Nikdy neodvracaj zrak

Dobová intimní freska, které ale chybí většinu dlouhé stopáže výraznější filmová řeč, sevřenost a emoční dopad...I přes 3 hodiny je místy snímek zkratkovitý a našeptává, že minisérie mohla být adekvátnější formát...Vrcholem jsou pak scény na samém začátku a samozřejmě finále, někde uprostřed je příliš červené knihovny a nahých zadnic... (24.04.2019)

Nádherný film, který mi připravil asi jeden z nejhezčích filmových zážitků. Byl jsem v závěru zcela ohromen, a celkově to ve mně vyvolalo obrovské emoce. Ten příběh je strašně silný, celá řada momentů v něm mi vzala dech, byl jsem u toho střídavě dojatý (osud Elisabeth, která má btw. stejné jméno jako pozdější Kurtova manželka), střídavě šťastný (první konfrontace Kurta se svobodným západním uměním), hlavní postava Kurt (kterého skvěle ztvárnil ten sympaťák z výtečného černobílého snímku Sakra, kluku!), resp. jeho umělecký vývoj, je neuvěřitelně zajímavý, a v dějové lince s jeho maželkou (velmi atraktivní Paula Beer) jsem mu bezvýhradně fandil, aby ti dva našli konečně štěstí. Můj asi nejoblíbenější německý herec Sebastian Koch zde ztvárnil fascinující postavu - zcela odpudivý typ (ten jeho požadavek, aby se mu vždy říkalo profesore), o kterém by šly popsat stovky stran psychologických analýz. Scéna, v níž vlastní dceři (coby nejlepší gynekolog v zemi) provede osobně interrupci, aby neměla dítě s Kurtem, mi přišla ohromujícím způsobem děsivá. Asi jsem trochu doufal, že v závěru to ta svině odskáče víc, ale ten konec je relativně otevřený různým interpretacím, z nichž jedna může být, že došlo i na něj. Každopádně ale způsob, jakým je do tohoto filmu zakomponováno výtvarné umění a jak se celým filmem prolíná, až v závěru zcela převezme vládu nad výsledným dojmem na diváka, mi osobně přišel zcela dokonalý a zbavil mě všech slov (komentář píšu až po dvou dnech, kdy jsem to konečně trochu trochu rozdýchal). Každá minuta z těch 3 hodin stála za to a v závěru mi bylo líto, že už je konec, protože bych chtěl ještě. Nic působivějšího jsem dlouho neviděl a vzpomínky na ten krásný večer ve společnosti tohoto filmu si chci uchovat navždy. (30.11.2020)

Životy tých druhých som prijal takmer bezvýhradne, u tohto filmu sa tých výhrad nahromadilo neúrekom. To, že bol film dlhý alebo skôr zdĺhavý som pretrpel a za to, že zabŕdol do viacerých oblastí bol potrestaný tým, že celé dielo pôsobilo nekompaktne. A aj keď je to film prevažne o maliarstve, nemôžem tolerovať, že skutočnosť je v ňom premaľovávaná podľa potreby a predstáv tvorcov. Nemcov som vo všeobecnosti uznával za realistický a kritický postoj k vlastnej minulosti. Obávam sa však, že s novou generáciou tvorcov sa mení aj tento pozitívny trend a novej generácii divákov, ktorí nepoznali minulosť, a ani sa o ňu hlbšie nezaujímajú, sa ponúkajú diela, ktoré je možné označiť za manipulatívne, diela v ktorých je skutočnosť prifarbená, upravená a stráviteľná. Diváci to akceptujú, pretože je pohodlnejšie prijímať ponúknuté, ako rozmýšľať a trápiť sa hľadaním pravdy. (29.11.2019)

Velká historická freska rozložená přes tři desetiletí volně inspirovaná osudy skutečných německých umělců se bez problémů zařadí mezi nejlepší psychologická dramata o malířích vůbec. Výborný je scénář, režie i herci, produkčně se na ničem nešetřilo a nebýt několika psychologicky nepochopitelných drobností (které se dají vysvětlit jedině tím, že postava hraná Sebastianem Kochem byla prostě magor), byl by to kandidát na film roku. A kupodivu musím poznamenat, že mi film vůbec nepřipadal dlouhý (90%). (12.06.2019)

Snažil jsem se neodvrátit zrak, ale to bohužel u některých přeceňovaných filmů není možné. Tentokrát mě Němci zklamali. Hraje to na rádoby hodně dramatickou a psychologickou strunu, přičemž samotné vyústění působí spíš hodně úsměvně a nepřesvědčivě. V kombinaci se šílenou délkou pak vcelku nekonečná ubíjející záležitost.25% (05.08.2020)