Baby Driver

Baby Driver mě divácky ani analyticky nijak zvlášť neokouzlil, ač bych tomu byl rád. Pod vším jeho rachotem (písně, řev motorů, výbuchy, dialogy), okázalým designem a siláctvím vlastních postav mi nepřipadl nijak inspirativní a nejsilnější byl pro mě v momentech, které od všeho toho rámusu a záměrného pozérství utekly k mnohem civilnější poloze se subtilnějšími filmařskými nápady (viz dále bod b plus všechny scény s pěstounem). Tři věci mě ale na jeho výstavbě upřímně zaujaly. ___ (a) Komplexní práce s různými formami rytmu. Ta je zřejmá už z toho, že první scéna (335 sekundy) měla průměrnou délku záběru 1,48 s., zatímco druhá scéna (165 s., tedy 49 % trvání první) byla naopak komponována jako jednozáběrová. A to aniž by se významně změnilo tempo, důraz na pohyb figur rozsáhlým prostorem a určující role zvukové složky, takže se rychlý střih a návaznosti mezi záběry plynule funkčně transformovaly do složité spolupráce prvků mizanscény v pohyblivém rámu. ___ (b) Inscenace dialogové scény v prádelně jako scény muzikálové, přičemž hudba v ní naopak v porovnání s celkem osnovy ustupuje do pozadí. Romantický pár postav, spojený navzájem jedněmi sluchátky v uších, se v třicetisekundovém záběru hladce posouvá prostorem na pozadí barevně sjednocených otáčejících se bubnů praček. V závislosti na rytmu a významu promluv v dialogu se v kooperaci s pohybem steadicamové kamery takřka tanečně otáčejí, aniž by si musely vytáhnout sluchátka z uší. Krátké, ale kinematograficky krásné... Pro mě nejlepší moment filmu (ještě vedle první návštěvy pošty s malým chlapcem). ___ (c) Míra přemotivovanosti: film jako celek kopíruje vývojový vzorec akčních filmů (znáte to, profík, poslední džob, láska jako trám), takže logicky ho následovat nevyžaduje velké úsilí. Navzdory tomu ale zavádí do hry obrovské množství drobných i větších motivů, jež zahušťují zcela transparentní systém spojnicemi a vysvětleními, které sice k pochopení nepotřebujeme - ale každý z nich se excesivně využije, někdy i víckrát! Vypravěčsky to irituje, což je ovšem zřejmě součást konceptu, neb jejich funkce zjevně není vypravěčská či psychologická, nýbrž dekorativní až ornamentální. Lze to chápat jako součást sebou-se-opájející hry na muzikálový akční film: jakkoli maskovány za kompoziční či realisticky motivované prvky, naplňují tyto detaily a dílčí rámce především čistě sebestřednou estetickou funkci (např. motiv Babyho dětství, kazetové remixy, některé songy). (16.07.2017)

Že to bude svěží, akční, zábavné a s dobrou hudbou jsem čekal. Co mě překvapilo byla nefalšovaná romantika. Fakt jsem jim to žral, když tam balil servírku Deboru a přál jsem si ať jim to vyjde. Edgar Wright má akční filmy nakoukané takže ví, jak tnout do živého. Při scéně, kdy si Jamie Foxx vynutil jít do baru, kde Debora pracovala jsem byl podobně napnutej, jako třeba když ve Smrtonosný Zbrani šel pan Joshua po Murtaughově rodině. Všechny postavy byly parádní, ale nejdůležitější je, že hlavní hrdina Baby byl sympaťák. Líbilo se mi, jak si tam tak tancoval a poslouchal hudbu. A skvěle to graduje. (14.08.2017)

Pro mě až moc předvídatelné a ploché. Exteriér hlavního filmového hrdiny se oproti standardům razantně proměnil. ALE je to vlastně celé "jen na oko" a nebudu hodnotit vysoko jen pro to, že hlavnímu hrdinovy je 15 let, umí řídit, neustále poslouchá hudbu, neustále má negelovaný vlasy a slyší i trávu růst. Opravdu kvalitní hrdina pro naše adolescenty ke kterému mohou vzlížet. Tfuj! ZA mě 50% (14.10.2017)

Jak Thelmo potkal Lujza, zasmažili Géteáčko a odjeli hnusným kadylakem vstříc zapadajícímu slunci. Jasný důkaz toho, že se dá i z omšelého, plytkého až tupého námětu udělat veskrze vizuálně přívětivý, zábavný, originální a svěží skorobuzikál, byť s hnusnýma pissničkama. Éda Piš, ač má na svědomí jedno z nejdebilnějsích a nejtrapnějších zvěrstev, jaké kdy zneuctily celuloid – velepičoidního Scota Pilgrima, ukazuje, že je dozajista talentovaným filmařem a ani nevadí, že neustále soutěží o osobák v délce bezstřihové sekvence, protože právě to tomu dodává ten šarmantní šmrnc. Je rovněž bezesporu i skvělým loutkovodičem, vždy výborného Jakuba Liškku povodil k naprosté dokonalosti, dokonce se mu povedlo vyždímat jisté svalové záškuby v xichtě jindy toporného manekýna Honzy Šunkky a Kevča už je jen třešničkou na kulantně upečeném dortu. I ten přitroublý autistický homojeliman v hlavní roli je přirozený sympaťák, a tak je na světě na pohled příjemná, stylová a hezky odsejpající kokotinka, u které je vám úplně jedno, když si lahváčem pobryndáte fungl nové buzerantnské tričko od Benetonu, protože s těmi fleky vypadá daleko líp. (19.09.2017)

6. filmový víkend ČSFD, Boskovice Nad mé očekávání parádní záležitost, u které se člověk nestihl ani na chviličku nudit díky parádní akci, navíc se i zasmál u humorné složky příběhu a v neposlední řadě potěšil i vynikající soundtrack a skvělé herecké výkony. Navzdory předvídatelnému průběhu jsem Baby Driver sledoval se zaujetím. Od samého začátku je tu jasná podobnost se snímkem Drive, což ovšem není na škodu. Zvažuji i 5* díky tomu, že jsem se vskutku bavil. (05.08.2017)