Hrátky s čertem

Jak se to stalo, že jsem se s touto přes půl století starou pohádkou potkala teprve nedávno? Snad mě odpuzovaly ladovsky vymalované papírové kulisy, snad žoviální Josef Bek... těžko říct, prostě jsem se "Hrátkám s čertem" dlouho úspěšně vyhýbala. Dlužno dodat, že k vlastní škodě, pohádka je totiž prošpikována krásným českým humorem, místy až překvapivě košilatým:-). Budovatelská éra je sice na příběhu silně znát, ale s trochou úsilí se nad to moralizování dá povznést. A pořád přemýšlím, kde se v závěru vytratil vous poustevníka Školastika, to jsem zachrápala, že nevím, proč jej měl na konci ustřižený?:-) 75% (18.11.2009)

Když jsem byl malej, tahle pohádka se mi spíš nelíbila. Dnes už vím proč (a přehodnotil jsem svůj názor). Prvně kvůli prostředí a dekoracím, které jsou vpravdě divadelní (a i když v mnoha jiných pohdkách je ta umělost mnohem horší, tady mi to vadilo asi nejvíc) a za druhé že to není klasická pohádka, kde dobro je jenom dobrý a zlo jenom zlý. Protože jsem nikdy netušil, kdo je lepší z dvojice Smolík-Vojta (školastyk-lupič). A za další je to plné štiplavého satirického humoru, kterej jsem jako malej fakan prostě nemohl rozeznat a už vůbec ne pochopit. Nevím, jestli to tak bylo zamýšleno, ale mnohé promluvy Martina Kabáta o pekelnících a peklu samotném jsou vlastně kritikou komunismu (i když tehdy možná všeho ostatního kromě komunismu). Když Martin říká, že správnýho chlapa nemůžou obloudit žádnou lží, vidím v tom odpověď na politické procesy s nepohodlnými lidmi v padesátých letech (jako Milada Horáková apod). Navíc plejáda výborných českých herců, z nichž každý předvádí to nejlepší (někteří z nich jako třeba Josef Bek hráli své role i v divadle) a navíc se tu taky jedná úplně o první ukázku škodlivosti kouření, jaká v našem filmu byla zobrazena. A až do pohádky S čerty nejsou žerty tu je ten absolutně nejgeniálnější Lucifer, jakýho jsem kdy ve filmu viděl. (17.04.2006)

Když má někdo pro strach uděláno, nelekne se ničeho. Ani pekla. Takové je hlavní poselství pohádky Hrátky s čertem. Ale z dnešní perspektivy lze příběh o "upisování duší" číst i jako podobenství o tom, jak v minulém režimu získávala StB občany pro tajnou spolupráci. Cesta do pekla je široká a pohodlná, říká mladý ambiciózní čert Lucius. Stačí podepsat "ceduličku" a poslušný občan má vystaráno. Vyznění filmu je k české povaze milosrdné. Lidi ochotné ke spolupráci s tajnou policií ukazuje pohádka jako slabé, ale v jádru dobré a poctivé. To je případ princezny Dišperandy a její služebné Káči. Tak moc chtějí ženichy, že se klidně upíšou vlastní krví a ani moc nehledí na důsledky. Proč taky, smrt i revoluce se přece vždycky zdají být tak daleko. Naopak lidé zásadoví a mravní jsou vykresleni jako podezřelí podivíni. Takový je otec Školastykus, který žije celý život v odříkání. Jí sušené kobylky, ale tajně závidí lidem, kteří se můžou ládovat pečenými kuřaty. Stejné je to i s ostatními slabostmi. Školastykus se vyhýbá pokušení a s čerty nechce nic mít, ale k duševní pohodě mu to moc nepřispívá. Navíc neumí odpouštět: když se ukáže, že hříšníci se vyhnou peklu a skončí stejně jako on v nebi, chápe to jako nesmírnou nespravedlnost. Jaký rozdíl v porovnání s "poctivým" loupežníkem Sarka Farkou, který se k stáru napraví a stane se z něj dobrák. A koneckonců ani samotní "agenti" nejsou nijak nesympatickými hrdiny. Čerti Omnimor a Karborund jsou staří roztomilí popletové, čert Lucius zase nezkušený kariérista. Strach nahání snad jen chladný a prohnaný doktor Solfernus. Zato oslavou české povahy je dragoun Martin Kabát. Veselý, zábavný a plný života. S čerty se stýká a pekla se nebojí. Čertovské packaly bez váhání obere v kartách. Až když si dá partičku se Solfernem, narazí kosa na kámen. Ale i pak si ví tenhle český chlapík rady: místo své duše nabídne peklu dvě cizí. Později se to snaží napravit a vydá se sám do pekla. Naštěstí mu pomůže anděl Teofil, který paprskem božího světla provede v pekelném archivu cosi jako skartaci. Duše tak zachrání. Drdovu pohádkovou alegorii si dnes už jen stěží dokážeme představit bez typické ladovské stylizace a s absencí hereckých velikánů par excellence, kterým dominuje elitní osazenstvo z Národního, tedy Smolík, Pešek, Záhorský, Filipovský, Neumann a Vojta, ve vyrovnaném souboji s přicházející generací výrazných uměleckých individualit v čele s Josefem Bekem, Rážem, Vránovou, Klepáčovou a mladým Vinklářem. A dozvíme se nakonec z pohádky, co je to svědomí? Takové to ouzko tadydlenc, říká jeden z hrdinů a ukazuje si na prsa. Jenže to je na poselství málo. Hledejme ho spíš ve slovech krále. Když Školastykus postříká Solferna svěcenou vodou a ten v oblacích kouře zmizí, král zvolá: Fuj! To je smrad, v tom se nedá panovat. Pěkně řečeno. (25.12.2008)

Jubilejní šestistý šedesátý šestý komentář věnuji s láskou Martinu Kabátovi a jeho boji s mocí nepozemskou. Dospělému a lidskému příběhu v pohádkových kulisách. Nepohádce, která kromě vynikajích vtipů obsahuje taky hodně k zamyšlení. Ano, Drda se dá vykládat tendenčně, ale jako autor je především humanista. ... "Zpitomět lidi, udělat z nich zbabělý, ustrašený zvířata..." Takhle to peklo válí, co svět světem stojí! A je docela jedno, jestli se v tom pekle zdraví Heil, nebo Práci čest. (10.02.2016)

Kouzelná studiová pohádka se zábavným a samozřejmě také vtipným příběhem. Neumann a Filipovský jako čerti byli dokonalí. Vlastně nejen oni. Takových postav je tu ale víc, třeba loupežník Sarka Farka. A ta ladovská stylizace je nezapomenutelná. Někdy to jde o bez velkolepé výpravy. Tady by byla na škodu. (27.10.2020)