Baby Driver

Baby Driver mě divácky ani analyticky nijak zvlášť neokouzlil, ač bych tomu byl rád. Pod vším jeho rachotem (písně, řev motorů, výbuchy, dialogy), okázalým designem a siláctvím vlastních postav mi nepřipadl nijak inspirativní a nejsilnější byl pro mě v momentech, které od všeho toho rámusu a záměrného pozérství utekly k mnohem civilnější poloze se subtilnějšími filmařskými nápady (viz dále bod b plus všechny scény s pěstounem). Tři věci mě ale na jeho výstavbě upřímně zaujaly. ___ (a) Komplexní práce s různými formami rytmu. Ta je zřejmá už z toho, že první scéna (335 sekundy) měla průměrnou délku záběru 1,48 s., zatímco druhá scéna (165 s., tedy 49 % trvání první) byla naopak komponována jako jednozáběrová. A to aniž by se významně změnilo tempo, důraz na pohyb figur rozsáhlým prostorem a určující role zvukové složky, takže se rychlý střih a návaznosti mezi záběry plynule funkčně transformovaly do složité spolupráce prvků mizanscény v pohyblivém rámu. ___ (b) Inscenace dialogové scény v prádelně jako scény muzikálové, přičemž hudba v ní naopak v porovnání s celkem osnovy ustupuje do pozadí. Romantický pár postav, spojený navzájem jedněmi sluchátky v uších, se v třicetisekundovém záběru hladce posouvá prostorem na pozadí barevně sjednocených otáčejících se bubnů praček. V závislosti na rytmu a významu promluv v dialogu se v kooperaci s pohybem steadicamové kamery takřka tanečně otáčejí, aniž by si musely vytáhnout sluchátka z uší. Krátké, ale kinematograficky krásné... Pro mě nejlepší moment filmu (ještě vedle první návštěvy pošty s malým chlapcem). ___ (c) Míra přemotivovanosti: film jako celek kopíruje vývojový vzorec akčních filmů (znáte to, profík, poslední džob, láska jako trám), takže logicky ho následovat nevyžaduje velké úsilí. Navzdory tomu ale zavádí do hry obrovské množství drobných i větších motivů, jež zahušťují zcela transparentní systém spojnicemi a vysvětleními, které sice k pochopení nepotřebujeme - ale každý z nich se excesivně využije, někdy i víckrát! Vypravěčsky to irituje, což je ovšem zřejmě součást konceptu, neb jejich funkce zjevně není vypravěčská či psychologická, nýbrž dekorativní až ornamentální. Lze to chápat jako součást sebou-se-opájející hry na muzikálový akční film: jakkoli maskovány za kompoziční či realisticky motivované prvky, naplňují tyto detaily a dílčí rámce především čistě sebestřednou estetickou funkci (např. motiv Babyho dětství, kazetové remixy, některé songy). (16.07.2017)

Muzikálová heist krimi, která rozhodně potěší. Film nenabízí žádný promyšlený příběh, důraz je tu kladen hlavně na audiovizuální stránku a ta je mimořádně povedená. Wright zkrátka ví, jak natočit zábavný mišmaš žánrů. Z hereckého obsazení zmíním jen Kevina Spaceyho, který si odehrál svůj standard a Jona Hamma, jenž dostal mnohem více prostoru, než jsem čekala. Svou postavu si pořádně užil a z celého ansámblu nejvíce zaujal. Ale možná je můj pohled coby jeho dlouholetého vášnivého fanouška trochu zkreslený, to nedokážu objektivně posoudit. (29.07.2017)

Ta originálně hravá až muzikálová nálada, kterou si mě Baby Driver zpočátku získával, se mi bohužel během filmu buď okoukala, nebo se ztratila úplně. Není to jistě špatná věc, akční scény mají švih a hudba je fajn, nicméně záporáci jsou málem zajímavější než hlavní hrdina a příběh je takový... No... Ve výsledku mi toho moc nedal. Tři a půl hvězdičky. (28.07.2017)

Snad poprvé jsem se na nějaký Wrightův film opravdu těšil, jenže z téhle jízdy nepřecházejí oči, ale bolí hlava. Nerozumím světu, ve kterém se příběh odehrává a přijde mi odtržený od všech možných realit a dokonce i žánrů. Vedlejší charaktery mění svou podstatu během vteřiny, nálady se nepříjemně třískají a na konci zůstane tolik rozpaků, že průměr zachraňují jen sympatie k některým členům vypečené herecké sestavy. Nejvíc otrávený jsem ale z tolik propagované "muzikálové" stránky filmu. To, že je ve filmu nepřeberné množství songů, které zkrátka jen hrají na pozadí scény a Baby si je často brouká, zkrátka není muzikál. To, že do rytmu občas trefně padne výstřel nebo náraz, je pak fajn nápad, ale omrzí se při druhé scéně. Veškerá hravost tak zůstává až překvapivě křečovitá. 50% (24.08.2017)

Ačkoliv to částečně odporuje mému filmovému přesvědčení, že by si každý filmař měl moci dělat, co chce, si začínám říkat, že by každý filmař měl povinně dodržovat hodinu a půl stopáže, pokud nemá vitální obsah pro všechny ty minuty navíc, god dang it. Opravdu to vypadá jako krátký film násilně roztažený na dvě hodiny, nikoliv jako samostatný příběh, který potřeboval být přesně takto vyprávěn. Wright je tak hluboce ztracen ve svých formalistických detailních vyhrávkách, že se úplně zapomíná dívat na celý film z dálky. (04.10.2017)