Pinocchio

Škoda, škoda a ešte raz škoda. Rozprávka o Pinokiovi ponúka neobyčajne krásny príbeh, ktorý sa bohužiaľ v rukách bezpochyby talentovaného Roberta Benigniho nepremenil na rovnako krásny a kúzelný film. Výtvarná stránka filmu si rozhodne zaslúži pochvalu, ale je bohužiaľ jednou z mála vecí, ktorá na tomto filme funguje. Roberto Benigni urobil veľkú chybu, že sa rozhodol sám prevteliť do Pinokia a neskúsil ísť pri oživovaní dreveného chlapčeka inou cestou a aj napriek tomu, že mám Benigniho rád, ako Pinokia som ho akceptovať nedokázal. Po skončení vo mne síce Pinokio dokázal zanechať i príjemný pocit, že som videl niečo milé a pekné, ale smutný pocit z toho, že som videl niečo nedotiahnuté a nudné nakoniec zvíťazil. (08.12.2005)

Roberto Benigni si dlhodobo chcel splniť sen v podobe sfilmovania Pinokia a po Oscarovi za Život je krásny mu na to konečne dali peniaze. A to nemali robiť. tento film je zlo. Je to esencia wtf. Dospelý starý chlap v detských šatôčkach hyperaktívne hopsá ulicami, po lúkach, skrátka všade, stretáva čudné osoby (cvrčka, obra, vílu...), stvára huncútstva, rastie mu nos pri každom klamstve, nechá sa každým naivne oklamať, ale v podstate má dobré srdce. Akiste to Robert nakrútil presne tak, ako chcel. O to je to smutnejšie. Doteraz mi z tohto filmu behá mráz po chrbte a to som ho videl pred 11. rokmi. (04.01.2006)

Neprimerane absurdná a svojská rozprávka. Infantilné scény spečatené hrozným hereckým výkonom Benigniho neprirodzene kontrastujú s vážnymi scénami, v ktorých dochádza k symbolickému poukázaniu na to, ako ľahko sa dá vydať nesprávnou cestou a aký negatívny vplyv to má na vývin nevychovaného adolescenta. Celé to vizuálne pôsobilo ako Slnečný Cirkus, no s menším rozdielom, vyznelo to totiž viacmenej trápne a čo je najhoršie táto kvázi rozprávka je natiahnutá na neprimeraných a zdĺhavých 106 minút. Moje myšlienky sa trápia iba jednou skutočnosťou: Ako je možné, že herec ako Benigni dokázal vytvoriť dačo tak veľmi nekvalitné a trápne? Škoda peňazí, času a talentu. 25% (05.02.2013)

Ideální studijní materiál pro psychoanalytiky... Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Nechápete? Tak ještě jednou: Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Pořád se ještě nechytáte? Nebojte já také ne. Dítě bych k tomu nepustil byť pouze na jediný moment. Důsledky, které to na něm zanechá do budoucího života zato nestojí. Roberto Benigni by se měl urychleně nechat léčit, protože v jeho duši jest cosi shnilého. Nemluvě o tom, že zřejmě opravdu věřil, že ještě někdo by s ním chtěl zprostředkovaně sdílet tento jeho úchylný div ne pedofilní celoživotní sen. A jenom pro připomenutí, kdybyste na to snad měli chuť to přeci jen zkusit: Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Tohle by prostě neuhrála ani Barča Škrlová, natož pak Benigni. V lošťomilých šatičkách s kytičkama. Nééé... (13.02.2008)

Existuje-li jediné výstižné slovo, které by mohlo charakterizovat Benigniho verzi známého Pinocchiova příběhu, pak je to nejspíš "BIZARNÍ". Jestli se hodláte podívat, čekejte cokoli, jen ne úplně slaďoučkou osvědčenou romantiku, nad kterou budete vzdychat či nostalgicky se rozněžňovat. Přestože jde o italský velevýpravný film se spoustou povinných cukrových cingrlátek, režisér dokázal neuvěřitelně účinně narušit některé osvědčené sterotypy. Chápu, že zklamání tohohle druhu zřejmě u spousty lidí neprojde, ale napadlo mě - existuje snad lepší zkratka, jak dětem ukázat, že na divočení, lhaní a zlobení není vůbec nic roztomilého? Pro naše čtyřleté robě je to už třetí verze téže pohádky, ale jenom tady ho spontánně hodnotilo slovy: "Teda! Ten ale zlobil!" Ano, takhle divného hyperaktivního týpka by možná člověk... i nejradši zabil - to si po shlédnutí tohohle silného kafe musí přiznat nejspíš i člověk s ADHD syndromem :-) Po prvotním šoku a s každým dalším shlédnutím ale zjišťuju, že se mi to líbí čím dál víc! Benigni si do detailů krásně vyhrál (...sledujte třeba stín kašny v úvodní scéně a stín, který pohádku zakončuje). Nakonec ... ten troufalý a mile přidrzlý nápad natočit jednu z nejprofláknutějších pohádek o dětství bez jediného dětského herce vede ke spoustě nezvyklých situací na plátně a zdárně odlehčuje houstnoucí patos, který by mi podívanou dokázal přiotrávit a mně to celé najednou připadá lepší a lepší a veselí ve mně dozrává jako víno. Vypadá to, že mezi nesčetným zpracováním pohádky o Pinocchiovi si nakonec nejvíc oblíbím právě tohle, i když po prvním shlédnutí bych to určitě vůbec neřekla! (07.04.2012)