Bitka o Midway

(80%) Viděno v kině. Tak jsem byl svědkem Bitvy u Midway, ale jen na velkém plátně tedy. Na tento filmový počin jsem se určitě chystal do kina, vlastně tímto snímkem jsem tento rok navštívil kino už po třicáté (jsem to ale filmový cvok až fanatik, ale co už). Rolanda Emmericha, coby režiséra či jak se mu říká „mistra destrukcí“ mám rád. Natočil dost výborných filmů. No, najde se tu i odvrácená strana jeho fanoušků, kteří jeho filmy až tak moc nehltají či je někdy dost ošklivě kritizují. Dokážu třeba pochopit takové pokračování kultovního a nepřekonatelného jeho filmu Den nezávislosti. Druhý ID byl opravdu jen o efektech, taková neškodná sci-fi blbina, ale já jí rovněž zařadil mezi své oblíbené snímky. Řekněme prostě, že od filmu 2012, který byl natočen v r. 2009, se najde dost nespokojených diváků. No, dost o tom. Věnujme se tomuto válečnému snímku MIDWAY. Netušil jsem, jak přesně bude film pojat, ale úplně jsem se netrefil. Čekal jsem, že se to bude pomalu rozjíždět a že se tu možná najdou hluchá místa. A i jsem se dost obával, že to bude místy dost po akční stránce přestřelené. No, ihned od začátku jsem byl jak přikovaný k sedačce, jak se to vše rychle začalo rozjíždět. Stručně řečeno, AKCE střídá AKCI – a tím myslím vyloženě LETECKÉ SOUBOJE, kterých zde bylo neuvěřitelné množství. I se našlo krom klasické DIGI několik solidních nápadů. TEMPO filmu bylo opravdu velké. Takže krom akčních sekvencí jsem se ani na minutu nenudil a urychleně jsem vstřebával dialogy, konverzace důstojníků apod. Když o tom tak přemýšlím tak délka filmu 138 min byla vlastně málo. Přeci jen bych alespoň těch 15-20 min přidal a to rozhodně ne akčních pasáží, ale nějakých těch konverzacích navíc, které by byly víc zapamatovatelnějších a možná epičtější finále. Opravdu se toho tady moc kritizovat nedá. Možná bych i pár leteckých sekvencí ubral. Bylo toho opravdu hodně, ale není to žádná výrazná chyba. Jen bych možná dal přednost pomalejšímu úvodu. Zpočátku to strašně rychle utíkalo, až v druhé půlce měly všechny tyhle výbušné pasáže hlubší význam. Veškerá vata okolo těchto leteckých pasáží byla v pohodě. Rodiny a manželky amerických hrdinů zde moc nebyly, což je vítaná změna. Obešlo se to i bez krve, takže PG-13 je v tomto případě naprosto vyhovující oproti Dunkirku, kde bych ocenil spíš Rkové pojetí. Herecké obsazení je známé, mnozí si tu stěžují, že bylo nevyužité, ale víte co? Běžte se bodnout! To, že zde známí herci nepředvedou výrazné role a výkony na oscara ještě přece není žádná chyba. Nejvíc mě teda paradoxně asi bavily mladší a méně známí herci. Z těch známých určitě nezklamalo trio Woody Harrelson, Luke Evans a Patrick Wilson. Aaron Eckhart měl zde málo prostoru, byl zde naprosto zbytečný. Zbytek herců ok. I jejich postavy dokázali zahrát obstojně. Známé Emmerichovo hudební duo Kloser a Wankler opět složilo dobrý soundtrack, který zde k určitým scénám krásně seděl, ale dá se poslouchat jen zde než samostatně. Jak to mám dál popsat? Ve zkratce, bylo to především založené na leteckých soubojích, které byly úderné, destruktivní, takže digitální záležitost, která by snad až tolik ani neměla vadit odpůrcům DIGI a samotného Emmericha. Takže hlavním středobodem filmu je opravdu ta nabušená a destruktivní letecká akce. Ale i vše okolo jako jsou postavy, přímočarý a přehledný děj, nějaký ty momenty a scény z války včetně finálních okamžiků – to bylo hezky vykresleno. Patriotismus byl zde pojat tak nějak přiměřeně. Dějově je to vcelku přehledné, jen tak prvních 30 min filmu je až moc rychle ukončených – tam bych to tempo umírnil. Soustředí se to samozřejmě především na američany, coby lidstvo na kladné straně války. Ale i Japonci zde dostanou dost prostoru, především v druhé polovině filmu a hlavně ve finále, kdy je zajímavá scéna, kdy velitelé lodě uznávají porážku atd (víc nevyzradím). Úvod snímku je třeba krátký, tam bych ještě 5 min konverzace přidal, to se moc nepovedlo, ale nevadí. Rozhodně jak jsem psal, opravdu by to chtělo přidat minutáž navíc a trochu ubrat akci a TEMPO (to bylo asi jediným výrazným záporem, ale ne až tak velkým), pak by to byl válečný snímek jak se sluší a patří. Ale to je prostě Emmerich a ten si jede po svém, což respektuji a opět ho můžu pochválit. Sice ne až do nebes, něco tomu chybělo, nějaká větší uvěřitelnost atd. Ale přehnanost akčních scén zde moc kritizovat nepotřebuji, čekal jsem to horší. A na závěr je hezky popsán seznam postav, a jak žily po válce atd. Za mě spokojenost, těším se na další shlédnutí! (07.11.2019) (menej) (viac)

