Malé ženy

Feministická fikce režisérky Grety Gerwigové vyjadřuje její osobní umělecké myšlenky, ideály a posedlosti. Je to krásný film, který když jím budete kráčet vám bude dělat dobře. Dobový feminismus mi ani nevadil. Film měl nějaké nominace na Oscary , ale má úděl filmů, které pobaví, potěší, dojmou, budí respekt, ale ceny nevyhrávají. Z Pýchy a předsudku si bere náladu sesterského pouta, v němž se snoubí zábavně uječená potrhlost, něžná důvěrnost i vzájemná žárlivost, ale také společenské zábavy a vstřícné soužití chudších s bohatšími. Pripomíná také Jih proti severu, kde Scarlett O’Harová byla vzdorná, ctižádostivá, soběstačná – a osamělá. Z mužských postav se však vyděluje pouze osobitý Timothée Chalamet coby mladík ze sousedství, který do „holčičího“ klubu zapadne s kamarádskou nenuceností a postupně si ujasňuje své dospělejší city. Výskyt ostatních mužů jako by určoval výhradně diktát případné ženitby, byť také s ní finále zatočí vtipně a v rozporu s reálným životem Alcottové. Účinnost Malých žen oslabuje rovněž vypravěčská struktura střídající několik časových rovin, která občas diváka mate; tím spíše, že umělé maskérské omlazování či stárnutí, natož herecké zdvojení klíčových rolí se tady nepoužívá. K lacinějším okamžikům patří ještě klišé v podobě hrdinčina bolestného impulzu k „vyšší“ literatuře nebo závěrečná slunná selanka ve stylu dětský ráj to napohled. Nicméně jako celek si Malé ženy podmaňují přirozenou láskyplností protkanou živelným humorem, která z pospolité ženské domácnosti sálá navzdory půtkám, rvačkám, pomstám i osudovým hrozbám. (31.03.2020)

Narovinu říkám, že jsem čekala film, který mi možná změní život. Ale přestože to pro mě byla hezká podívaná a holky mi byly sympatické, nestalo se tak. O hereckých výkonech není třeba debatovat, ty jsou tak přirozené a přesvědčivé, že jsem úplně zapomněla na všechny předešlé role hereček a na chvíli jsem je viděla jenom jako Malé ženy. O něco méně dokonalejší byl podle mě scénář. Dělalo mi problém orientovat se v čase, a tak jsem to po nějaké době vzdala a spíše než příběh jsem si užívala pozorování atmosféry, kostýmů a prostě toho ženského světa, když do něj zasahuje mužský element o něco méně, než jsme zvyklé. (26.12.2021)

Krásný film, doopravdy krásný. Je v něm tolik momentů, které by jiní tvůrci v jiných filmech použili k tomu, aby se mě snažili přinejmenším dojmout nebo naprosto odrovnat, ale Greta Gerwig to nemá zapotřebí. Vše, co na mě v příběhu Marchových mělo působit, na mě působilo, a přitom jsem měl pořád ten spokojený pocit. Nebylo to přehnaně melancholické, nebylo to extra smutné, nebylo to tragické. Bylo to prostě krásné. Co se týče obsazení, Saoirse Ronan mu podle očekávání naprosto kraluje a je opět úžasná v každé minutě, ovšem překvapila mě Emma Watson, která na mě udělala opravdový dojem snad poprvé od Harryho Pottera. (16.02.2020)

Tohle bude pro mě jeden z těch filmů, který si vždy ráda pustím, v jakékoliv náladě a za každého počasí. Také vím, že je to film, o kterém budu mluvit s úsměvem ve tváři. Poselství je jasně dané a je mi jasné, že pro někoho je to poselství lehce laciné, pro mě však nadčasové a aplikovatelné do každé doby. Greta Gerwig má navíc výborný cit pro to, jak převést emoce z plátna na diváka, já jsem se na tento film nedívala, ale já ho prožila. Plakala jsem, smála jsem se, ale hlavně mě film neuvěřitelně pohladil po duši. Jo, je pravda, že ženské publikum bude mít tento film pravděpodobně raději než to mužské. Jsem moc ráda, že jsem svůj filmový rok zakončila právě tímto filmem v kině. (31.12.2019)

Je to hezký malý milý film, který je jak v něm hezky řeknou tak trochu o ničem. Silně feministické téma emancipovaných žen, navíc točené ženou, které pak v klidu sklouzne ke konzervativní hladivosti romantického kýče - ale přitom všechnu otravnost té kýčovitosti zahladí trefnou sebereflexí. A navíc s dokonalými herci a s dokonalou výpravou. Nejen tím připomene Pýchu a předsudek, ale naštěstí není tak primitivní. (12.02.2020)