Panstvo Downton

Poněkud naivní pokračování, zejména v souboji dvou ozbrojených služebných frakcí, z nichž jedna se vetřelecky vetře ke sporáku druhé kliky, která ve sklepení představí Plán bitvy a jde se na to - film jako labuť, nad vodou elegance sama, pod vodou zběsilé kopance. Ale skoro bych řekl, že film vznikl kvůli postavě Toma, který konečně našel paní Bransonovou...a možná i Thomase, který (konečně?) našel pana Barrowa (byla homo linka nutná??). Trošičku musím zvednout obočí nad dabingem a zejména výslovností některých jmen - skutečně se Grantham čte se znějícím "h"?? Potěšila role Imeldy Staunton, škoda, že se neobjevila v seriálu. Pro neznalé seriálu je ale tenhle film úplně matoucí a mnohé postavy jakoby tu ani nebyly...a stále platí, že postava Daisy je na ránu, ale fakt moc (tvůrci mě chtěli asi mučit). (20.01.2021)

V první řadě bych chtěla podotknout, že stejnojmenným seriálem jsem až dosud nepolíbená, tudíž mně zpočátku dalo práci zorientovat se v ději - a identifikovat a někam si zařadit všechny, kdož obývají panství Downton ... ať už mají modrou krev či nikoli. Krom toho: Jejich životní styl mě nikterak neoslovuje, ba co víc - ve své podstatě je mi proti mysli ... jsou pro mě něco jako HODNĚ zvláštní (neškodná ???) sekta, zabývající se převážně sama sebou a nadobro zaseknutá v čase, takže mně dalo práci, než jsem se přiměla soustředit se na jejich příběh. Výsledek - pravda, předčil mé očekávání, když vcelku nápaditě, s lehounkým anglickým humorem a s gentlemanským anglickým respektem nejen rozehrál, ale i dovedl do zdárného konce povícero zápletek, takže je všechny bez výjimky beru na milost ... i s jejich, snad i dobře míněným pokrytectvím ... 3,5* P. S.: Opravdu skvělá babička ... taková zásadová. Na původu záleží až v první řadě, kdepak věnovat nějakému neurozenému plebsu majetek ... a ještě ho míchat s modrou krví ! (28.01.2022)

Julian Fellowes se při psaní scénáře vyspal do růžova, jinak si nedovedu představit onu ohromnou pozitivní sílu, která z filmu sálá. Slzy se mi jako správnému fandovi draly do očí už ve chvíli, kdy s gradující hudbou přišel úvodní záběr na samotné panství, ale až právě v chýlícím se závěru, kde i smutné zprávy jsou podány s nádechem optimismu, mi docházelo, jak unikátním způsobem se nezapomenutelné příběhy uzavírají. Na přehnaný happy end nebo nevěrohodnou symbiózu vrchnosti se sloužícími si tedy rozhodně stěžovat nebudu a ještě jednou zamávám svým velkým oblíbencům, zejména konečně dozrálé, stabilní a zbožňováníhodné Lady Mary. (15.10.2019)

Od prvních záběrů z filmu Panství Downton čiší, že jde o ryze obchodní lákadlo určené fanouškům stejnojmenného seriálu. Příjezd královské rodiny svede zhruba dvacítku ze seriálu známých protagonistů do jednoho sídla, kde dostává prostor nekonečná řada her a přetvářek. Šlechta se předhání v cynickém ostrovtipu. Na druhou stranu by si dnešní Britové mohli vzít příklad s hodnotami dřívějšího impéria. Bez úmorných vysvětlivek totiž ve snímku vystupují tradiční ctnosti jako respekt, loajalita, zodpovědnost. Jediná záplatka je, že se šlechta nechce smířit s tím, že královský pár si přivede vlastní kuchaře a lokaje.Spíš než samostatný filmový příběh to je seriálová epizoda dvojnásobné délky, jejž se snaží znovu uzavřít. Navíc stejně nadějně, dojemně, pozitivně, smířlivě a cituplně jako televizní vánoční speciál z roku 2015. Takové poslední sbohem fanouškům a hrdinům. Bohužel snímek nepůsobí televizně jen svou výstavbou. Při sledování se neustále dostavuje pocit, že tvůrci pouze rozpohybovali nějaký hodně starý vtip o Angličanech. Člověk se ale cítí na Panství Downton stále dobře, protože bezpečně a pobaveně; problém nastává ve chvíli, kdy se v neúměrném počtu začnou vršit a řešit milostné zápletky. Nakonec jsem měl pocit, že jsem se ocitl na přehlídce bonmotů z výprodeje, a dozvěděl se rádoby jízlivá moudra typu "Machiavelli se podceňuje" a už jen čeká, kdy přijde reklama. Ale v právě vzájemné špičkování na zámku i v podzámčí přidává prosté zápletce kolem návštěvy anglického panovníka Jiřího V. v Downtonu na půvabu. Ovšem zábavněji je tentokrát v nižších patrech společenského žebříčku. Z dvouhodinového vyprávění tak zůstává úhledný barvotiskový obrázek starých dobrých časů. (24.12.2019)

Velké plátno vše ještě umocnilo, bylo to úžasné vidět po delší době všechny postavy a známá místa, jako fanoušek seriálu jsem byl nadšený z této třešničky na dortu, vím, dalo by se namítat, že bylo vše až moc idylické a krásné, ale proč ne, už ze seriálu jsme na to byli zvyklí...Dvě hodiny utekly jako voda, moc příjemné, až mě mrzí, že je to vše u konce... (23.09.2019)