Jak je u většiny válečných filmů obvyklé, i tento nepochybně rozdělí zdejší rozumbrady do čtyř základních táborů. Tím prvním jsou Úchylní militantní honiči nad Druhou světovou, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct Amatérští váleční hysterikové. Heil, kluci! Ti okamžitě začnou dštít síru a zuřivě si prskat na své sbírky insignií Wehrmachtu a kanagonem a jogurtem ulepených modýlků válečných letadel, načež bude následovat sáhodlouhý psychotický výčet toho, jak byly ocasní ploutve Bědvacetšestek nedostatečně zakulacené, Zera málo nulová, vyrážka admirála Helsyho neuspokojivě hnisavá, Nimicovy frčky o dva centimetry více vpravo a zobrazený čas zahájení bitvy o neodpustitelně šlendriánských pětatřicet vteřin pozadu, než tomu bylo ve skutečnosti. A nakonec tomu kvůli hysterickým a fucktografickým minelám totálně dokurví rejtynk s dovětkem, že Emerich je piča, protože obsedantně neleští rákos nad válečnými dokumenty a encyklopediemi jako oni, největší exprdi. V táboře druhém se o sebe otírají šulínkama Artoví hnědopichové, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct absolventi filosofických fuckult a filmových teorií. Odtud latentně přihřátý vítr, plný lupů a čpící panickým pižmem (ne, že by teda hošššové z Tábora 1 někdy vyprcali něco jiného než lauf protileteckého kanónu při pravidelných měsíčních pornoexkurzích v muzeích bojové techniky) přivane pohrdavé filipiky napěchované cizími termity o insitní profunditě determinace charakterů a absenci jejich koherentních konjugací, lapidárních dialozích, insuficientních filosofických presumpcích, globálně vulgární filmařině pro laické simplicity a samozřejmě o totálním deficitu sáhodlouhých záběrů na ztepilé námořníky, mydlící se ve sprchách, jakožto metafory válečného utrpení. Tihle polyhysteričtí maskulíni také dokurví rejtynk s dovětkem, že Emerich je piča, protože je to prostě nabubřelá banda latentních homoklád, zvyklých pozérsky se tahat za přirození, kterým celé dětství senilní babka u nedělního oběda tvrdila, že jsou nejchytřejší na světe a pak na fuckultě pět let snídali s ostatními ufony šalamounovo hovno. Třetí tábor obývají Pubertální kokůtci a dospělí mentálové. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct zarytí homixoví funoušci. Ti se po přeslabikování jména režiséra vydali na Den nezávislosti u Mydveje, načež zjistili, že sedí na nějaké historické prudě podle skutečných událostí, v níž se za celé dvě hodiny neobjeví ani jedna létající Vonderpizda, aby bitchovala letadla z oblohy! A dál už tušíte: Kurvení rejtyngu s dovjetkem že Emerych je pyča, protože to vůbec nemnělo tak luksusní efekti jako Assvedžři, bilo to celé takové konplykované, nůůůda a Džaponcy nevypultily jedinou Godzylu. No a paxme tu my, diváci, co mají v zevním genitálu a kteří hodnotí filmy s ostatními tábory naprosto nesmiřitelnou optikou, prostě jestli je baví, nebo ne. A například takového mě to docela bavilo. Rollo se tentokrát vcelku oprostil od obvyklé masivní ejakulace se srolovanou ústavou v rektu nad hvězdotřpytným praporem, prostě vzal sedmdesátkovou mentorující žvanivku pro exprdy z Tábora 1, vykuchal z ní skoro všechno žvanění a cajdákoidní romantickou linku Romea a Kimiko, přidal Perlový přístav a nějaké to další bombování a zmáknul vcelku svižný, přímočarý a skoro i přesný topganovský animák, byť místy s pozadím načmáraným postiženými dětmi, kterému k plné spokojenosti chyběli snad jen torující Toširo Mifune, lepší efixa a vizuálně snesitelný a hrající hlavní hrdina. Éda Skrejn je až nepříjemně odpudivý a toporný slizák, který by měl, pokud vůbec, neumětelsky předstírat výhradně oživlé mrtvoly, pacienty s leprou nebo bezdomovce se syfilidou v posledním stádiu, a v tomto filmu dostat maximálně tak roli admirálovy kopřivky. No škoda, s výše uvedeným si u mě mohl Rollo místo pěkné trojky vybombardovat i hnusnou čtyřku. (11.11.2019) (menej) (viac)