou prvotřídní depky. PS: Kvůli Phoenixovi doufám, že ve skutečnosti vede trochu veselejší život :-D (07.10.2019)