Baby Driver

"Vy přepadáte, protože jedete v drogách. Já jedu v drogách, abych mohl přepadat." Doc to naplánoval, Baby odřídil, Cvok si to zdůvodnil, Buddy odstřílel a Darling byla s brokovnicí naprosto k sežrání. Mě se to prostě líbilo, tedy dokud se adrenalinová akce mísila s hudbou, ale jakmile došlo na dětské vzpomínky a na city, tak jsem dostával chuť nasadit si masku Mike Myerse a jít něco přepadnout. Vždyť jsou to moje peníze. Ne jejich. Oni mi je ukradli. A já si je vezmu zpět. Díky, Cvoku, za návod. (12.09.2018)

Muzikál může být i dnes stále živý žánr, a to navíc ne pouze v předvídatelné resuscitaci klasických postupů a la "La La Land" a spol., ale díky uchopení formálním mistrem s ambicí. Primárně sice "Baby Driver" mísí gangsterku a romanci, ale mnohem zásadnější je Wrightův koncept veškerý styl filmu vystavět kolem hudby. Sice ve výsledku postavy zpívají a tančí pouze občas, ale o to víc tu na hudbu tančí auta při honičkách, v rytmu soundtracku se střílí a vykrádají banky, ba dokonce i ty zamilované pohledy mají svůj sound. Úvodní titulkový záběr s cestou pro kafe co do choreografie pohybu aktérů, kamery i mizanscény a sladění všech těchto složek s hudbou představuje jeden z naprostých vrcholů muzikálu. Na obecnější rovině je neméně fascinující, že za nejmlaději působícím hollywoodským filmem posledních let stojí čtyřicátník, což se nevztahuje pouze na formální svěžest a feeling filmu, ale také nevyhnutelný pocit generačního lakmusového papírku. Už trailer mohl u třicátníků vyvolávat pocity nepatřičnosti, který film ještě upevňuje svým zastřešujícím principem coby zpřítomnění niterného pocitu mladých vyrůstajících v popkultuře, kde se každý vidí jako hvězda vlastního videoklipu. Věk Wrighta pak prozrazuje pouze hudební vkus a konkrétní volba skladeb, byť podobně jako Tarantino má šanci z oprášených kdysi-hitů a zapadlých vychytávek udělat generační retro soundtrack. Současně ale také ukazuje, jak zásadní vklad do předchozích společných filmů vnášel Simon Pegg, protože "Baby Driver" na rozdíl od nich postrádá nadhled a schopnost se nebrat vážně. (05.07.2017)

Jak mě potěšily Dobrý časy, kde hudba žene film zběsile dopředu, tak mě zklamal Baby driver. Úvodní automobilová honička je super, pak se na scéně objeví ONA a.. pak až do konce to kdovíjak zajímavé nebo strhující není. Píšou to tu všichni, ale je to tak, chybí propracovanější příběh, výraznější postavy i ten nadhled, proboha. Občas sice potěšilo nastříhání na hudbu či zvukové efekty, ale to byly jen momenty, čekal jsem toho víc. (06.07.2017)

Bejby Drivera bych směle zařadil vedle Atomickou Blonde a Zabijáka & bodyguarda do škatulky sezónních, jednodušších akčňáků, které se však jakýmsi záhadným způsobem docela povedly. Od příběhu nečekejte víc než pár stylových loupeží s frajerskými postavami a cool hláškami. Co se týče ryzí akce, tak vítězí Atomic Blond, co se týče humoru, tak vítězí Zabiják & bodyguard, nicméně i Baby Driver se svou chytlavostí a esem v rukávu v podobě Jamieho Foxxe dokázal přehoupnout přes laťku čtyř hvězdiček... 7/10 (26.09.2017)

Driver, Drive a Baby Driver. Co potřebujete na takovou autohoničkovou kriminálku? Jednoduchou story, za jejímž volantem sedí tajemně až autisticky málomluvný, ale o to schopnější profi řidič, a pak nějaká ta auta, která samozřejmě nenecháte celou dobu stát v garáži. Taky nějaká pěkná baba není od věci. A pak už jen musíte předvést trochu stylu, jak by řekl Chev Chelios. Wrightův příspěvek se mezi těmi dvěma výše uvedenými rozhodně neztratí. Netváří se tak atmosféricky a fatálně, ale po vzoru Drive tůruje hudební složku, která mu zásadním způsobem dodává rytmus. Příběh, ač dietní, nenudí, postavy i obsazení jsou sympatické a honičky nápadité. Wright má za sebou onačejší pecky, ale kdo by mu vyčítal takhle pohodovou letní jízdu. (06.08.2017)