Nebeské dni

No už dlouho jsem se u žádného filmu necítil tak jako u Nebeských dnů. Skrze oči a uši mi režisér Malick ( opět ) dopřál naprosto nevšední zážitek, který se mě velice citlivě dotkl. Zasloužený Oscar za kameru a zcela zasloužených pět. Příběh a osudy lidí tu nejsou tím hlavním, jsou zasazeny do světa, který jsem jako divák intenzivně prožíval a až pak sledoval, jak ho prožívají hlavní postavy filmu. Můžu už jen odkázat na komentář uživatele Pohrobek. [9/10 listopad 2009] (18.11.2009)

Nebeské dny jsou druhým celovečerním filmem režiséra a scenáristy Terrence Malicka. Vznikli v roce 1978, přičemž další film Malick natočil až o 20 let později v podobě Tenké červené linie. V době svého uvedení se možná tak nadšených ohlasů snímek nedočkal, v současnosti je ovšem pokládán za jeden z nejlepších filmů své doby. A je ukázkou toho, co dělá Terrence Malicka tak skvělým tvůrcem.   Terrenci Malickovi se neříká filmový básník jen tak. Jeho poetický cit, práce s vizuální estetikou a snaha o filozofické hloubky. Už dávno před Novým světem nebo Stromem života Malick měl tyto specifické trademarky, v rámci Nebeských dnů je ovšem do jisté míry držel pod pokličkou a přesto se v Nebeských dnech dá ten Malick 21. století snadno objevit.   Nebeské dny si právem zaslouží místo na seznamu nejlépe vypadajících filmů všech dob. Néstor Almendros na pozici kameramana odvedl neskutečnou práci a vytvořil jednoduše pastvu pro oči. V případě Nebeských dnů je do velké míry tím pravým vypravěčem právě kompozice mnoha záběrů než samotný scénář.   Což ovšem neznamená, že by musela vizuální stránka zachraňovat samotný děj. Malickův úchvatný scénář je příběhem tragického romantického trojúhelníku, postav, které nutně nejsou sympatizovaný a především ukázky toho, že jsou hlavní postavy v podstatě jen obyčejnými lidmi na planetě s několika miliardami obyvatel. A jsou tak v podstatě nicotní a postradatelní.   Malick měl i štěstí na skvěle vybraný casting. Mladý Richard Gere, Brooke Adams, debutující Linda Manz a Sam Shepard jsou ve svých rolích fenomenální a to především Gere ve velmi nevděčné úloze.   Celý film navíc doprovází vynikající soundtrack mistra Ennia Morriconeho. Božský soundtrack tohoto fenomenálního hudebního skladatele ještě více dopomáhá k atmosféře oné krásné přírody a dělá s emocemi opravdu hodně. I v tomhle ohledu šlo o Malickovu skvělou volbu.   Nebeské dny jsou po vzoru ostatních Malickových filmů specifickou podívanou, která není pro každého. Malickova hrátky s vizuálním pojetím, poetikou, filozofickými myšlenkami a symbolikou každého nechytí za srdce, přesto se ovšem Malickovi jeho poctivá práce musí nechat. V případě Nebeských dnů jde navíc o tak silný zážitek už díky samotnému vizuálnímu zpracování a i díky těm vyprávěcím přesahům, že se tomuhle mistrovskému dílu vlastně něco vyčítá opravdu hrozně těžko..... (16.06.2021)

Zvláštní a přitom neuvěřitelně krásné. Za tu Ameriku pastvin, mokřadů, vlnícího se obilí i opuštěnou farmu tleskám. Tohle byla Amerika začátku dvacátého století. První traktory, Ford model T a nezbytní kočující dělnící jezdící z farmy na farmu. Zamilovaná zápletka mi spíše překážela. Nic proti Shephardovi ani Geere, všichni hráli v pohodě ale rušilo mi to ty západy slunce a kývající se stébla trav ve větru. Kdo by to byl řekl, že tohle natočil člověk jehož Tenká červená linie patří vůbec k mým TOP filmům! (14.08.2011)

Jsem velmi rád, filmy, jenž jsem si totiž naplánoval na listopad jsou tak vydařené, že i zde musím sáhnout po absolutním ohodnocení - výběr se mi skutečně vydařil a to musím vzít v potaz, že jsem díky jedné neblahé události teprve v polovině svého seznamu, jsem zvědavý, zda-li přijde něco ještě lepšího. :-) Teď ale k samotnému snímku, nebudu nosit sovy do Athén a znovu vychvalovat kameru a vlastně celou vizuální stránku, už jsem si zvykl, že je tato stránku u Malickových filmů skutečně velmi povedená, a ani Days of Heaven nejsou výjimkou, nebudu ani vychvalovat tóny božského Ennia Morriconeho, to by také bylo zbytečné. Já se chci letmo zmínit o charakterech, které jsou dle mého napsané opravdu výborně, realismus z nich přímo kape. Ani zlé, ani hodné - což je dělení, které neuznám - ale hnaní tužbami a svědomím, což nás dle mého přesně vystihuje. Jde vidět, že byl scénář psán filozofem - což také dokazuje zapojení náboženského podtextu a motivu nádherné přírody, sociální potíže začátku 20. století, a určitě by se toho našlo více. 85% (24.11.2012)

Nebyl by to Terrence Malick, kdyby i obyčejné romantické drama nepovýšil na úchvatnou podívanou. Perfektní je zejména kamera, ale hlavní zůstává příběh těch čtyř postav, o nichž nám tu vypráví. Docela mne překvapuje, že krásná Brooke Adams v Hollywoodu neprorazila, z dvojice mužských hrdinů je přeci jenom zajímavější Sam Shepard a i mladá Linda Manz má zvláštní kouzlo (nebo to je také jen díky režiséru a kameramanovi?). Peripetie vztahů hlavních postav jsou doprovázeny různě idylickými či děsivými přírodními sceneriemi, obzvlášť nálet kobylek v makrodetailech vypadá jako invaze monster. A abych nezapomněl, ještě je tu výborná hudba. (15.08.2011)