Pinocchio

Jak už píší ostatní kolegové, toto byla opravdu zábava od hlavy až k patě. Roberto Benigni, coby malé dítě - Pinocchio, navíc v takovém doslova " ulítlém a ujetém " prostředí a světě - to už je pro hodně silnou náturu. Zmatené scény, místy nepochopitelný děj. Málokdy jsem se pořádně chytal nitky. Pokud by toto měl být film pro děti, nedivil bych se, kdyby jim u této pseudo psycho-pohádky vypadly oči z důlků ... Na druhou stranu, u některých scén jsem se opravdu smál, i když jsem leckdy ani nevěděl čemu. Navíc - je to prostě Roberto Benigni ... I přesto ale jen chabé dvě hvězdičky. Wow ... (30.10.2009)

Ideální studijní materiál pro psychoanalytiky... Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Nechápete? Tak ještě jednou: Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Pořád se ještě nechytáte? Nebojte já také ne. Dítě bych k tomu nepustil byť pouze na jediný moment. Důsledky, které to na něm zanechá do budoucího života zato nestojí. Roberto Benigni by se měl urychleně nechat léčit, protože v jeho duši jest cosi shnilého. Nemluvě o tom, že zřejmě opravdu věřil, že ještě někdo by s ním chtěl zprostředkovaně sdílet tento jeho úchylný div ne pedofilní celoživotní sen. A jenom pro připomenutí, kdybyste na to snad měli chuť to přeci jen zkusit: Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Tohle by prostě neuhrála ani Barča Škrlová, natož pak Benigni. V lošťomilých šatičkách s kytičkama. Nééé... (13.02.2008)

Taktohle nevyšlo. Ale aspon se Benigni nemůže na nic vymlovat, hlavním neštěstím je on sám. Na plátně totiž nevidíme Pinochia, ale padesátiletého Benigniho v šatech pro dětkou loutku. To neměl nikdo kolem tolik soudnosti aby Benignimu naznačil, že je spíše trapný než cokoliv jiného? Asi ne, když on zrovna dostal toho Oscara, že. Jen by mě zajímalo, proč se úplně zbytečně rozpustilo nehorázných 40 milionů dolarů do mizerných efektů a nepovedené pohádkové atmosféry? (tržby celosvětově jen 29 milionů). (21.09.2012)

What the hell... ?!? Pro podobné snímky mají američani krásné označení eurotrash a konkrétně tenhle si připisuje hned několik nej. V prvé řadě jde o nejdražší italský film všech dob (rozpočet 40 milonů euro) a v souvislosti s tím mě poněkud nepříjemně zarazila jeho hallmarkovská výprava. Dále jde bezesporu o jednu z nejzprasenějších filmových adaptací literatury, jaká kdy vznikla. Na knize jsem vyrostl a jednoznačně patří k nejnádhernějším a nejdojemnějším dětským knihám, ale filmu se nepodařilo zachytit ani zbla z její kouzelné atmosféry a naopak tam kde jsem dříve ronil krokodýlí slzy (Pinocchio u hrobu víly modrovlásky) jsem nyní zatínal obě pěsti. Může za to především hyperaktivní uječená Benigniniho kreace v titulní roli (další nej za nejotravnější filmovou postavu všech dob), kterou těžce přestřelil naivního vzdorovitého kluka do dementního hysterického fracka, se kterým se není možné žádným způsobem ztotožnit, pouze ho z duše nenávidět a přát mu vleklou, extrémně bolestivou smrt. Scénář všechno polopaticky přežvykuje, aby to pochopil i totální blb a přitom se nevyvaruje některých do očí bijících logických lapsusů (jak Pinocchio ví, že nesnáší školu, když tam nikdy nebyl a ani neví co to je?) a kapitolu samu pro sebe tvoří neuvěřitelně pitomé, papírem šustící dialogy. Co dodat? Čekal jsem zábavnou blbůstku a dostal megashitózní nudnou kravinu. Ještě že jsem za to nedal peníze. (17.10.2005)

Existuje-li jediné výstižné slovo, které by mohlo charakterizovat Benigniho verzi známého Pinocchiova příběhu, pak je to nejspíš "BIZARNÍ". Jestli se hodláte podívat, čekejte cokoli, jen ne úplně slaďoučkou osvědčenou romantiku, nad kterou budete vzdychat či nostalgicky se rozněžňovat. Přestože jde o italský velevýpravný film se spoustou povinných cukrových cingrlátek, režisér dokázal neuvěřitelně účinně narušit některé osvědčené sterotypy. Chápu, že zklamání tohohle druhu zřejmě u spousty lidí neprojde, ale napadlo mě - existuje snad lepší zkratka, jak dětem ukázat, že na divočení, lhaní a zlobení není vůbec nic roztomilého? Pro naše čtyřleté robě je to už třetí verze téže pohádky, ale jenom tady ho spontánně hodnotilo slovy: "Teda! Ten ale zlobil!" Ano, takhle divného hyperaktivního týpka by možná člověk... i nejradši zabil - to si po shlédnutí tohohle silného kafe musí přiznat nejspíš i člověk s ADHD syndromem :-) Po prvotním šoku a s každým dalším shlédnutím ale zjišťuju, že se mi to líbí čím dál víc! Benigni si do detailů krásně vyhrál (...sledujte třeba stín kašny v úvodní scéně a stín, který pohádku zakončuje). Nakonec ... ten troufalý a mile přidrzlý nápad natočit jednu z nejprofláknutějších pohádek o dětství bez jediného dětského herce vede ke spoustě nezvyklých situací na plátně a zdárně odlehčuje houstnoucí patos, který by mi podívanou dokázal přiotrávit a mně to celé najednou připadá lepší a lepší a veselí ve mně dozrává jako víno. Vypadá to, že mezi nesčetným zpracováním pohádky o Pinocchiovi si nakonec nejvíc oblíbím právě tohle, i když po prvním shlédnutí bych to určitě vůbec neřekla! (07.04.2012)