Nikdy neodvracaj zrak

Nevědomá obžaloba uměním... Úplně se vyhnout očekávanému konfliktu (tedy střetu mezi hlavním hrdinou a hlavním záporákem) je jistě originální a nehollywoodské, přesto si myslím, že by ono konvenčnější rozhodnutí scénáristů bylo vhodnější. Přesto si myslím, že by bylo působivější, zábavnější a dodalo by snímku na vážnosti a síle. Po velmi slibném začátku (Elisabethin osud), se s každou "skokovou" změnou v životě hlavního hrdiny (dospělost a zamilování / odstěhování od tchána a tchyně) film stává stále zdlouhavějším a nudnějším. Namísto, aby se zabýval zábavnými postavami a zločiny z minulosti hlavního záporáka, nesmyslně dlouho nám ukazuje ploché kladné postavy a jejich milostný vztah. K dovršení všeho považovali tvůrci za důležité zaměřit se na studenty a učitele Akademie moderního umění, namísto řešení hlavního konfliktu. /// Filmu ale nelze upřít onu výbornou první půlhodinku, stejně jako mu nelze upřít výbornou hudbu a pár silných momentů. Rovněž se domnívám, že lidem s hlubším vztahem k výtvarnému umění, než jsem já, se bude snímek líbit více. I tak je to zahozená šance na obrovské strhující rodinné drama, jen kvůli snaze nebýt očekávatelným, ale přesto zůstat tak trochu sentimentálním a patetickým. (19.04.2019)

Tie tri hodiny ubehli až príliš rýchlo a bezbolestne, čo vzhľadom na ťažkú tému pôsobí trochu podozrivo. Donnersmarck akoby upustil od artovejšieho poňatia svojho opus magnum a Werk ohne Autor je nakrútený s väčším ohľadom na väčšinového diváka. Na triky ale napríklad peniaze neboli a bombardovanie v úvodnej časti pôsobí dosť lacno, pričom film by sa bez podobných scén bez problémov obišiel. Ide skôr o dôkazový materiál, že keď sa dostatočne snažíte, prežijete v akejkoľvek dobe a kabáte. Napriek tomu sa vzťah medzi sebeckým Carlom a charakterným Kurtom skoro vôbec nikdy nevyhrotí, prvý síce ovplyvňuje život toho druhého, ale ten si v konečnom dôsledku len maľuje a miluje svoju ženu. Film tak akoby okrem oného nájdenia vlastného prejavu v umení nikam nesmeroval. (06.04.2021)

Po filmařské stránce velkolepý zážitek, kde si autoři naložili pořádné sousto a s výhradami ho zvládli. Příslib turné ústřední postavy třemi etapami německých dějin neznamená příběh o statečném disidentovi - snímku se daří zprostředkovat opojení uměním a vyjadřováním se skrz něj, což je většina děje hlavní postavy - chtěl by malovat svoje věci, ale systém mu zrovna nepřeje, náckové i komunisti potlačují moderní umění a individualistické cítění a když z tvorby děl, která ho netěší, unikne, měl by obstát ve světě, kde už samotná malba v konkurenci fotografie tolik nezajímá; tuhle linii si možná tolik lidí nevychutná, i když si jí film vybírá jako svoje ústřední téma. Druhé hlavní téma filmu je vztah malíře k jeho ženě a jejímu otci, což je jako zbytek filmu skvěle zahraná a silná záležitost plná emocí, kterou si užijí všichni, může vám ale vadit, že v závěru nepřichází úplná satisfakce. Nejsilnější jsou první dvě třetiny filmu nabízející emoce, poslední, možná ne tak silná třetina je už čistě o trápení umělce. Každopádně i přes určitě rozpory je to další vyjímečný film od našich německých sousedů. (08.06.2019)

Evropské, kulturní, umělecké, životní, dobové, malířské, svinské. Za mě - s autorem nebo bez - naprosto uspokojující umělecký výtvor. Co do děje bylo jediné malé mínus v pár hluchých místech, která ale vyplnila jen přechody mezi zlomem v ději. Herecky famózní, Sebastian Koch je bastard každým coulem, Tom Schilling je zajímavá mladá tvář. Hudba fantastická. Děj je od začátku vybičován a žene se kupředu. V další části hledají hlavní hrdinové půdu pod nohama, a v části poslední přichází klid a rozuzlení. Tak to na mě alespoň působilo. Krásný příběh, který je pravdivě vyprávěn. ..was bist du?.. (07.05.2019)

Priatelia, ak chcete vidieť taký filmový opus o maľovaní, ako je Ján Kryštof literárny opus o skladaní hudby, doporučujem. A podobne ako v prípade tej knihy - alebo Očarenej duše - to nie je ľahké čítanie. NIKDY NEODVRACAJ ZRAK je film pomalý a dlhý ako čítanie veľkej knihy, ťaživá a súčasne povznášajúca cesta skrze 30 rokov náročných dejín, s dôkladne prepracovaným scenárom vystavaným ako katedrála, zemito realistický aj oduševnelý skoro-skutočný príbeh o oslobodzujúcej sile umenia. A nemeckí filmári ním znovu ukazujú, že v poctivom - teda precíznom a zároveň citlivom reflektovaní 20. storočia sa im nikto nevyrovná. (01.05.2019)