Tenká červená čiara

Drsná, pomalu plynoucí, nepříjemná, frustrující, velkolepá, nezřetelná, syrová, přenádherná výpověď zdánlivě o ničem, avšak ve skutečnosti právě o tom hlavním, o co ve válce jde. Kdybych se to pokusil pojmenovat nebo jakkoli vyjádřit slovy, nemohl bych než zoufale ztroskotat. Právě ta nepojmenovaná úzkost, nesmyslnost, zbytečnost jsou tím, co odlišuje správný válečný film od trochu digitálně nakupené akční zabíječky. Postavy neuvěřitelně splývají, děj se jaksi ztrácí v sám sobě a všemu tvoří doprovod vypjaté monology, které jsou podivnou modlitbou bůhví ke komu a bůhví za co. Jedinou slabinou filmu je jeho krátká stopáž, něco takového bych dokázal sledovat věky. (06.01.2005)

„Myslíš, že budeš trpieť menej, lebo si miloval Dobro?“ Terrence Malick je maliar kinematografie. TENKÁ ČERVENÁ ČIARA je jeho tretím filmom (prvý nakrútil v roku 1973), čo značí, že každý jeho nový film je niečo, čo už ani nie je film v bežnom ponímaní, ale nová obdoba americkej (minimálne) kinematografie. TENKÁ ČERVENÁ ČIARA, majúca premiéru v rovnaký rok, ako Spielbergovo ZACHRÁŇTE VOJAKA RYANA (teda 1998), s ktorým bojovala o Oscarov, vás prekvapí. Nech už od nej čakáte hocičo: vojnový film alebo filozofickú melodrámu s existencionálnymi dialógmi. (30.09.2006)

(1001) Po zatím třech filmech Terrence Malicka musím říct, že ne vždy mi jeho silně rozpoznatelný rukopis přijde jako dobrá věc. Na Tenké červené linii mě asi nejvíc vyvádí z míry diskrepance mezi obrazem a voiceoverem. Malicka považuji za mistra vyobrazení každého jednotlivého vojáka jako jedinečné individuality, velmi jednoduše je to najednou film o vojácích a nikoliv o válce a to je krásné. A kam se hrabe Spielberg, musím dodat. V komentáři/voiceoveru ale najednou zní všichni velmi podobně, přemýšlejí podobně, jejich osobnost je najednou pryč. To mě nesmírně mate a nejspíš mi to i brání se na film doopravdy napojit. S plynutím času tento problém místy trošičku zeslábne, zejména když se dostane na stručnější myšlenky těch "méně hlavních" vojáků, ale v té době už film běží docela dlouho a já se musím přiznat, že jsem z něj unavená. Použitá hudba tomu také nepomáhá - jak moc jsem toužila slyšet elektrickou kytaru nebo jakýkoliv jiný ostrý zvuk vyjma střílení. Chápu, že už v této tříhodinové verzi musel režisér extrémně zkracovat svoji původní vizi, takže jsem zmatená, co vlastně navrhnout jako řešení. Velmi často jiným filmům vyčítám, že si nechávají příliš málo času na jednotlivé emoce, a tady bych chtěla doporučit zkracování? Vezměme si Bena Chaplina a jeho ženu - nepamatuji si nejspíš všechny epizody vzpomínek, ale z těch delších jsme viděli minimálně návštěvu mola na mořském pobřeží, brodění v moři ve žlutých šatech, milování doma za zataženými závěsy, houpání na houpačce. Kdyby některá z těchto epizod vypadla, nebo všechny až na jednu, jak moc by to film zasáhlo? Byl by to jiný film? Přišel by o svou jedinečnost nebo by za cenu malé oběti získal na spádu? Nevím. Jisté je, že díky tomu odbíhavému, do sebe zahleděnému vyprávění to zcela jistě není film pro mne. Sice obdivuji mozek, který řídí oko kamery, ale neprožívám příběh, který se před ní odehrává. Nejpůsobivější scény: Jared Leto pozoruje, jak se mění světlo nad krajinou. Matt Doran se dotýká citlivky stydlivé. Ptáče se vylíhne na bitevním poli. James Caviezel vidí tvář muže pohřbeného v hlíně. Co mají všechny tyto scény společné? Není potřeba, aby se v nich mluvilo, jsou výmluvné samy o sobě. Ráda bych toho víc tímto způsobem. (08.04.2017)

