Pinocchio

Tak tohle je opravdu "hustá" záležitost. Čekala jsem všechno možný, ale výsledek nakonec předčil má nejsmělejší očekávání. Roberto Benigni v roli malého kluka - dřevěné loutky - už to samo o sobě zní hodně ujetě a tak také celý tenhle "psycho" film vypadá. Je to takřka nekoukatelné a rozhodně bych na to neposílala děti (i když je to pohádka), protože by si mohly nést následky celý život. I dospělý jedinec má dost práce s tím, aby chápal, co ten hopsající Benigni na plátně vlastně dělá a co se v těch šíleně kýčovitých kulisách vůbec děje. Dítě z toho bude úplně mimo, protože Pinocchio se pohybuje v úplně jiných, řekla bych až "nefilmových" dimenzích. Na druhou stranu film nemohu úplně odsoudit. I když jsem většinu času v kině trpěla při pohledu na celou tuhle vesměs trapnou záležitost, jde o dílo, jaké tu ještě nebylo. Tohle se opravdu moc často nevidí, Benigni je svým způsobem geniální, ale jeho excentričnost ho tentokrát příliš ovládla. Pinocchio je úchylný film jen pro otrlé. (23.04.2003)

Svým způsobem dokonalá adaptace – vrátil se mi u toho přesně ten pocit nevěřícnosti, zoufalství a zmaru, který jsem jako kluk zažíval nad knížkou s hrůzu nahánějícími ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Jestli nějaká dětská literatura není pro děti, je to u mě Pinocchio, takže mi to, že ve filmu hrají výhradně dospělí, i jeho skoro divadelní stylizace (v možná zbytečně drahých kulisách) dává perfektní smysl. Otázkou pak zůstává, komu je film určen – mé vlastní děti, kterým ho má dobrá žena kdysi naslepo koupila na DVD, se mu myslím celé dětství instinktivně vyhýbaly a nejspíš dobře udělaly; mně se u něj sice vyřinuly z podvědomí všechny frustrace, které mi kdysi způsobila kniha, a zpětně jsem (zcela bez ironie) ocenil přízračnou krásu, s níž ten fantasmagorický prudce výchovný příběh z devatenáctého století s mluvícími duchy cvrčků, oběšenými loutkami, černými rakvemi, vílími náhrobními kameny a mrtvými kamarády vystihuje marnost naší existence, ale něco mi říká, že takto poznamenaných nás po světě zas tolik neběhá. — Apropos, jsem vážně zvědavý, co z toho materiálu vyrazí del Toro, jestli to někdy dodělá. (02.04.2016)

Škoda, škoda a ešte raz škoda. Rozprávka o Pinokiovi ponúka neobyčajne krásny príbeh, ktorý sa bohužiaľ v rukách bezpochyby talentovaného Roberta Benigniho nepremenil na rovnako krásny a kúzelný film. Výtvarná stránka filmu si rozhodne zaslúži pochvalu, ale je bohužiaľ jednou z mála vecí, ktorá na tomto filme funguje. Roberto Benigni urobil veľkú chybu, že sa rozhodol sám prevteliť do Pinokia a neskúsil ísť pri oživovaní dreveného chlapčeka inou cestou a aj napriek tomu, že mám Benigniho rád, ako Pinokia som ho akceptovať nedokázal. Po skončení vo mne síce Pinokio dokázal zanechať i príjemný pocit, že som videl niečo milé a pekné, ale smutný pocit z toho, že som videl niečo nedotiahnuté a nudné nakoniec zvíťazil. (08.12.2005)

Existuje-li jediné výstižné slovo, které by mohlo charakterizovat Benigniho verzi známého Pinocchiova příběhu, pak je to nejspíš "BIZARNÍ". Jestli se hodláte podívat, čekejte cokoli, jen ne úplně slaďoučkou osvědčenou romantiku, nad kterou budete vzdychat či nostalgicky se rozněžňovat. Přestože jde o italský velevýpravný film se spoustou povinných cukrových cingrlátek, režisér dokázal neuvěřitelně účinně narušit některé osvědčené sterotypy. Chápu, že zklamání tohohle druhu zřejmě u spousty lidí neprojde, ale napadlo mě - existuje snad lepší zkratka, jak dětem ukázat, že na divočení, lhaní a zlobení není vůbec nic roztomilého? Pro naše čtyřleté robě je to už třetí verze téže pohádky, ale jenom tady ho spontánně hodnotilo slovy: "Teda! Ten ale zlobil!" Ano, takhle divného hyperaktivního týpka by možná člověk... i nejradši zabil - to si po shlédnutí tohohle silného kafe musí přiznat nejspíš i člověk s ADHD syndromem :-) Po prvotním šoku a s každým dalším shlédnutím ale zjišťuju, že se mi to líbí čím dál víc! Benigni si do detailů krásně vyhrál (...sledujte třeba stín kašny v úvodní scéně a stín, který pohádku zakončuje). Nakonec ... ten troufalý a mile přidrzlý nápad natočit jednu z nejprofláknutějších pohádek o dětství bez jediného dětského herce vede ke spoustě nezvyklých situací na plátně a zdárně odlehčuje houstnoucí patos, který by mi podívanou dokázal přiotrávit a mně to celé najednou připadá lepší a lepší a veselí ve mně dozrává jako víno. Vypadá to, že mezi nesčetným zpracováním pohádky o Pinocchiovi si nakonec nejvíc oblíbím právě tohle, i když po prvním shlédnutí bych to určitě vůbec neřekla! (07.04.2012)

Film který zahrnuje morální ponaučení a ukazuje na to, jak umí být láká velká. Ponocchio je tam vyobrazen jako velký sobec, který ze začátku myslí jen na sebe a na to jak by si užil. Díky tomu však mnohokrát lidi kolem sebe sklame a nadělá si spoustu problémů, do kterých se zamotá. Tento film krásně poukazuje na to, že každý má možnost mít druhou šanci a možná i víc. Malé děti si na tom uvědomí, jak je škaredé zlobit a neposlouchslat rodiče (dokonce i moje 4 sestřička okamžitě pochopila, co Pinocchio udělal špatně a proč mu narostl nos). Pro nás dospělé to může být připomínka toho, že nikdo není bez chyby a všichni potřebujem druhou šanci. Zvlášť dobře je pak sehrána role Pinnochia a i přestože ho hraje dospělý člověk, je stělesněním a živým obrazem toho co nám měl Pinnochio předat. ( Já osobně jsme věk toho herce jako malá ani nevnímala, bylo pro mě důležitější to co mi měl předat). Takže vřele doporučuji se na tento film podívat! (01.02.2017)