Výťah na popravisko

Nebudem klamať. Pozrel som si to výhradne iba kvôli soundtracku ktorý zložil môj veľmi obľúbený jazzový  virtuóz Miles Davis. Zujímavosť pri tomto diele je ten, že Miles Davis skladal a nahrával hudbu počas sledovania filmu. Najprv bol hotový film potom sa k nemu dokončil soundtrack. Pred snímkou som si prečítal zopár kritík ktoré tvrdia, že snímka je aj na to obdobie, naivná, nelogická a postavy sa správajú divne. Mne to našťastie až tak zlé neprišlo. Film aj z odkazom som vstrebal a užil si ho. No, soundtrack je stále to, čo vo mne rezonuje a vyplavuje emócie. Na úvodný motív už nikdy nezabudnem. (29.11.2021)

„Trochu zábavy na cizí účet neuškodí.“ To si nejspíš řekli scénáristé, svorně se objali a poté se, opojeni vlastní imaginární mocí, vyřádili na nebohých postavách, které jsou stíhány jedním krutým žertíkem prozřetelnosti za druhým. Opravdu škodolibý film. Ovšem ani škodolibost nemusí být nutně na škodu. Vždyť každý ví, že i v reálném životě má osud často hodně drsný smysl pro humor... (19.05.2017)

V době, kdy jsem ještě nevěděl, oč v tom filmu půjde, jsem se podle jeho "sartrovsky znějícího" titulu domníval, že to bude něco filosoficky laděného (řekněme něco à la Wellesův Proces) - byl jsem proto mírně překvapen, když se z toho vyklubala noirová kriminálka. Ovšem jaká! Ten film mě vtáhnul do sebe v podstatě od prvního záběru a nepustil až do konce - natočeno je to fantastickým způsobem (nota bene uvážíme-li stáří snímku, a především pak skutečnost, že se jedná o režijní debut). Kromě skvěle vystavěného a napínavého děje je zážitek sám o sobě sledovat nádherné pařížské lokace (podbarvené výtečným jazzovým doprovodem Milese Davise), kochat se oslnivým herectvím Jeanne Moreau (v roli detektiva pro změnu exceluje Lino Ventura, byť jeho herecký prostor ve filmu je velmi malý a na scénu nastupuje až po neuvěřitelných 57 minutách od začátku filmu), či obdivovat nadčasové tvary Mercedesu-Benz 300 SL, jednoho z nejkrásnějších vozů automobilové historie, který si zde zahrál důležitou úlohu (zajímavých aut se ve filmu objeví daleko víc). Závěrem náznak lehké výtky - ačkoli mi scénář přišel velmi promyšlený a skvělý, chování některých postav přece jen občas působí nelogicky - především většina děje kolem partnerské dvojice zlodějíčka a květinářky působí, řekněme, poněkud nevěrohodně - těžko například věřit, že postarší řidič luxusního Mercedesu s nimi začne jen tak bezdůvodně na silnici závodit, a v momentě, kdy mu v cíli ťuknou autem do espézetky, je za to ještě "za odměnu" pozve na šampaňské (podobně nevěrohodně působí i jejich pozdější rozhodnutí vzít si život). Za sebe jsem ale nad tím velkoryse mávnul rukou, protože tenhle film je prostě jedna velká retro libovka, která musí potěšit každého správného fandu kvalitních starých filmů. (15.07.2017)

Predchodca klaustrofobických thrillerov? Bohužiaľ výťah je jediná vetva príbehu, ktorá normálne funguje. Mladá zlodejská dvojica sa správa debilne a o vnútorných monológoch zamilovanej milenky vraha ani nehovorím. Ako krimi to nakoniec celkom zafunguje, samozrejme v rámci vtedajšieho roku vzniku filmu. (01.07.2013)

Zajímavý filmový zážitek náhodou odchycený na STV2 (s českými titulky). Jedním dechem ovšem dodávám, že jsem od režiséra a jeho kousku na hranici nové vlny a noir filmu čekal víc. Výborně vystavěná zápletka, která by si s přehledem vystačila na dva solidní příběhy, v závěru se to ale nakonec sjednotí a celé to drží pohromadě i jako jeden film. Nějak se ale nemůžu porovnat s herci. Priority v obsazení hlavních rolí trochu nesouzní se skutečným příběhem. Maurice Ronet je půlku filmu zavřenej ve výtahu, Jeanne Moreau se stejnou dobu jen příležitostně melodramaticky plouží po ulicích a hospodách. Takže první půlku táhne mladá dvojice, v níž bývalý dětský herec Georges Poujouly je tím silnějším článkem, i tak se ale oba chovají divně. Vycházející německá hvězda Elga Andersen se tu jenom mihne jako později zastřelená Němka. Připočítejme k tomu pár nelogičností, jimž dominuje fakt, že po dramatické a probdělé noci všichni hlavní protagonisté poránu nenesou známky únavy a stresu (což okázale předvádí Maurice Ronet vystupující z výtahu nažehlenej a oholenej jak do plesu). Ale nakonec uznávám, že kdybych koncem padesátých let chodil do kina na ruský a český agitky, tohle by mě asi dostalo na kolena. V roce 2011 ovšem jen průměr. (03.12.2011)