Tenká červená čiara

Znáte ty filmy, po kterých máte pocit, že už nic nepotřebujete vidět? Tak tohle já zažila právě teď. Alespoň teď teda nějakou dobu nechci vidět žádný válečný film, jelikož bych asi srovnávala a vím, že s Tenkou červenou linii se v tomto žánru může rovnat máloco. Marně si vzpomínám, jestli jsem někdy viděla válečný film s takovou hloubkou. Malick tuto látku pojal naprosto odlišně, on je to neuvěřitelný člověk a neuvěřitelně vnímavý ke všemu, co je na světě, tak mi to z jeho filmů připadá. Žádný válečný film, co jsem kdy viděla, neměl tak propracovanou psychologii postav. Tento film se klidně může řadit do žánru psychologických dramat. A zase to úskalí všech Malickových filmů, diváci se dělí na dvě poloviny, pro jedny to je mistrovské dílo, pro jedny tříhodinová nuda. Já se řadím mezi ty, které tento film neskutečně zasáhl, ale zároveň chápu i tu druhou skupinu. Malickův přístup prostě nemůže sedět všem a rozumím, že ty vnitřní monology postav, které podle mě zvedají film o třídu nahoru, můžou někomu vadit. Film jsem viděla poprvé až teď, ale jsem ráda, že to nebylo dříve, jelikož toto je ten typ filmu, do kterého musí divák určitým způsobem dozrát. Technická stránka filmu vynikající, kamera je úchvatná, stejně tak hudba Hanse Zimmera. Herecké výkony do jednoho výborné. Tenká červená linie je pro mě naprosto fascinující snímek a Malick se tímto u mě zapsal hodně vysoko. (04.08.2011)

„Myslíš, že budeš trpieť menej, lebo si miloval Dobro?“ Terrence Malick je maliar kinematografie. TENKÁ ČERVENÁ ČIARA je jeho tretím filmom (prvý nakrútil v roku 1973), čo značí, že každý jeho nový film je niečo, čo už ani nie je film v bežnom ponímaní, ale nová obdoba americkej (minimálne) kinematografie. TENKÁ ČERVENÁ ČIARA, majúca premiéru v rovnaký rok, ako Spielbergovo ZACHRÁŇTE VOJAKA RYANA (teda 1998), s ktorým bojovala o Oscarov, vás prekvapí. Nech už od nej čakáte hocičo: vojnový film alebo filozofickú melodrámu s existencionálnymi dialógmi. (30.09.2006)

There's only a thin red line between the sane and the mad… Nikam nespěchající švédská trojka, kde si to nejdřív něžně rozdávají panenská příroda Tichomoří a hloubavý existencialismus, načež se do toho vloží majetnická nymfomanka zvaná válka („The whole fucking thing´s about property..“). Malick filozoficky o válce, válečně o filozofii a vše co vidíte, máte možnost i cítit vnitřně a to, přiznejme si, dokáže málokterý film daného žánru. Donutí vás přemýšlet, vstřebávat, probouzet empatii a já třeba přemítal o tom, kdo v širokém spektru charakterů je mi nejvíce podobný a vyšel mi z toho seržant Welsh Seana Penna, neboť i on se cítil osamělý pouze mezi lidmi.. Pan režisér umí, o tom není pochyb, jen by nemusel tou rozvleklostí nutit některé diváky skočit na odjištěný granát místo Harrelsona.. (02.08.2010)

Nedopusťme, aby se něco podobného opakovalo! Poměrně zajímavě vyvážený snímek ze druhé světové války. Bojové scény se míchají se vzpomínkami, hodně se tu objevují niterní myšlenky vojáků, což dělá snímek zajímavý. Zkrátka Tenká červená linie není tuctový válečný film, je v mnohém zcela jiný, než ostatní a proto mě možná také zaujal. Velkou roli ve výsledném zážitku hraje také hudba, která je perfektní, stejně jako kamera, jež servíruje místy opravdu nadprůměrné záběry. Sestava herců, která se tu sešla, je hvězdná a je dobře, že nezůstane jen u jmen. Líbil se mi snad každý herecký výkon. K nejvyššímu hodnocení chybí málo, ale 4* jsou též dobré. (16.08.2010)

Terrence Malick je nenapravitelný poeta. Proto jsem ani v nejmenším nepředpokládal, že by mě výrazněji zaujal. Avšak stalo se, Tenká červená linie s přehledem překonala vše, co jsem dosud s válečnou tématikou viděl. Čím to? Inu, udělejme sumář. Co zaujme nejdříve, je vizuální stránka, které z pozice zapáleného filmového fanouška nelze nic vytknout. Herecké obsazení nejenže si říká o přízvisko hvězdné co do jmen, tak rovněž i co se samotných výkonů týká. Přehršel známých osobností mi, na rozdíl od mnohých kolegů, nevadil, stejně jako stopáž. Ta je zabijácká, přiznávám. Vzhledem k tomu, že v ní jde v podstatě jen o dobytí jednoho kopce na louce, se může 170 minut jevit jako zbytečné mrhání divákovým časem. To by ovšem metráž nesměla obsahovat prvky, které shledávám v konečném vyúčtování za další obrovské přednosti. A těmi jsou Malickova typická poetická intermezza s hlubokými myšlenkami vystihujícími podstatu a (ne) smysl války jako takové. Za doprovodu hudby Hanse Zimmera se tak z Tenké červené linie stává dokonalý válečný epos, jehož hloubka je mnohonásobně větší, než hloubka střelné rány v těle vojáka. (24.07.2011)