Nebeské dni

Nebyl by to Terrence Malick, kdyby i obyčejné romantické drama nepovýšil na úchvatnou podívanou. Perfektní je zejména kamera, ale hlavní zůstává příběh těch čtyř postav, o nichž nám tu vypráví. Docela mne překvapuje, že krásná Brooke Adams v Hollywoodu neprorazila, z dvojice mužských hrdinů je přeci jenom zajímavější Sam Shepard a i mladá Linda Manz má zvláštní kouzlo (nebo to je také jen díky režiséru a kameramanovi?). Peripetie vztahů hlavních postav jsou doprovázeny různě idylickými či děsivými přírodními sceneriemi, obzvlášť nálet kobylek v makrodetailech vypadá jako invaze monster. A abych nezapomněl, ještě je tu výborná hudba. (15.08.2011)

Áno, film je plný úchvatných obrázkov prírody, no Malick sa zrejme nechal trošku uniesť a pozabudol, že natáča hraný film a nie dokument alebo prírodopisný film. Na to, aby hraný film zaujal diváka nestačia len podmanivé zábery exteriérov, film musí mať aj nejaký dej a kvalitná filmová dráma by mala mať taký dej, ktorý dokáže diváka strhnúť a zanechať v ňom nejaký emocionálny zážitok. Tu však s výnimkou asi posledných 20 minút sa absolútne nič nedeje a počas celého filmu som ani nemal kedy si k postavám vybudovať akýkoľvek vzťah. Malick ako keby celé dianie sledoval len z úzadia a nechal všetkému voľný priebeh a tak je film poskladaný z množstva úplne zbytočných scén, ktoré by pri iných filmoch skončili v koši strihača a keď vás celým filmom sprevádza detinský komentár malej Lindy, tak sa vôbec nečudujem tomu, že tento film vôbec neuspel u divákov. A filmovým umením by som to tiež určite nenazval. (05.01.2009)

K zdánlivé dokonalosti mi přece jen něco chybělo. Možná právě ty emoce, které už tu někdo zmiňoval. Mallick sleduje běh světa a života několika náhodných lidí. Skoro jako byste se dívali na přírodopisný dokument a pouze přihlíželi, jak a co naruší ten zavedený koloběh. Možná proto tady emoce namají místo. Krásně tu ukázal dvojí lidskou povahu - anděla a ďábla. A jak je u Mallicka zvykem, hudba se krásně snoubí s obrazem. (03.07.2010)

Vskutku nádherná kamera zabírající zapadajícím Sluncem načervenalé scenerie nekonečných louk a obilných lánů, k tomu bezstarostný život hrstky zprátelených vesničanů a odlehčená poetika je na světě... Jenže každou idylku dokáží rozrazit neočekávané a nevyžádané city. Následují SPOILERy: Milostný trojúhelník, takřka v symbióze, záhy eskaluje v nevyhnutelné a Malick nám stejně jako ve svém prvním filmu ukáže, že i sympatický klučina se zdánlivě dobrým srdcem dokáže pod tíhou lásky a žárlivosti spáchat ty nejhorší činy. Malickova poetika však zde rozhodně nekončí, pokračuje ve vykreslování pomíjivosti života, když Billyho nevytrhne z role více méně kladného charakteru. Stejně jako Kitovi v Zapadákově, i zde zůstane Billy milovaným členem své rodiny, je mu odpuštěno jak ze strany partnerky, tak ze strany diváka a dostihne ho až neoblomná ruka zákona, čímž Malick zachová morální rozměr snímku. Závěrečná katarze je opět velmi rozporuplná v pozitivním slova smyslu - život jednoho protagonisty končí, život druhého pokračuje jakoby nic, možná je nám smutno, ale přitom vlastně ne, nevíme, co si myslet, co cítit a užíváme si jen sílu okamžiku. Billy nebyl hrdina, ani antihrdina, byl to... Člověk. Konec SPOILERů. Bohužel, jakkoli pěkne tohle zní, celkově film není zdaleka tak silný, kromě bezdějovosti a občasné nudy zamrzí hlavně emocionální plochost, jíž Malick použil k vyobrazení zmíněné pomíjivosti života a malosti jednotlivce a kterou právě i oslabil sílu emocí postav. 6/10 (03.03.2013)

Filmy jsou buď o sdělení, nebo o sdílení, v ideálním případě pak o obojím, což je ve vrcholné míře případ právě filmů Terrence Malicka. Nebeské dny jsou až neobyčejně promlouvajícím příběhem o krutosti v nádheře světa, v chrámu přírody. Točí-li Malick především o Bohu, a všechny jeho filmy jsou o v podstatě jen o tomto jediném leitmotivu, dělá to skutečně úžasně. Stvořitele lze oslavovat různě, Malickova cesta je ale cestou pokory - doslova úchvatné scenérie a nádherná kamera Néstora Almendra mluví o víře mnohem hlasitěji, než jakýkoliv z herců. Ty převládající světlé tóny, oranžové tzv. dlouhé světlo při západu slunce, celky nádherné krajiny střídané fascinujícími detaily (kobylky žeroucí úrodu, klíčící rostlinka...). A pak tu máme protipól božského stánku, tedy přírody, ,,napůl anděla, napůl ďábla", člověka - kamera hrdiny často doslova sleduje, krouží kolem nich, zkoumá je. Úžasné jsou kamerové jízdy s kamerou v protipohybu (např. při plavbě ve člunu po řece), hrdiny neustále žene nějaké vnitřní puzení, neklid, v nekonečném běhu Vesmíru ale není kdy koho soudit...a nedělá to ani vypravěč příběhu, tím méně tvůrce a režisér. Vypráví stroze, důrazně, dynamicky, pasáže přírodních jevů poetizuje, dějová linka je ale přesto přímá a stále se až osudově posunuje vpřed. Mezní čin v úvodu příběhu předznamenává další děj, který se naplňuje v okamžiku, kdy zazní zlomová věta: ,,Na farmě se objevil ďábel" Malick rád používá jakési apokalyptické výjevy, které předznamenávají zlomový čin - již zmíněnou biblickou invazi kobylek, následný požár kolosálních rozměrů, hořící žebřiňák atd. To vše symbolizuje přítomnost ďábla. Zajímavě je použito i koní coby symbolu, spojující tvorbu Malicka se symboly, které rád ve svých filmech používal Tarkovskij. Prostý příběh v krásných kulisách, to jsou Nebeské dny. Nádherný film... (08.01.2012)