Baby Driver

| Rozpočet: 34 miliónov $ | Tržby: 226.9 miliónov $ | Absolútny klenot formálnej stránky kinematografie. Nič nové - hovorí si človek, keď pozerá na tie rytmické hrátky so strihom na hudbu - a pritom niečim tak originálne a nevídané. Edgar Wright je po bicistovi vo Whiplash najlepším tempomatom v Hollywoode. BEATová bomba od začiatku do konca, aká tu ešte nebola. Naviac, herecká garda je k zožraniu, a scenár je až na pár výtiek tiež podarený. Takmer stopercentný nárez. Ps: Objavujúce sa videá na youtube s dovetkom IN BABY DRIVER STYLE naznačuje, že sa stal film kultovým za neuveriteľne krátku dobu. Má nárok. (22.09.2017)

První polovinu jsem si říkala, že tohle bude hodně fajn zábavná jednohubka. Film má dobré tempo, je výborně sestříhaný, prim hraje hudba, některé scény jsou jak vystřižené z muzikálu. Jenže v druhé půlce jsem Algortovi přestala tu jeho postavu zoufale věřit a v poslední třetině se pro mě stal vývoj a chování postav doslova nesnesitelným. Opravdu jsem chvílemi měla pocit, že sleduji nějakou parodii. Nevěděla jsem, jestli to má být pokus o jistý nadhled, nebo jestli se to myslí vážně. Jednoduše mi to nesedlo. (27.07.2017)

Baby Driver mě divácky ani analyticky nijak zvlášť neokouzlil, ač bych tomu byl rád. Pod vším jeho rachotem (písně, řev motorů, výbuchy, dialogy), okázalým designem a siláctvím vlastních postav mi nepřipadl nijak inspirativní a nejsilnější byl pro mě v momentech, které od všeho toho rámusu a záměrného pozérství utekly k mnohem civilnější poloze se subtilnějšími filmařskými nápady (viz dále bod b plus všechny scény s pěstounem). Tři věci mě ale na jeho výstavbě upřímně zaujaly. ___ (a) Komplexní práce s různými formami rytmu. Ta je zřejmá už z toho, že první scéna (335 sekundy) měla průměrnou délku záběru 1,48 s., zatímco druhá scéna (165 s., tedy 49 % trvání první) byla naopak komponována jako jednozáběrová. A to aniž by se významně změnilo tempo, důraz na pohyb figur rozsáhlým prostorem a určující role zvukové složky, takže se rychlý střih a návaznosti mezi záběry plynule funkčně transformovaly do složité spolupráce prvků mizanscény v pohyblivém rámu. ___ (b) Inscenace dialogové scény v prádelně jako scény muzikálové, přičemž hudba v ní naopak v porovnání s celkem osnovy ustupuje do pozadí. Romantický pár postav, spojený navzájem jedněmi sluchátky v uších, se v třicetisekundovém záběru hladce posouvá prostorem na pozadí barevně sjednocených otáčejících se bubnů praček. V závislosti na rytmu a významu promluv v dialogu se v kooperaci s pohybem steadicamové kamery takřka tanečně otáčejí, aniž by si musely vytáhnout sluchátka z uší. Krátké, ale kinematograficky krásné... Pro mě nejlepší moment filmu (ještě vedle první návštěvy pošty s malým chlapcem). ___ (c) Míra přemotivovanosti: film jako celek kopíruje vývojový vzorec akčních filmů (znáte to, profík, poslední džob, láska jako trám), takže logicky ho následovat nevyžaduje velké úsilí. Navzdory tomu ale zavádí do hry obrovské množství drobných i větších motivů, jež zahušťují zcela transparentní systém spojnicemi a vysvětleními, které sice k pochopení nepotřebujeme - ale každý z nich se excesivně využije, někdy i víckrát! Vypravěčsky to irituje, což je ovšem zřejmě součást konceptu, neb jejich funkce zjevně není vypravěčská či psychologická, nýbrž dekorativní až ornamentální. Lze to chápat jako součást sebou-se-opájející hry na muzikálový akční film: jakkoli maskovány za kompoziční či realisticky motivované prvky, naplňují tyto detaily a dílčí rámce především čistě sebestřednou estetickou funkci (např. motiv Babyho dětství, kazetové remixy, některé songy). (16.07.2017)

Prosím víc takových popkornů. Stylový, nabouchaný, svěží, divácky vděčný, skvěle obsazený, inteligentní vůči minulosti, nepřiposraný, exploatační a (k mé extra radosti) s puncem mad lovers romance. Takhle si představuju akční krimi nový generace, který sice stojí pár desítek mega, ale nedělá z nás pičky a nebojí se bezhlavě šlápnout na plyn. To by v tom byl čert, aby nelajkoval i Tarantino... "I can’t wait until the day when it’s just us, music and the road." (13.09.2017)

Edgar Wright je borec. To, co natočil dřív, je jedna věc, ale on tím svým zbrkle vychytaným střihem a láskou k muzice dokázal natočit jednu z nejlepších gangsterek za poslední dobu. A během sledování mi opravdu bylo hodně jedno, jak je film místy dost nelogický. Užíval jsem si totiž po technické stránce tak bravurní akční komedii, že pochybuju v podobný zážitek v nejbližších minimálně pěti letech dokud Edgar nepřijde s něčím novým. Dojde Vám to totiž v momentě, kdy Vám muzika bude hrát kvalitní tóny na střelbu z ryzího kulometného hnízda. Také to ale určitě zaregistrujete v momentě, kdy muzika bude intenzivnět ve chvíli, kdy dojde k životnímu smyku Ansela Elgorat. To, že je to dvacet tři let starý mentol dementol je sice jedna věc, ale po asi půl hodině oťukávání jsem si na něj přeci jen dokázal zvyknout. Za tou hrubou vrstvou drsnosti a aroganci se totiž skrýval kluk, který si odžil opravdu dost. A tím vlastně směřuju i k příběhové stránce, která není kdovíjak silná. A já to po tvůrcích ani nechci. Tenhle film se totiž točil na efekt a chtěl jím vědomě poděkovat všem gangsterkám nejen Guye Ritchieho. Kdyby v hlavní roli byl Simon Pegg a Nick Frost, tak si myslím, že se jedná o další film Cornetto série. Takhle je to "jenom" jednoduchý, ale silně efektivní film. Tedy přesně to, co jsem od Edgara Wrighta čekal a co jsem dostal. Díky za super zážitek. Chvílemi jsem si říkal, že v rámci akce v dnešní době nic lepšího neseženu. Ten střih v kombinací s dobrou muzikou? Ten je prostě boží! (20.08.2017)