Joker

Hlavni problem Jokera je v tom, ze se hlasi ke komiksovejm filmum. Tohle totiz s komiksama nema absolutne nic spolecnyho. Vzdycky je fajn, kdyz se nekdo pokusi jit proti proudu nastavenymu MCU a natoci neco trochu realistictejsiho a drsnejsiho, jenze zatimco Nolan presne trefil tu hranici, kde to je jeste komiksovy a zaroven realisticky, Phillips bohuzel ne a film by se tak vubec nemusel jmenovat Joker. Tady mame proste sestup jednoho cloveka do silenstvi, kterej jede podle vicemene predvidatelny sablony, kdyz se hlavnimu hrdinovy, kterej je ze zacatku i vcelku sympatickej, postupne stavaj dalsi a dalsi prikori a on zacina bejt cim dal tim vic zahorklej. Nerikam, ze to neni natoceny pusobive, ale vzhledem k tomu, ze film vlastne nema zadnou pointu, jsou to takovy dve hodiny o nicem. Zachranuje to samozrejme genialni Phoenix, ale tady opet narazime na problem komiksovosti. On proste hraje obycejnyho, vysilujiciho cloveka, trosku pochcanka, kterej vam je vicemene ukradenej. Naproti tomu Ledgerovo Joker byl zaporak, kterej vypadal nebezpecne. Herecky bych je nerad srovnaval, oba byly super, ale kazdej holt trochu jinak. Celkove tak dobre natoceny, skvele zahrany drama o propadu jednoho cloveka do silenstvi, ale mezi komiksovy filmy bych to snad ani neradil a ze bych to potreboval videt podruhe, to fakt ne. (21.10.2019)

Vždy som doteraz tvrdil, že pre mňa, a asi aj pre celú moju generáciu, bude navždy najlepším Batman ten z dieľne Tima Burtona a najšialenejším Jokerom Jack Nicholson. Tento názor som zastával aj potom, čo som zhliadol snímok "Temný rytier", kde zápornú postavu Jokera stvárnil mnohými do neba vynášaný Heath Ledger. Ja som to všetko musel prehodnotiť, až keď som si pustil film "Joker", ktorý v roku 2019, natočil americký režisér Todd Phillips. Až vtedy som prenikol do utrápenej, zničenej, chorej duše Arthura Flecka a pochopil všetko to cynické šialenstvo, ktoré je podstatou psychicky narušeného zločinca, ktorý si začal hovoriť Joker. Je to depresívne, smutné, znepokojujúce. Filmársky perfektne spracované. Navyše ma úplne uchvátil Joaquin Phoenix v titulnej úlohe. Predviedol geniálny, dychberúci herecký výkon. ***** (26.01.2022)

Komiksový pozadí je jenom chabá berlička (díkybohu), tohle je naprosto realistický, výživný drama o duševním rozkladu jednoho nešťastnýho týpka, takový Taxikář pro 21.století. A věřte, že číst si tady, jak byl Joaquin Phoenix fantastický a pak to vidět ve filmu na vlastní oči, je úplně jiný level. Takové absolutní ponoření se do role jsem viděl naposledy u Daniela Day-Lewise v ´Až na krev´ před 12 lety. Každý sebemenší pohyb těla, každá vráska, hra očí i ten přepálený smích, to byla velká škola herectví a jenom mi potvrzuje, proč Joaquin, tenhle velký, zapálený bojovník za práva zvířat, tahle nonkomforní, nezařaditelná plachá bytost, je už více než dekádu mým nejoblíbenějším hercem. Jeho ´metodické herectví´ (jehož vyznavačem byl právě Daniel Day-Lewis), které vykazuje přejímání chování a myšlení vaší postavy a ponoření se do ní po celou dobu produkce filmu, v dnešní době asi nemá srovnání s žádným jiným hereckým kolegou. (05.10.2019)

"Promiňte, že se směju, jsem nemocný." Jsem moc malej masochista na to, abych se dokázal dvě hoďky bavit depresivním přerodem šílenýho magora s nepříjemně skřehotavým smíchem ve slavnýho šílenýho magora s nepříjemně skřehotavým smíchem. Kromě deprese mě ještě docela zaujala ta nekonečná nuda a hlavní hrdina chladnoucí v ledničce. To asi někdy zkusím. A taky chci vyzdvihnout show Murrayho Franklina, protože to bylo jediný místo, který mě na chvíli donutilo přestat zívat. (07.10.2021)

10/10. Jistě, v rámci kinematografie nelze mluvit o něčem novém, ale pokud se bavíme o komiksovém žánru, jde o vítanou a velmi živelnou injekci. Phoenix je démonický a právem se zařadí mezi elitu, která titulního padoucha mohla ztvárnit. Tahle one-man show stojí a padá na jeho umu a dává si to s přesvědčivým přehledem. Dramatická nota funguje na jedničku, spolu s dávkou emocí, s jedním fikaně vypointovaným zvratem a přerod zlomeného člověka v psychopatického "magora" je pod taktem Phillipse poutavá, v mnoha ohledech silná a především audiovizuálně opojná podívaná. Jo, sežral jsem jim to i s navijákem. A nestydím se. (30.09.2019)