Viva Maria!

Viva Maria! je především komedie s parodickými prvky a tak baví. Po svém, vlastní cestou. Je svůdná, provokativní, vábivá a rozverná. I irská atentátnice s francouzskou tanečnicí mohou vést revoluci ve středoamerické republice San Miguel. Citace ze Shakespeara lze uplatnit i v obyčejném životě i v neklidných dobách ozbrojené vzpoury. Prostředí cirkusů dokázalo shromažďovat bizarní typy lidí s neobyčejnými schopnostmi, které lze ve svízelných situacích využít v nebývalý triumf. Holubice většinou přináší mír, ale někdy také třaskající vajíčka nedočkavé náruče smrti. Elektřinu lze vyrábět i díky mechanickému pohonu obyčejných vesničanů, které k vyššímu výkonu práce přinutí jen hvízdání vystřelených kulek samočinného střílejícího nástroje. Soukromé vlastnictví není na škodu, zlodějina a despotismus mocných však ano. Včela může být rozhodujícím faktorem při transformaci vlaku. Novináři slídí po každé senzaci. Církev mívá často diskutabilní roli v tyranských zřízeních. Maria Fitzgerald O'Malley (svůdná Brigitte Bardot) je zarytou irskou bojovnicí proti anglické rozpínavosti a nadvládě. Objevuje kouzlo a sílu fyzické lásky a také svůj talent při strategickém plánování útoků na utlačovatele chudého lidu. Tanečnice a zpěvačka Maria (šarmantní Jeanne Moreau) poznává podmanivost osudové lásky a význam důležitosti při uskutečňování ideálů a napravování pokřivené spravedlnosti. Z dalších rolí: charismatický lidový vůdce povstání Flores (George Hamilton), přísná paní Diogène (Paulette Dubost), její manžel a mlčenlivý kouzelník (Gregor von Rezzori), jejich nedočkavý synek Juanito (Jonathan Eden), laskavý cirkusový principál Rodolfo (Claudio Brook), dobrotivý silák Werther (Poldo Bendandi), nenasytný oligarcha a nelítostný uzurpátor Rodríguez (Carlos López Moctezuma), zákeřný nejvyšší představitel církve v zemi otec Superior (Francisco Reiguera), zlostný diktátor republiky San Miguel (José Ángel Espinosa 'Ferrusquilla'), či Floresův následovník Pablo (Roberto Pedret). Kdo by mohl odolat dvěma elegantním kráskám, když odhalují své půvabné končetiny, nastavují své sladké rty k žhavému polibku a zvedají své štíhlé paže k zahájení útoku proti nespravedlnosti a útlaku?! Touha po moci a bohatství je velká, touha po svobodě naštěstí bývá i větší. (17.03.2016)

Geniální marketingový tah, obsadit a odhalit naráz Moreaovou a Bardotovou. Něco podobného později nevyšlo Lucu Bessonovi s Bandidas. Viva Maria! je každopádně až příliš odlehčenou komedii, sázející zbytečně dlouho právě na vnady titulních dam. Ty vystavují těla bez jakýchkoliv zábran a ve víru revoluce (vedené v té době nejspíš Zapatou) se ocitají teprve pod nátlakem okolností, nikoliv z vlastní iniciativy. Podobný přístup k ženským hrdinkám mne vede k podezření, že Malle chtěl vlastně bez špetky uměleckých ambicí totéž, co bude chtít naprostá většina diváků – potěšit své oko. 55% (17.09.2011)

K tomuto filmu jsem znal akorát hudbu, jejíž hlavní téma je podle mě jedno z nejlepších, co kdy pro film vzniklo. Mno a asi to tak zůstane, film nedrží pohromadě, na komedii je málo komediální, na drama málo dramatický a na parodii málo absurdní. Celé to do 2/3 plyne bez nějaké dějové kostry a když se začne něco dít, tak to skončí. (13.03.2023)

Anarchisticky ladený príbeh dvoch Márií – plavovlásky a írskej teroristky (B. Bardot) a tmavovlásky a šansónovej speváčky (J. Moreau) sa odohráva v Mexiku začiatkom 20. storočia. Ich „kariéra“ začína v cirkuse, v ktorom prerazia ako striptérky spoločným striptízovým číslom a vrcholí, keď sa z nich stávajú revolucionárky, ktoré v Mexiku bojujú za práva utláčaných roľníkov. Žánrovo je ťažko zaraditeľný, pripomínal mi western, komédiu či paródiu na western, v niektorých momentoch vo mne evokoval filmy francúzskej „novej vlny“. Film podľa môjho názoru vôbec nezostarol. Veľmi dobre som sa dve hodiny bavil, určite viac ako pri Chytilovej Sedmikráskach, ktorých hlavnými hrdinkami boli zhodou okolností tiež dve Márie. Zvlášť vtipná bola pasáž, v ktorej sa J. Moreau prihovára utláčaným roľníkom a vyzýva ich k povstaniu citovaním Shakespeara. (09.02.2011)

Francouzský režisér Louis Malle netočí tradiční filmy, ale spíše jakési surreálné bizarnosti. Viva Maria! žel zůstala na půl cestě. A to na půl cestě mezi surreálnou hříčkou a jakýmsi odlehčeným, avšak dramatem. Úvod snímku je pojat jako kramářská píseň a dozvíme se o minulosti dívky (Brigitte Bardot), která coby Irka s otcem bojovala proti nenáviděným Angličanům a pomáhala vyhazovat do vzduchu jejich budovy, kasárna a mosty. Pokračovali s tím i v USA, kde byl otec vojáky zabit, a tak Maria utíká do Mexika. Zde se seznámí s kočovnou společností a její majitelkou (Jeanne Moreau). Když jí však místní vojsko, spřažené s místní církví, zabije milence, rozpoutají obě ženy občanskou válku. Dalo by se říci, že by film klidně mohl být pojat jako vážný námět. Malle jej však rozvádí ve svém stylu - tj. úletově, sem tam parodicky, surrealismu je zde minimálně, zato hodně vtípků - puška se zrcátkem, střílející za roh, cvičení holuby s výbušnými granáty, rozbité nástroje v mučírně, hlava v dlaních... Avšak pořád je to málo a film balancuje právě mezi dramatem a totální parodií, přičemž se nedokáže rozhodnout, kam se spíše přiklonit. Nehledě na to, že parodický je v prvních minutách a v poslední půlhodině a mezitím sledujeme hodně písničkových výstupů v kabaretu, jež po hodině začnou nudit, protože nic nového k ději nepřinášejí, a sledovat jen, jak se z mladé dívky postupně stává profesionální zpěvačka, nijak moc nezabaví. Kdysi jsem na ČT zahlédl jen závěr a ten se mi moc líbil. Teď, když jsem viděl film celý, jsem spíše zklamán nenaplněným potenciálem a jeho celkovou neujasněností. (21.10.2009)