Bedári

Román Victora Huga se zde dočkal kvalitního zpracování, které v šesti epizodách má dostatek prostoru pro odkrytí své hloubky. Je to bezútěšné od začátku do konce. Honba za lepším životem, kdy se marně snažíme prchnout od své minulosti, která nás symbolicky v roli inspektora pronásleduje jako stín. A teprve tehdy, když se Jean Valjean postaví svému nepříteli a přesto mu odpustí, pak teprve minulost symbolizovaná Javertem ztratí svůj náboj a posedlost a odejde. Jako kdyby nám Hugo vtloukal do hlavy, že před minulostí nelze utéct, ale je potřeba se jí postavit dřív, než bude pozdě. Protože pro Valjeana skoro pozdě už je. Celý seriál mě postava Javerta vytáčela, a to, že ho hraje černoch (ač excelentně) ten pocit jen umocňuje. Ultrakorektně se tam napasoval a Hugo se musí v hrobě obracet. Neexistuje, aby na počátku devatenáctého století v Paříži poroučel černoch bělochům. To prostě nejde, není na tom nic rasistického ani xenofobního. Je to holý historický fakt. Nicméně čím déle nad tím přemýšlím, tím víc mi přijde, že tam byl nastrčen schválně, aby vykreslil onu grotesknost a nesmyslnost státní "spravedlivé bělošské" persekuce. Ta postava je sama o sobě provokativní, a to, že ji hraje člověk tmavé pleti, to ještě umocní a onu absurditu vygraduje na pokraj snesitelnosti. Je nezbytné vyzdvihnout poslední slova Jean Valjeana, kdy říká:"Milujte se..." a to i tehdy, když celá realita stojí za starou bačkoru... (02.02.2020)

Úvodem musím předeslat, že Bídníci jsou moje srdeční záležitost. Ten krásný a silný příběh nelze nemilovat. Už jako dítě jsem prožívala krutý osud Fantiny, obdivovala silného Jeana Valjeana, dojímala se nad láskou Cosetty a Maria a nenáviděla komisaře Javerta. A protože nepatřím k divákům, kteří nedají nikdy dopustit na adaptaci literárního díla, kterou viděli poprvé, tak mě celkem uspokojilo, i když nenadchlo další zpracování Bídníků z roku 2000, ač slavný Depardieu nikdy nepatřil k mým idolům. Uvítala jsem tedy skutečnost, že se Bídníci dočkali dalšího zpracování a těšila se, jak se tvůrcům podařilo příběh uchopit, zachovat, doufejme nezkazit a snad i přidat něco nového. Samozřejmě jsem byla nejvíc zvědavá na hlavní postavu Jeana Valjeana. Zde jsem se nezklamala. Mám za to, že Dominic West se své role zhostil brilantně a za mě byl, při vší úctě k Jeanu Gabinovi, nejlepším Valjeanem. Dále mě zaujalo ztvárnění manželů Thénardierových, kteří byli tak nádherně odporní, že snad by to už ani více možné nebylo. Zejména matka v podání úžasné Olivie Colman byla jako „ pěstounka“ na zabití. Skvělá a uvěřitelná byla i Lily Collins jako představitelka Fantiny, zatímco Cosetta byla jen hezká, křehká a milá, ale tak to asi mělo být, její postava větší ambice neměla. Komisaře Javerta si nechávám s hodnocením nakonec, přestože je to de facto druhá hlavní postava – protihráč Jeana Valjeana. Slušelo by se začít tím, že představitel Javerta David Oyelowo je skvělý a charismatický herec, ale.........Já ale toto klišé odmítám. Komisaře Javerta prostě neměl hrát herec černé pleti, ať už to byl herec skvělý nebo průměrný. Natolik se přece orientujeme v historii, že nám představa černého vrchního pařížského komisaře v první třetině 19. století musí připadat absurdní. Pro ty co namítnou, že barva pleti není v tomto případě podstatná, že důležité je ztvárnění posedlosti po usvědčení a zničení toho, kdo v očích Javerta ztělesňuje zlo ohrožující společnost, nelze než kontrovat tím, že pak Fantinu i Cosettu mohly hrát ošklivky a Valjeana mrňous. To je samozřejmě přehnané, ale chci tím říct, že by se tvůrci prostě měli držet jak reálií historických, tak i literární předlohy. Oni samozřejmě mohou argumentovat uměleckou licencí, pak ale ať vědí a slyší, že v tomto případě tato „ licence“ diváka ruší a zkazí mu zážitek z jinak velmi kvalitní podívané. Mě to tedy rušilo velmi a pokud budu chtít být ironická, tak se povedlo, že to bylo ještě „ působivější“ než černá Máří Magdaléna v seriálu Bible pokračuje. A to bylo nějaké peklo! Kam až povede snaha po rasové korektnosti ? (11.08.2020)