Je to perfektná vojnová dráma od Terrenca Malicka. Má veľmi dobrý príbeh o amerických vojakoch, ktorí majú za úlohu obsadiť ostrov Guadalcanal, ktorý je pod japonskou nadvládou a pre obe strany je veľmi dôležitý. So spracovaním som veľmi spokojný, síce kvôli výrazne nadpriemernej dĺžke má o niečo pomalšie tempo a nájde sa tu aj pár skôr priemernejších scén, ale nemám s tým väčší problém, toto nie je čistokrvný vojnový film, ale milujem tu tú poetiku, ktorá je miestami až úžasná a tak ma mrzí, že jej nebolo ešte viac. Už úvod naznačí, že v tomto prípade sa jedná o niečo výnimočné, vojnový film, v ktorom ani zďaleka nejde v prvom rade o bojové scény a rôzne drsnosti, je tu výrazný pocit zbytočnosti vojny, viacero menších príbehov dôležitých postáv, ktoré túžia po domove, svojej milovanej a podobne a tak tá vojna tu ide aj čiastočne do úzadia, ale stále má výrazné zastúpenie a film funguje aj vo vojnovom žánri. Takže sa je stále na čo pozerať, funguje tu všetko a dostal ma hlavne záver, ktorý je skvelý. Akcie je tu dosť a je aj celkom vydarená. Ako som spomínal, tu nie je až tak dôležitá, ako vo väčšine podobných filmoch, skôr je taká pasívnejšia, zameriava sa hlavne na vojakov bojujúcich proti nepriateľom, ktorých ani nevidia alebo len zďiaľky, čo sa zmení prakticky len v jednej scéne, ale aj toto rozhodne zaujme, chválim aj pár výraznejších scén, ako celá situácia s bunkrom alebo beh cez dedinu plnú nepriateľov. Herecké obsadenie je skvelé, len ťažko by sa hľadal film s väčším množstvom známych hercov, ako práve tento, aj keď mnoho z nich sa tu ukáže len na okamih. Zaujalo ma aj, že tento film prakticky ani nemá hlavného hrdinu, skôr každá časť patrí niekomu inému a tak najviac ma zaujal James Caviezel, pre ktorého je to životná úloha a tak ma mrzelo, že nemá viac priestoru, výrazný je len v úvode a v závere, výborný je aj Sean Penn, Ben Chaplin, Nick Nolte a viacero menších postáv. Réžia a technická stránka sú vynikajúce, Terrence Malick je jeden z najlepších režisérov vôbec a to jasne dokázal aj tu, vynikajúca práca. A musím pochváliť aj skvelú hudbu. Tenká červená čiara je asi najlepší americký vojnový film vôbec, mám ju o dosť radšej, ako napríklad Ryana z toho istého roku a plné hodnotenie jej ušlo len tesne. Keby sa ešte trochu pridalo tej poetiky a viac priestoru dostal Caviezel, ktorý tu je skvelý v každej svojej scéne, tak o plnom hodnotení nepochybujem, ale aj takto som veľmi spokojný a rád si tento film občas pozriem. 87% (26.09.2012)

Nevšední válečný film, vybočující z řady pomalu plynoucími scénami a úvahami jednoho vojáka, které vystřídají výborné válečné scény. Film je nabit neuvěřitelným množstvým hereckých osobností. Nádherné jsou ukázky různých charakterů jednotlivých velitelů ( Nick Nolte původně vypadá jako fanatik, který jde přes mrtvoly, jen aby měl konečně svoji válku, ale pak začne vojákům vysvětlovat, proč to dělá a najednou ho chápete ), krásně jsou vykreslené jednotlivé postavy a postavičky, hudba je výborná. Scény s ženou jednoho z vojáků vůbec neruší, prostě zapadají do netradičního pojetí Terrence Malicka. Určitě jeden z nejlepších válečných filmů, jaký jsem viděla. (12.07.2005)