Joker

Dobrý film, ale nemohu se ubránit pocitu, že je o Jokerovi jako takovém jen náhodou a to mi troch vadí. Do onoho konceptu zapadá jen svojí maskou, ale jinak je spíš film jako drama o narušeném jedinci, který si prochází nejhorším obdobím svého života. A tak kdyby se film jmenoval třeba ,,Arthur" a nesetkal se s rodinou Wayne, tak by nám to ani nepřišlo jako z DC vesmíru. Každopádně pravý Joker by měl být přirozený vůdce a jakousi definicí chaosu, ale ve filmu se setkáme jen s nemocným chudáčkem který je občas trochu cool. Většinou  však je to jen ustrašený třasořitka který od sebe odpuzuje snad všechny lidi. Stejně tak na filmu nevidím žádnou velkolepost. Prostě jen další sice oduševnělý, ale jen lepší průměr. (16.10.2019)

92%? Ale no tak. Po tom hype jsem se na to taky nechal nalákat a táhnul se až na Anděla a po pravdě není to nic víc a nic míň než řemeslně slušně natočená óda na jednoho šílence a po pravdě řečeno ten smích mě už po půl hodině docela iritoval a ke konci už regulérně sral. Jinak proti Phoenixovi a jeho výkonu nic nenamítám, ale nemuseli ho na konci za každou cenu stylizovat aby se co nejvíc podobal na Jacka Nicholsona, protože ten je jenom jeden a nejlepší Joker ever to si říkejte co chcete. Jinak průměr kde mimo hlavního hrdiny už nic výrazněji nezaujme a to avizované údajně drsné násilí je teda slabý čajíček z pohledu toho co už jsem kdy viděl. Oceňuji snahu DC točit víc temný a dospělácký filmy než ty stupidní digitální omalovánky z Marvelu, ale tohle zůstalo na půlce cesty a abych byl upřímný, tak už mi to z větší části vyšumělo z hlavy.55% (03.10.2019)

Ano, v podstatě je to banální a v až překvapivě mnoha ohledech méně sofistikované než jak se to tváří (krom ryze geniálního nápadu se smíchem a finální "relativizace"). Ano, je to v citování/následování scorseseho předobrazů v podobě Taxikáře a Krále komedie až příliš okaté a důsledné, než aby to šlo považovat za klad. Ano, nepřekvapí to průběhem či vyústěním. Ovšem zároveň se nedá popřít, že to co Sher dělá s kamerou, Guðnadóttirová s hučivou (ne)hudbou a především Arthur Fle... Ehm, Joke... Ehm, Phoenix, to dohromady dělá snímek, který znepokojí, zadře se pod kůži a nevyprchá s náběhem závěrečných titulků. A to dokonce i bez omluvné obezličky "v rámci komiksových filmů". Což není vůbec málo. (04.10.2019)

Možná by Todd Phillips, jinak též tvůrce samých komedií, natočil horší film, kdyby nečerpal ze všech těch snímků, jak to sám přiznává. Ale to není zas až tak důležité, copak nevíte, že filmoví tvůrci si berou inspiraci od kolegů celkem běžně? Mnoho a mnoho současných filmů, natočených v Hollywoodu i leckde jinde, nepřináší prudce originální příběhy, jaké tady ještě nebyly (nelze sčítat jablka a hrušky, třeba poměřovat Phillipse například s Ki Duk Kimem), ale to také není a priori špatně. Nejpodstatnější je, že tvůrci natočili netradiční snímek, ve kterém nám zobrazili jednoho z nejikoničtějších záporáků komiksového světa tak, jak jsme snad ještě žádnou komiksovou postavu neviděli. Spojení "psychologie a komiks" si naposledy vybavím u Hulka Anga Leeho a to už je nějaký ten pátek. Joker je natočen s téměř neviditelnou elegancí, obyčejně a přitom působivě. Retro vás přinutí ještě více přemýšlet, jak jsme na tom asi s tou předpojatostí jedněch vůči druhým v současnosti. Chválit Joaquina Phoenixe by bylo nošením dříví do lesa, já osobně vyzdvihnu excelentně depresivní hudbu Hildur Guðnadóttir. Jak se většinou nad pokračováním určitých komiksovek ošívám, zde bych si u druhého dílu vrněl blahem a spojit nakonec Jokera a Batmana by byl ten nejlepší filmově-komiksový nápad dekády. Takže si prosím, někteří i mí oblíbení uživatelé, co jste jindy věcní, nechte ty ironické glosy filmům, které si to zaslouží. 90%. (10.10.2019)