Pinocchio

Roberto Benigni si dlhodobo chcel splniť sen v podobe sfilmovania Pinokia a po Oscarovi za Život je krásny mu na to konečne dali peniaze. A to nemali robiť. tento film je zlo. Je to esencia wtf. Dospelý starý chlap v detských šatôčkach hyperaktívne hopsá ulicami, po lúkach, skrátka všade, stretáva čudné osoby (cvrčka, obra, vílu...), stvára huncútstva, rastie mu nos pri každom klamstve, nechá sa každým naivne oklamať, ale v podstate má dobré srdce. Akiste to Robert nakrútil presne tak, ako chcel. O to je to smutnejšie. Doteraz mi z tohto filmu behá mráz po chrbte a to som ho videl pred 11. rokmi. (04.01.2006)

Ideální studijní materiál pro psychoanalytiky... Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Nechápete? Tak ještě jednou: Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Pořád se ještě nechytáte? Nebojte já také ne. Dítě bych k tomu nepustil byť pouze na jediný moment. Důsledky, které to na něm zanechá do budoucího života zato nestojí. Roberto Benigni by se měl urychleně nechat léčit, protože v jeho duši jest cosi shnilého. Nemluvě o tom, že zřejmě opravdu věřil, že ještě někdo by s ním chtěl zprostředkovaně sdílet tento jeho úchylný div ne pedofilní celoživotní sen. A jenom pro připomenutí, kdybyste na to snad měli chuť to přeci jen zkusit: Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Tohle by prostě neuhrála ani Barča Škrlová, natož pak Benigni. V lošťomilých šatičkách s kytičkama. Nééé... (13.02.2008)

What the hell... ?!? Pro podobné snímky mají američani krásné označení eurotrash a konkrétně tenhle si připisuje hned několik nej. V prvé řadě jde o nejdražší italský film všech dob (rozpočet 40 milonů euro) a v souvislosti s tím mě poněkud nepříjemně zarazila jeho hallmarkovská výprava. Dále jde bezesporu o jednu z nejzprasenějších filmových adaptací literatury, jaká kdy vznikla. Na knize jsem vyrostl a jednoznačně patří k nejnádhernějším a nejdojemnějším dětským knihám, ale filmu se nepodařilo zachytit ani zbla z její kouzelné atmosféry a naopak tam kde jsem dříve ronil krokodýlí slzy (Pinocchio u hrobu víly modrovlásky) jsem nyní zatínal obě pěsti. Může za to především hyperaktivní uječená Benigniniho kreace v titulní roli (další nej za nejotravnější filmovou postavu všech dob), kterou těžce přestřelil naivního vzdorovitého kluka do dementního hysterického fracka, se kterým se není možné žádným způsobem ztotožnit, pouze ho z duše nenávidět a přát mu vleklou, extrémně bolestivou smrt. Scénář všechno polopaticky přežvykuje, aby to pochopil i totální blb a přitom se nevyvaruje některých do očí bijících logických lapsusů (jak Pinocchio ví, že nesnáší školu, když tam nikdy nebyl a ani neví co to je?) a kapitolu samu pro sebe tvoří neuvěřitelně pitomé, papírem šustící dialogy. Co dodat? Čekal jsem zábavnou blbůstku a dostal megashitózní nudnou kravinu. Ještě že jsem za to nedal peníze. (17.10.2005)

Film který zahrnuje morální ponaučení a ukazuje na to, jak umí být láká velká. Ponocchio je tam vyobrazen jako velký sobec, který ze začátku myslí jen na sebe a na to jak by si užil. Díky tomu však mnohokrát lidi kolem sebe sklame a nadělá si spoustu problémů, do kterých se zamotá. Tento film krásně poukazuje na to, že každý má možnost mít druhou šanci a možná i víc. Malé děti si na tom uvědomí, jak je škaredé zlobit a neposlouchslat rodiče (dokonce i moje 4 sestřička okamžitě pochopila, co Pinocchio udělal špatně a proč mu narostl nos). Pro nás dospělé to může být připomínka toho, že nikdo není bez chyby a všichni potřebujem druhou šanci. Zvlášť dobře je pak sehrána role Pinnochia a i přestože ho hraje dospělý člověk, je stělesněním a živým obrazem toho co nám měl Pinnochio předat. ( Já osobně jsme věk toho herce jako malá ani nevnímala, bylo pro mě důležitější to co mi měl předat). Takže vřele doporučuji se na tento film podívat! (01.02.2017)

Já viděl velmi originální dílo, kde si herci vyloženě užívají hraní v tomto filmu. Dětské role hrají dospělí a tím pro mne dávají do filmu to, co by děti nepřinesli. Velmi nákladná a ohromující výprava, vzlykání a slibování, ale o tom to přeci je. O Pinocchiovi (velmi energický Roberto Benigni), nenapravitelném nezvedovi, který svojí slabou vůlí a pestrou nabídkou všech lákadel stále porušuje své dané sliby. Má ale velkou kliku, že ochranná ruka nad ním dlící, v podobě víly Modrovlásky (elegantní Nicoletta Braschi), je velmi trpělivá a dává mu stále novou a novou šanci. A Pinocchio se na to stále a stále spoléhá a nebojácně si užívá další a další dobrodružství. A až starost o jeho stvořitele Gepetta (Carlo Giuffre) se stává vysvobozením ze začarovaného kruhu. Z dalších rolí: Kahánek (Kim Rossi Stuart), ďábelský našeptávač, cvrček (Peppe Barra), marný moralistický hlas, a vypočítavci Kocour (Max Cavallari) a Lišák (Bruno Arena). Je to hopkající, je to moralistické, ale je to především velmi originální. Jsem rád, že se Benigni nebojí. (05.09.2011)