Baby Driver

Prosím víc takových popkornů. Stylový, nabouchaný, svěží, divácky vděčný, skvěle obsazený, inteligentní vůči minulosti, nepřiposraný, exploatační a (k mé extra radosti) s puncem mad lovers romance. Takhle si představuju akční krimi nový generace, který sice stojí pár desítek mega, ale nedělá z nás pičky a nebojí se bezhlavě šlápnout na plyn. To by v tom byl čert, aby nelajkoval i Tarantino... "I can’t wait until the day when it’s just us, music and the road." (13.09.2017)

Baby Driver mě divácky ani analyticky nijak zvlášť neokouzlil, ač bych tomu byl rád. Pod vším jeho rachotem (písně, řev motorů, výbuchy, dialogy), okázalým designem a siláctvím vlastních postav mi nepřipadl nijak inspirativní a nejsilnější byl pro mě v momentech, které od všeho toho rámusu a záměrného pozérství utekly k mnohem civilnější poloze se subtilnějšími filmařskými nápady (viz dále bod b plus všechny scény s pěstounem). Tři věci mě ale na jeho výstavbě upřímně zaujaly. ___ (a) Komplexní práce s různými formami rytmu. Ta je zřejmá už z toho, že první scéna (335 sekundy) měla průměrnou délku záběru 1,48 s., zatímco druhá scéna (165 s., tedy 49 % trvání první) byla naopak komponována jako jednozáběrová. A to aniž by se významně změnilo tempo, důraz na pohyb figur rozsáhlým prostorem a určující role zvukové složky, takže se rychlý střih a návaznosti mezi záběry plynule funkčně transformovaly do složité spolupráce prvků mizanscény v pohyblivém rámu. ___ (b) Inscenace dialogové scény v prádelně jako scény muzikálové, přičemž hudba v ní naopak v porovnání s celkem osnovy ustupuje do pozadí. Romantický pár postav, spojený navzájem jedněmi sluchátky v uších, se v třicetisekundovém záběru hladce posouvá prostorem na pozadí barevně sjednocených otáčejících se bubnů praček. V závislosti na rytmu a významu promluv v dialogu se v kooperaci s pohybem steadicamové kamery takřka tanečně otáčejí, aniž by si musely vytáhnout sluchátka z uší. Krátké, ale kinematograficky krásné... Pro mě nejlepší moment filmu (ještě vedle první návštěvy pošty s malým chlapcem). ___ (c) Míra přemotivovanosti: film jako celek kopíruje vývojový vzorec akčních filmů (znáte to, profík, poslední džob, láska jako trám), takže logicky ho následovat nevyžaduje velké úsilí. Navzdory tomu ale zavádí do hry obrovské množství drobných i větších motivů, jež zahušťují zcela transparentní systém spojnicemi a vysvětleními, které sice k pochopení nepotřebujeme - ale každý z nich se excesivně využije, někdy i víckrát! Vypravěčsky to irituje, což je ovšem zřejmě součást konceptu, neb jejich funkce zjevně není vypravěčská či psychologická, nýbrž dekorativní až ornamentální. Lze to chápat jako součást sebou-se-opájející hry na muzikálový akční film: jakkoli maskovány za kompoziční či realisticky motivované prvky, naplňují tyto detaily a dílčí rámce především čistě sebestřednou estetickou funkci (např. motiv Babyho dětství, kazetové remixy, některé songy). (16.07.2017)

,,KDYŽ BYL MLADŠÍ, UDĚLAL JEDNU CHYBU. A OD TÉ DOBY HO TO PRONÁSLEDOVALO…“ /// Úvodní adrenalinová (?) honitba vyvolá dojem, že se Kurýr dočkal syna. Při loupežích totiž nejde vo to, co a jak ukrást, ale jak nejefektivněji vodjet (za zvuku mixu všelijaký muziky). Baby je hodnej, trochu jinej… prostě týpek, jehož úkolem je vohromit publikum. A daří se mu to! Po loupežnickým úvodu přichází romantický intermezzo… no ale já su celkem rád, když se jde zase loupit. Neříkám, že je to nuda, on i Debbie jsou sympaťáci, navíc si maj co říct (což ostatně platí i vo vostatních), ale je to prostě cílený na ty mladší – čemuž (asi?) vodpovídá i soundtrack. Zlodějská a romantická týnejdžerská jízda, která se snaží (a daří se jí to!) bejt pro všechny. Vodsejpá to, úniky jsou fajn, bohužel to ale nemám potřebu vidět znova. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem muzikální řidič. 2.) Pochopím, proč do akce nebrat lidi, kteří sami nechcou. 3.) Thx za titule „tkimitkiy“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * (29.10.2017)

Celkom zaujímavý snímok, základná os príbehu sa síce moc neodlišovala od štandardnej romanticko-akčnej schémy, kde hlavný hrdina sa zaľúbi a chce sa napraviť, no táto klišé dejová linka bola pomerne originálne predostretá divákovi. Tiež sa mi páčila audiovizuálna zložka, to bola nádhera. Na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 (08.10.2017)

Já jsem naštěstí nešel na akademickou přednášku o teorii dokonalosti, nýbrž na letní filmovou jednohubku, čili se tady teď nemusím v ničem šťourat jak bába v koksu. Takovouhle bejkárnu jsem v kině zas nějakou tu chvíli neviděl, podobně svérázně si třeba Guy udělal posledního Artuše, ale tím přehlídka originality pomalu končí. Fór je v tom, že teprve až když si něco uděláte po svým tak jak vy sami chcete, může to za něco stát. Edgar se rozhodně s ničím nepáral a naservíroval mi tak dokonale rytmickej biják, že Rytmus by se měl přejmenovat na Fibliraci. (20.08.2017)