Nikdo nic neví

Je až neuvěřitelné, že v zemi, kde jsme si schopni dělat legraci ze všeho a ze všech bylo natočeno tak málo čistě komedií o druhé světové válce. Byly jenom tři a Nikdo nic neví je nejlepší z nich. Dá se na něm najít sice dost chyb, ale osobně jsem je nehledal. Jen jsme se bavil . Navíc je to jeden z mála filmů, kde hraje František FIlipovský hlavní roli. (11.12.2012)

Je jisté, že česká kinematografie nemá moc filmů v komediálním žánru s kontextem nacistické okupace. Josef Mach natočil vzhledem k roku vzniku výrazně humornou vizi války, kdy příběh zapadá do obecné nálady okupované Prahy, ale vše je příliš přehrávané a utahané. Gagy jsou takové nijaké a groteska je to spíše podprůměrná bez překvapujících momentů. (15.03.2014)

Perfektní okupační groteska, dnes snad ještě lepší než jakou jsem si ji (někdy z dětství) pamatoval. K dokonalosti jí schází jen málo, protože Jaroslav Marvan a František Filipovský jsou velmi dobrá komická dvojice a scénář přímo miluje záměny všeho druhu a počítá s tím, že divák je na tom stejně. Jódlování s kočárkem se obzvlášť povedlo. (03.02.2016)

Perfektní dávka humoru a sebelegrace, kdy si Češi dělají švandu ze sebe samých v průběhu druhé světové války, tedy době o dva roky starší. Ta sebeironie je perfektní, vystihuje českou povahu daleko lépe než samotná dobrodružství vojáka Švejka. Marvan je zde výtečný, kam se na něho derou ti všichni Andělové atd. Filipovský je rovněž pohotový komický partner a Dítětová zdobí film svým půvabem. Ani ostatní obsazenstvo nezaostává, včetně perfektního Linkerse v roli SA-mana. Výtečné! (25.11.2013)

„Stát! Lidi, neblázněte! To je všechno omyl! Tam toho řežou privátně!“ Musím říct, že jsem docela zklamaný. Nevím, jak velkou roli v tom hraje fakt, že jsem francouzské a britské „vzory“ (snad s výjimkou Haló, haló!) nikdy nevyhledával, protože mně dělalo problémy se na jejich humor patřičně naladit, ale ani domácí Nikdo nic neví nakonec nebylo výjimkou. A kupodivu naivita snímku je to, co mi vadilo nejmíň. Asi nejvíc mě dráždila naprostá jednoduchost a předvídatelnost. Prakticky každý vtip odtušíte hned v jeho přípravě. Pravda, párkrát se nějaký ten podařený fór objeví, ale téměř výhradně jde o gagy situační, podařenou hlášku aby tu jeden hledal s lupou. Nejlepší jsou tak rázovité postavy a jejich představitelé. Ti drží film po celou dobu nad vodou, a to i přesto, že jim tvůrci vložili do úst minimum opravdu vtipných replik. Jen díky nim se divák pořád docela slušně baví a vyloženě nenudí. Herci to vytahují na lepší průměr, ale víc ani ťuk. „Co děláš, člověče, neumíš jezdit?!“ - „No neumím, ale de mi to príma!“ (13.01.2017)