Dovidenia, chlapci

K niektorým komentárom: Shadwell spomína reality show z internátu - s tým sa celkom stotožňujem, veľmi realisticky pôsobiaci opis študentského života jednej katolíckej internátnej školy okupovaného Francúzska, akoby s odstupom sa ukazuje popri bežnom žvivote školy, zápasiacej s chladom a nedostatkom jedla aj snaha katolíckych duchovných o ukrytie a začlenenie židovského chlapca do kolektívu. Užívateľ Maq zase trefne nadväzuje na film otázkou - ako by sme sa zachovali my v podobnej situácii? Napadli ma Cigáni. Prijal by sa zákon o ich vysídlení kamsi do paže, väčšinová populácia by vláde (moci) nadšene zatlieskala, veď konečne sa zbavíme tých odporných zlodejských parazitov, vláda by posilnila svoje pozície a udavači by naplno naštartovali svoje čidlá a hor sa do odhaľovania a následného vysťahovania každého s tmavou pokožkou a čiernymi vlasmi. Koľko by sa našlo odporcov režimu, ochotných ukrývať cigánskych spoluobčanov? Navyše s tým rozdielom, že pokiaľ od Židov sa v niektorých prípadoch ukrývania predpokladal peňažný profit (viď film A. Hollandovej V tme), tak u väčšiny Cigánov len veľmi ťažko. (12.07.2013)

smutný , trocha romantický trocha sentimentálny príbeh odohrávajúci sa v chlapčenskej cirkevnej škole, kde mnísi , medzi bežnými žiakmi , ukrývali aj niekoľko židovských chlapcov. Samozrejme film nemohol inak skončiť ako skončil. Všetko bolo odhalené. Nemôžem si odpustiť jednu "rasistickú" poznámku, že scenárista aj s režisérom malého židovského chlapca (jeana) vykreslil v duchu biblickej " pravdy" ako "vyvolenca" ... ten chlapec vynikal v algebre , matematike, zemepise, v písaní esejí a dokonca v hudbe (keď hral na klavíri 12 ročný chalan americký jazz to ma už naozaj trocha štvalo) (19.02.2015)

Precizně uchopené téma - film, který dýchá přirozeností a jakákoliv umělá konstrukce nepřesahuje na povrch. Přirozená je i emoce, velmi jemná, založená spíše na nostalgických okamžicích dětského pohledu na svět, přátelství, jinakost. Tím se film velmi blíží Svěrákově Obecné škole - leporelu situací, které dokáží spíše mimochodem silně zasáhnout. A také atmosférou humanismu, kde církevní škola není synonymem zla a dogmatu a kde i němečtí vojáci mohou mít ve své podstatě dobré jádro a pranýřuje se spíše vlastní národ. Závěr, v němž nezbývá místo na jakékoliv pozastavování a dojímaní je jednoduše bezskrupulózní a korunuje toto pevně, leč s citem uchopené dílo. (19.09.2011)

Svatost často trpí nedostatkem akce. Svatý člověk se nepodrobí zvůli, protože je slušný a jiný být neumí, nemůže a nechce. Jakákoli (sebe)propaganda, gesta, či fráze jsou mu cizí. Většinou si ani nepřipouští své hrdinství: dělá co dělat musí, akceptuje riziko a docela lidsky se přitom bojí. --- Toto je filmový pomník jednomu takovému případu svatosti. Citlivě a realisticky provedený, a tedy subtilní a zdrženlivý ve výrazu. Úplně chápu a souhlasím, abychom takové příklady ctili a připomínali si je. Stejně tak ovšem pochopím, bude-li nám tento příběh připadat dramaticky chudý. Tohle není míněno jako zábava; je to spíše okamžik vhodný k zamyšlení nad sebou samým: dokázal bych něco podobného, a mám vůbec hodnoty, kvůli kterým bych se odhodlal nést riziko? (21.10.2012)

Je až neskutečné, jak je možné natočit relativně poklidný obraz toho, jak funguje jedna škola, a přitom ukázat, jak se hroutí dějiny, jak jsou lidé odporní a jak dokážou ostatní nenávidět. Je zde vidět, že jsou tu i dobří, ale nějak si nedovedu představit, že jich je většina. Anebo zlu stačí opravdu jen pár jedinců? (26.01.2016)