Baby Driver

Prosím víc takových popkornů. Stylový, nabouchaný, svěží, divácky vděčný, skvěle obsazený, inteligentní vůči minulosti, nepřiposraný, exploatační a (k mé extra radosti) s puncem mad lovers romance. Takhle si představuju akční krimi nový generace, který sice stojí pár desítek mega, ale nedělá z nás pičky a nebojí se bezhlavě šlápnout na plyn. To by v tom byl čert, aby nelajkoval i Tarantino... "I can’t wait until the day when it’s just us, music and the road." (13.09.2017)

Patnáctistý komentář patří Wrightovi. A ačkoliv musím říct, že jsem z ani jednoho jeho filmu nebyl nijak extra odvařený a krom Scotta Pilgrima jsem neměl potřebu se na ně koukat víckrát, tak musím jedním dechem dodat, že Baby Driver se vedle cornetto trilogie bude směle tyčit. A to samozřejmě hlavně co se týče v akčních pasáží, ve kterých je Edgar Wright už od Soumraku mrtvých mrtvých nejjistější, opravdu pečlivě si vyhrál s bohatou hudební koláží, která na milimetry sedí k tempu akce a všechny akční, zejména automobilové, scény jsou díky tomu správně hektické, napínavé a dobře se na ně kouká. Co se týká toho ostatního, tam už je to podstatně horší. Po příběhu se nikdo nepídí, ovšem rejža měl k ruce bohaté slavné herecké obsazení, ze kterého ždíme maximum a tak zejména díky Spaceyho a Hammovo charismatu se to povede doklepat do konce i v tomto směru. A pak je tu Jamie Foxx, který je doslova démonický. Očekávání díky bohu mírně překonána. (31.07.2017)

Muzikálová heist krimi, která rozhodně potěší. Film nenabízí žádný promyšlený příběh, důraz je tu kladen hlavně na audiovizuální stránku a ta je mimořádně povedená. Wright zkrátka ví, jak natočit zábavný mišmaš žánrů. Z hereckého obsazení zmíním jen Kevina Spaceyho, který si odehrál svůj standard a Jona Hamma, jenž dostal mnohem více prostoru, než jsem čekala. Svou postavu si pořádně užil a z celého ansámblu nejvíce zaujal. Ale možná je můj pohled coby jeho dlouholetého vášnivého fanouška trochu zkreslený, to nedokážu objektivně posoudit. (29.07.2017)

Nadupané představení, které zobrazuje jedinečnost a osobitost hlavních postav. Promyšlený a fikaný film, který aspiruje na krále všech filmů v propojenosti hudby a dění ve filmu. Tak provázaný film s hudbou jsem už dlouho neviděl a troufám si říct, že ani takový neexistuje. Bylo velmi příjemné na to koukat. Leč konec byl už přitažený za vlasy, myslím s odpuštěním Babymu od Kevina, ale to je drobnůstka, kterou rád odpustím. :D (30.11.2017)

Baby Driver mě divácky ani analyticky nijak zvlášť neokouzlil, ač bych tomu byl rád. Pod vším jeho rachotem (písně, řev motorů, výbuchy, dialogy), okázalým designem a siláctvím vlastních postav mi nepřipadl nijak inspirativní a nejsilnější byl pro mě v momentech, které od všeho toho rámusu a záměrného pozérství utekly k mnohem civilnější poloze se subtilnějšími filmařskými nápady (viz dále bod b plus všechny scény s pěstounem). Tři věci mě ale na jeho výstavbě upřímně zaujaly. ___ (a) Komplexní práce s různými formami rytmu. Ta je zřejmá už z toho, že první scéna (335 sekundy) měla průměrnou délku záběru 1,48 s., zatímco druhá scéna (165 s., tedy 49 % trvání první) byla naopak komponována jako jednozáběrová. A to aniž by se významně změnilo tempo, důraz na pohyb figur rozsáhlým prostorem a určující role zvukové složky, takže se rychlý střih a návaznosti mezi záběry plynule funkčně transformovaly do složité spolupráce prvků mizanscény v pohyblivém rámu. ___ (b) Inscenace dialogové scény v prádelně jako scény muzikálové, přičemž hudba v ní naopak v porovnání s celkem osnovy ustupuje do pozadí. Romantický pár postav, spojený navzájem jedněmi sluchátky v uších, se v třicetisekundovém záběru hladce posouvá prostorem na pozadí barevně sjednocených otáčejících se bubnů praček. V závislosti na rytmu a významu promluv v dialogu se v kooperaci s pohybem steadicamové kamery takřka tanečně otáčejí, aniž by si musely vytáhnout sluchátka z uší. Krátké, ale kinematograficky krásné... Pro mě nejlepší moment filmu (ještě vedle první návštěvy pošty s malým chlapcem). ___ (c) Míra přemotivovanosti: film jako celek kopíruje vývojový vzorec akčních filmů (znáte to, profík, poslední džob, láska jako trám), takže logicky ho následovat nevyžaduje velké úsilí. Navzdory tomu ale zavádí do hry obrovské množství drobných i větších motivů, jež zahušťují zcela transparentní systém spojnicemi a vysvětleními, které sice k pochopení nepotřebujeme - ale každý z nich se excesivně využije, někdy i víckrát! Vypravěčsky to irituje, což je ovšem zřejmě součást konceptu, neb jejich funkce zjevně není vypravěčská či psychologická, nýbrž dekorativní až ornamentální. Lze to chápat jako součást sebou-se-opájející hry na muzikálový akční film: jakkoli maskovány za kompoziční či realisticky motivované prvky, naplňují tyto detaily a dílčí rámce především čistě sebestřednou estetickou funkci (např. motiv Babyho dětství, kazetové remixy, některé songy). (16.07.2017)