Baby Driver

"Vy přepadáte, protože jedete v drogách. Já jedu v drogách, abych mohl přepadat." Doc to naplánoval, Baby odřídil, Cvok si to zdůvodnil, Buddy odstřílel a Darling byla s brokovnicí naprosto k sežrání. Mě se to prostě líbilo, tedy dokud se adrenalinová akce mísila s hudbou, ale jakmile došlo na dětské vzpomínky a na city, tak jsem dostával chuť nasadit si masku Mike Myerse a jít něco přepadnout. Vždyť jsou to moje peníze. Ne jejich. Oni mi je ukradli. A já si je vezmu zpět. Díky, Cvoku, za návod. (12.09.2018)

Patnáctistý komentář patří Wrightovi. A ačkoliv musím říct, že jsem z ani jednoho jeho filmu nebyl nijak extra odvařený a krom Scotta Pilgrima jsem neměl potřebu se na ně koukat víckrát, tak musím jedním dechem dodat, že Baby Driver se vedle cornetto trilogie bude směle tyčit. A to samozřejmě hlavně co se týče v akčních pasáží, ve kterých je Edgar Wright už od Soumraku mrtvých mrtvých nejjistější, opravdu pečlivě si vyhrál s bohatou hudební koláží, která na milimetry sedí k tempu akce a všechny akční, zejména automobilové, scény jsou díky tomu správně hektické, napínavé a dobře se na ně kouká. Co se týká toho ostatního, tam už je to podstatně horší. Po příběhu se nikdo nepídí, ovšem rejža měl k ruce bohaté slavné herecké obsazení, ze kterého ždíme maximum a tak zejména díky Spaceyho a Hammovo charismatu se to povede doklepat do konce i v tomto směru. A pak je tu Jamie Foxx, který je doslova démonický. Očekávání díky bohu mírně překonána. (31.07.2017)

Talentovaný mladý řidič Baby (Ansel Elgort) obstarává zločincům bezpečný odjezd z loupežných přepadení, která plánuje Doc (Kevin Spacey). Jako malý přežil autonehodu, ale od té doby mu zvoní v uších a proto poslouchá muziku na svých iPodech. Život se mu změní ve chvíli, kdy do něho vstupuje okouzlující servírka Debora (Lily James)... Je neuvěřitelné jak lze sladit probíhající děj na plátně nebo v případě domova na Tv s hudbou. "What's his deal? Baby? Full cut, same as everyone. No, Doc, I mean is he, uh, retarded? "Retarded" means slow. Was he slow? No. Then he don't sound that retarded to me. He's a good kid and a devil behind the wheel." (16.10.2017)

„Ne, doktore, ptám se, jestli je retardovanej.“ - „Retardovaný znamená pomalý. Byl snad pomalý?“ Od malička pro mě byl Bejby hlavně Dejdar, ale ten by tu asi nevypadal tak „cool“, ehm…Zatím se mi od Wrighta podařilo zhlédnout jen Soumrak mrtvých a Jednotku příliš rychlého nasazení, takže jsem moc nevěděl, co čekat (krom tušení neotřelé zábavy). A Wright byl zas hodně svůj. Úvodní jízda mě každopádně navnadila a určila ráz celého filmu. Byla maximálně na efekt, střelená, plná pohodové, chytlavé hudby, sázející na nadsázku…a zároveň hodně přepálená. Wright je fakt hračička, škoda jen, že má krapet problém odhadnout tu hranici, za niž už není nutné (ani žádoucí) jít. A s koncem mě zas zklamal. Naštěstí předešlý děj je natolik svěží a zábavný, že mu to odpouštím, i díky tomu luxusnímu hereckému ansámblu (z Elgorta jsem až tak nadšený nebyl, ale řada jiných moc potěšila, zvlášť skvělý Kevin…dávná minulost, kdy ještě nebylo módní ho kompletně vystřihávat, ehm). Pro mě zatím nejlepší Wrightův film, posílám slušné 4*. (03.03.2019)

Muzikál může být i dnes stále živý žánr, a to navíc ne pouze v předvídatelné resuscitaci klasických postupů a la "La La Land" a spol., ale díky uchopení formálním mistrem s ambicí. Primárně sice "Baby Driver" mísí gangsterku a romanci, ale mnohem zásadnější je Wrightův koncept veškerý styl filmu vystavět kolem hudby. Sice ve výsledku postavy zpívají a tančí pouze občas, ale o to víc tu na hudbu tančí auta při honičkách, v rytmu soundtracku se střílí a vykrádají banky, ba dokonce i ty zamilované pohledy mají svůj sound. Úvodní titulkový záběr s cestou pro kafe co do choreografie pohybu aktérů, kamery i mizanscény a sladění všech těchto složek s hudbou představuje jeden z naprostých vrcholů muzikálu. Na obecnější rovině je neméně fascinující, že za nejmlaději působícím hollywoodským filmem posledních let stojí čtyřicátník, což se nevztahuje pouze na formální svěžest a feeling filmu, ale také nevyhnutelný pocit generačního lakmusového papírku. Už trailer mohl u třicátníků vyvolávat pocity nepatřičnosti, který film ještě upevňuje svým zastřešujícím principem coby zpřítomnění niterného pocitu mladých vyrůstajících v popkultuře, kde se každý vidí jako hvězda vlastního videoklipu. Věk Wrighta pak prozrazuje pouze hudební vkus a konkrétní volba skladeb, byť podobně jako Tarantino má šanci z oprášených kdysi-hitů a zapadlých vychytávek udělat generační retro soundtrack. Současně ale také ukazuje, jak zásadní vklad do předchozích společných filmů vnášel Simon Pegg, protože "Baby Driver" na rozdíl od nich postrádá nadhled a schopnost se nebrat vážně. (05.07.2017)