Slídil

„Bezradná policie nikdy nic nevyřeší. To jenom ten váš slídil amatér vždycky ví, o čem je řeč.“  Ach, ten Slídil... tento film mě kdysi hodně rozčaroval a zvládl jsem ho poprvé dokoukat jen jako "seriál" na několikátý pokus. Pak jsem ho při vzpomínce na něj vždycky proklínal a nenáviděl natolik, až jsem si ho nakonec chtě nechtě zamiloval a když jsem se teď po čase na něj podíval již potřetí, konečně musím svoje původní hodnocení aktualizovat. Je pravda, že ten nápad natočit dvou a půlhodinový film z jednoho domu jenom s (převažně :)) dvěma herci na scéně zavání až nezvyklým, potenciálně hůře ztrávitelným experimentem a že samotný děj předvede postupně tolik zvratů, tolikrát zakolísá na pomezi trpké skutečnosti a zábavné hry, osciluje mezi humornou komedií a depresivním dramatem, až může skutečně diváka vyvést z míry a připadat ve výsledku hodně překombinovaný (a já stále cítím místy z posledních 40ti minut tu pachuť nastavované kaše, nemohu si pomoct). Na druhé straně i díky bohatého repertoáru poloh Shafferovy hry od důmyslné parodie na detektivky a brakovou literaturu s množstvím odkazů, až po psychologické drama o ponižování se jedná o velmi osobitý zážitek, přičemž Laurence Olivier a Michael Caine tady herecky naplno ve všech těch polohách a proměnách naplno excelují a předvádějí po celou dobu doslova lahůdkový herecký koncert... ačkoliv, jak by řekl jeden můj zdejší kolega, nejlepším hercem v této inscenaci je jednoznačně Alec Cawthorne v postavě inspektora Dupplera (bezesporu!). ;-)) Taky jsem rád, že jsem nakonec po čase objevil, spatřil a zároveň si hlavně dovedl i užít to, co na Slídilovi většina tolik vychvaluje, pronikl lépe do jeho hlubší roviny a hravě ocenil i tu všestranou tvůrčí genialitu v oblasti žánru ve jménu hry kočky s myší a série mystifikací, plynoucích směrem k divákovi už od úvodních titulků. Takže buď je ten Slídil opravdu tak geniálním počinem, jak na mě skoro v každé scéně či dialogu začíná působit, nebo někdo z tvůrců se mnou taky manipuluje, že propadám „pseudointelektuálnímu filmu“ (jak jsem Slídila kdysi nazval v původním komentáři). Tak či tak se pro mě nezapomenutelný kus, kterému nakonec tu překombinovanost částečně mohu odpustit, protože i ta často bývá součástí zapeklitých detektivek, které si Slídil tolika různými způsoby postupně bere na mušku. [85%] (10.12.2021)

Vicemene divadelni show o dvou hercich v prostredi jednoho baraku. Pred 40ti lety to mozna fungovalo, ale dnes mi to prijde cele znacne naivni a scenaristicky az prilis predvidatelne. Navic ta britska prichut predevsim v prizvuku obou hercu se mi vazne netravi moc dobre. Ale dobre, za ten pekny interier plny hravych rekvizit, dialogy a svym zpusobem neco trosku odlisneho to dohrabu na prumer. 5/10 (23.03.2011)

Bohužiaľ som videl prvý strašný Branaghov remake, takže som bol ochudobnený o prekvapivé pointy. Škoda, pretože tento originál je omnoho lepší, funkčnejší a je úžasné ako na ploche jedného domu s dvoma hercami dokáže byť stále napínavý a svižný. Prílišná divadelosť mi vadila jedine v druhom akte, ktorý bohužiaľ nemôže naplno fungovať vo filme. Caine s Olivierom sú samozrejme podľa očakávania úžasní. 9/10 (08.08.2015)

Geniální dílo!! Po všech stránkách originální, zajímavý a nepředvídatelný snímek, který vás vtáhne do děje a nepustí do poslední minuty. Michael Caine i Laurence Oliviere předvádějí přímo mistrovské herectví a není jim absolutně co vytknout. Kdyby udělili Oscara jednomu z nich, tak zákonitě by jej musel obdržet i ten druhý, tady prostě musel Oscara získat někdo jiný. Další kdo zaslouží maximální uznání je scénárista, který napsal báječný scénář plný převratů a špičkových dialogů. Nechápu jak je možné, že nezískal Oscara. Joseph L. Mankiewicz sice získal dva Oscary za režie, ale dle mého si ho nejvíce zasloužil právě za Slídil, kde svou úlohu zvládl naprosto perfektně. Jedno z děl světové kinematografie, které si nemůže nechat ujít žádný filmový fanoušek. Nemám absolutně co vytknout........ (17.08.2008)

Léta před surově trýznivými hrami o přežití, či temnými hrami režiséra s divákem existovala jedna výsostná škatulka Slídila - jedno žezlo ultimátního hráče, dávajícího pojmu "Kanadský žert" nový rozměr, které si během svého představení přehazovali dva "maniaci" absolutně neznající limity "rozumné" zábavy. Film představuje nejen nadpozemsky chytrou a psychologicky krutou hru postav, ale opět i určitou hru s divákem, kterému nenápadně předkládá drobné indicie, přičemž záměrně pozapomíná řict, že se něco hraje. O zábavnost a svižnost pohybu se starají, resp. mají starat teatrální, místy až prozaicky básnické dialogy a gesta, ale bohužel (nejen) díky tomu působí první polovina poměrně neseriózně a paradoxně nudí... 8/10 (26.02.2010)