Julius Caesar

Julius Caesar pro mě byl další výpravou do světa filmových adaptací Williama Shakespeara. Po Richardu III. jsem se ponořil ještě více do historie a vydal se do starověkého Říma. Na začátku pochválím atraktivní námět a propracované dialogy a monology charismaticky napsaných, obsazených a zahraných postav. Marlon Brando jako Mark Antonius a James Mason jako Brutus to zvládli perfektně. Ty kvanta dialogů pronášeli přesvědčivě a s přehledem. Tady pro mě ale leží také hlavní problém. Textu je opravdu neskutečně mnoho a více než tři čtvrtě filmu se divák jen kouká na jednu velkolepou deklamaci za druhou. Při první jsem byl napjatý, při další má pozornost uvadala a postupně mě to přestalo bavit. Výtečně zahraný projev plný silných slov a krásné mluvy rád ocením, ale sebelépe proveden mě zkrátka nebaví hodinu a půl. Přišlo mi to režisérsky nezvládnuté. Chyběla jakákoli postupná gradace, bylo to jako sled obdivuhodných řečnických cvičení, zahltilo mě to a uspalo. Nakonec jsem to dával několik večerů a nebavilo mě to. Nemělo to vůbec spád a utopilo se to ve své přehnané dialogové (monologové) velkoleposti. Navíc to postrádalo napětí, když stejně všichni ví, jak to s Caesarem nakonec dopadne. (21.12.2023)

Ukecaný Šejkspír plný patosu a těžkého herectví na kterém stojí za shlédnutí bohužel převážně hlavně scény s Marlonem, který v té době stoupal nezadržitelně nahoru. Bohužel v tomto filmu nedostal ještě tolik prostoru, ale díky tomu který dostal si uloupil film sám pro sebe všem třem hlavním představitelům tedy Caesarovi, Brutovi i Casiovi... Naštěstí v dalších filmech už to pochopili tvůrci lépe a dávali mu role rozsahem odpovídající jeho herectví. (23.12.2019)

Julius Caesar ač natočen dříve než Kleopatra nebo Spartakus, je tak trochu ve stínu těchto dvou historických velkofilmů, ovšem tak trochu neoprávněně. Marlon Brando zářil a odrazilo se to také na celkovém výsledku, který je více než dobrý. Jen je téma na rozdíl od těch dvou zmíněných filmů méně akční a proto i možná méně známé. (31.10.2012)

"Et tu, Brute?" Slavná věta jedné z nejznámějších osobností světových dějin, antických zejména. Snímek Julius Caesar má poměrně pomalý rozjezd, kde je dobře vylíčeno, jak se postupně začíná stahovat pomyslná smyčka kolem imperátorova života. Tahle pasáž pak vyvrcholí jednou z nejslavnějších vražd v historii. Zbytek filmu je pak ve znamení herecké dominance Marlona Branda coby Marca Antonia, jehož projev nad mrtvým Caesarovým tělem byl opravdu výtečně zahraný a také poměrně působivý. (22.03.2015)

Shakespeare. Tedy především skvělý dramatický zážitek včetně několika vypjatých monologů - takových, které se v "normálních" filmech příliš nenosí. Ústředním tématem je konflikt republika vůči císařství. Vláda jednoho muže vůči zachování moci Senátu. Rozpory Cassiovy (výborný John Gielgud) jsou motivovány spíše závistí, zato Brutova (neméně přesvědčivý James Mason) účast na Caesarově vraždě snad opravdu pramení z lásky k Římu. Brandův Marcus Antonius není patrně tou "nejhlavnější" postavou, nastupuje až v polovině filmu desetiminutovým sólem na Capitolu - tady ovšem předvádí dokonalý výkon, když se zcela přirozeně pohybuje od pláče k zuřivosti. Film založený na květnaté Shakespearově mluvě - ta středověká němčina, v které jsem film zhlédl, byla i na mě občas trochu moc. (08.07.2005)