Kleopatra

Jak ostudné, že mně, starého nesnášeče všeho bombastického a typicky hollywoodského (Intolerancí to začalo a od té doby jsou všechny ty filmy takové, nebo takové chtějí být, ach jo.), na tomto filmu nejvíce vadila hlavní postava a herečka, která ji představuje. Nejsem si totiž vůbec jistá, že jsem byla svědky nějakého hereckého výkonu. Celou dobu jsem přemýšlela, jak toho dosáhli, že její prsa drží tvar v každých šatech, nikoli nad tím, jak vdechla panovnici život a duši. Další věc je ta, že Harrison si svým výkonem vydobyl víc mojí přízně než Burton, a to nikdy není dobré, když závěrečnou část okupuje méně oblíbená postava. A když už jsem u toho reptání, tak je to právě díky takovým filmům, že získávám dojem, že panovníci vlastně ve skutečnosti nepanují, jenom vysedávají na zlatých křeslech a jedí po jednom hroznové kuličky.-"Polévka je horká. Polévka je studená. Marcus Antonius zemřel." (13.01.2011)

V téhle fázi historie jsem na dost nebezpečné a nejisté půdě. Miluju Egypt, nemusím Kleopatru (Řekyni), i když ji obdivuju. Mám rád Julia Caesara, ale už ne Marca Antonia. Více fandím Octavianovi. A teď co s tím? První polovina, tedy část s Juliem, ta je na hodně silné čtyři hvězdy. Herecké výkony dost dobré, kulisy okázalé a jejich věrnost je dostatečná, Taylorová je moc pěkná (CO? JAK?) ženská a její Kleopatra má styl. Celkově to člověka i dnes zaskočí svou výpravou, koncepcí a stylem. Miluju třeba příjezd Egypťanů do Říma. Ale jak snímek pokračuje, všechno tak nějak zevšedňuje, dvojice Markus Antonius-Kleopatra mi dvakrát zamilovaná nepřijde, ani to mezi nimi moc nejiskří. Taylorová má sice pořád styl a hraje fakt dobře, ale Burton to všechno jen kazí, podle mě je to pořádný prkno. Z Octaviana tady navíc udělali takový zrzavý děcko, který ale později nabývá na charismatu. No, prostě se v druhé polovině každou chvíli díváte na hodinky a čekáte, kdy už konečně ta ženská přiloží kobru k svému prsu a umře. Tuplem od bitvy u Actia se člověk na tu chvíli těší s každou minutou víc a víc. Nakonec přijde nejdřív zklamání a pak ještě k tomu rozmrzelost. Zklamání, že se nechala kousnout do prstu a rozmrzelost, možná až naštvanost, že se tam na podlaze plazila jakási malá hadička spíš podobná zmiji. Což o to, stejně je Kleopatřina smrt vybásněná. Ale je vybásněná dokonale a nádherně, tak proč to měnit? Druhá polovina na 3*. Celkově přesně mezi, ale nakonec se přikláním k vyššímu hodnocení. (28.02.2011)

Charisma Elizabeth Taylorové je silným článkem filmu, který je dosti dlouhý, ale má skvělé efekty a mnoho mnoho komparzistů. Rex Harrison zde ztvárňuje Caesara, který zde byl skoro dobromil a spravedlivý :-) . Film je sice Hollywood šlágr ale zajímavě zde ukazuje, jak je težké překonat mýtus Caesara po jeho smrti. Richard Burton zde hraje skvěle a má velmi řízný hlas, který mu ovšem nepomáhá odolat Kleopatře a nakonec ho ovládne a rozhoduje spíše ona za něj. Elizabeth Taylor je naprosto úžasná v ženskosti Kleopatry a se smyslností i chytrosti si nezadá ani s dnešními ženami. (28.02.2009)

Ten film nezemřel s Kleopatrou, ale s Juliem Caesarem! Harrisonova nenucená grácie a majestátnost nejenže ostře kontrastují s Burtonovým sebelítostivým a výbušným neurotikem (s úzkými rameny a pažemi jako hůlkami), ale hlavně představují jedinou autentickou emoci filmu. Další emoce dusí v zárodku Mankiewiczova ordinérní senzitivita a styl, a dále sama Taylorová v titulní roli. Její až absurdní marnivost [co výstup, byť pár sekund dlouhý, to jiný kostým… extravagantní líčení, účesy a dokonce klouboučky… tucet variací na hluboký dekolt, leč bez pointy:] jenom korunuje velmi sebestředný výkon, který skutečně zabíjí Kleopatru: ta je jednou pateticky milující ženou, jindy ambiciózní a destruktivní běhnou (aniž by se obě polohy někde střetly). Ve výsledku velmi ledabyle (co do profilace dekórů, postav, jejich motivací atd.) a bez inspirace natočený velkofilm, který je spíš spektáklem přehnaných gest a chlupatých údů, než čehokoliv jiného. Než nulové emoci, to už dám přednost třeba křesťanské hysterii QUO VADIS? od Le Roye... (05.01.2007)

Monumentální pomník všem filmovým výtvarníkům, kostymérům, maskérům, architektům a jedno z největších monster v dějinách filmu. Oproti spoustě tehdejších sandálových velkospektáklů je však přeci jen zábavnější a více sexy, i když jde v podstatě o telenovelu zavalenou tunami kulis. Druhá půle, včetně velmi statické námořní bitvy, je ovšem vážně k nepřečkání a délka režisérské verze potom doslova obludná (viděl jsem 240. min. roadshow version) (22.11.2006)