Viva Maria!

K tomuto filmu jsem znal akorát hudbu, jejíž hlavní téma je podle mě jedno z nejlepších, co kdy pro film vzniklo. Mno a asi to tak zůstane, film nedrží pohromadě, na komedii je málo komediální, na drama málo dramatický a na parodii málo absurdní. Celé to do 2/3 plyne bez nějaké dějové kostry a když se začne něco dít, tak to skončí. (13.03.2023)

Přiznám se, že jsem od filmu očekával větší útok na mojí bránici. Nesmál jsem se natolik, na kolik bych si od parodie na westerny přál. Přitom hned od první minuty je patrné, že celý ten film stojí a padá na ženské síle v podobě dvojky Bardot – Moreau. Ty jejich hudební scénky byly parádní a myslím si, že na ně i dnes kdejakej chlap bude čumět s otevřenou držkou a těžce poslintanej. Viva Maria tak má náběh na střelenou westernovou komedii, ale vtipem se zapomněl někde na půli cesty. (21.02.2023)

S westernem to tedy má pramálo společného, to si řekněme hned na úvod. Možná, že se tento žánr snaží lehce parodovat, ale stejně moc westernového ducha tento snímek nemá. Jde spíše o dobrodružný film, který je místy zbytečně rozvláčný, zejména úvod je zdlouhavý a zbytečnými oklikami nás vede k jádru celého příběhu - k zapojení do revoluce. Zde už je snímek značně zábavnější. Na komedii tu však bylo málo humoru, alespoň já se zasmál pouze párkrát. Přesto však šlo o celkem příjemnou oddechovku s proslulou Brigitte Bardot. (27.12.2014)

Francouzský režisér Louis Malle netočí tradiční filmy, ale spíše jakési surreálné bizarnosti. Viva Maria! žel zůstala na půl cestě. A to na půl cestě mezi surreálnou hříčkou a jakýmsi odlehčeným, avšak dramatem. Úvod snímku je pojat jako kramářská píseň a dozvíme se o minulosti dívky (Brigitte Bardot), která coby Irka s otcem bojovala proti nenáviděným Angličanům a pomáhala vyhazovat do vzduchu jejich budovy, kasárna a mosty. Pokračovali s tím i v USA, kde byl otec vojáky zabit, a tak Maria utíká do Mexika. Zde se seznámí s kočovnou společností a její majitelkou (Jeanne Moreau). Když jí však místní vojsko, spřažené s místní církví, zabije milence, rozpoutají obě ženy občanskou válku. Dalo by se říci, že by film klidně mohl být pojat jako vážný námět. Malle jej však rozvádí ve svém stylu - tj. úletově, sem tam parodicky, surrealismu je zde minimálně, zato hodně vtípků - puška se zrcátkem, střílející za roh, cvičení holuby s výbušnými granáty, rozbité nástroje v mučírně, hlava v dlaních... Avšak pořád je to málo a film balancuje právě mezi dramatem a totální parodií, přičemž se nedokáže rozhodnout, kam se spíše přiklonit. Nehledě na to, že parodický je v prvních minutách a v poslední půlhodině a mezitím sledujeme hodně písničkových výstupů v kabaretu, jež po hodině začnou nudit, protože nic nového k ději nepřinášejí, a sledovat jen, jak se z mladé dívky postupně stává profesionální zpěvačka, nijak moc nezabaví. Kdysi jsem na ČT zahlédl jen závěr a ten se mi moc líbil. Teď, když jsem viděl film celý, jsem spíše zklamán nenaplněným potenciálem a jeho celkovou neujasněností. (21.10.2009)

Pochopil jsem, že Louise Malle není snadné pochopit. Snad jsem ještě neviděl dvouhodinovej film, v němž se první hodina tak diametrálně liší od té druhé. Dodávám, že ta první je neskutečně zdlouhavá nuda a lehce nelogické intro k té druhé (ovšem tomu hodinovému intro předchází ještě méně logický prolog úplně v začátku). Ano, svlékají se tu dvě tehdy nejslavnější francouzské hvězdy, ale to je tak všechno. Druhá hodina je naopak neskutečně akční. Revoluce vedená bůhvíkým kdoví proti komu a hlavně proč. Ale v tom byla možná ta parodie. Aha. Ale jo, má to docela dost povedených gagů, které ani po padesáti letech nezestárly, a dva tři vtipné dialogy. Plus půvabnou, i když trochu zbytečnou roli i u nás známé Paulette Dubost. Původně jsem chtěl dát dvě, ale nakonec smířlivě přihazuju třetí za historicky ojedinělé setkání Brigitte Bardot a Jeanne Moreau. (15.07.2013)