Pád rímskej ríše

Zub času sa tu poriadne podpísal. Čo je tu skvelé, tak to sú dekorácie a prostredia v ktorých sa film odohráva, tie sú nadčasové. Na svoju dobu sú tu aj slušne realistické bojové scény. Barbari (Germáni) sú správne špinavý a scény na ich území patria k najlepším vo filme. Bohužiaľ celkom slušný (aj keď historicky málo pravdivý) scenár je pokazený prílišným moralizovaným a zbytočne naťahovanými dialógmi. Sophia Loren je tu skôr otravná a jej vymyslenému romániku s generálom je venované príliš veľa priestoru. Celkovo si novší a známejší film Gladiátor požičiava s tejto starej klasiky až príliš veľa, a bohužiaľ kopíruje aj zbytočnú a nezmyselnú scénu boja Lívia s cisárom Commodom v aréne. Záver s upálenými Germánmi je však správne patetický a v poriadku... Po vláde Marca Aurélia totiž skutočne začala Rímska ríša pomaly upadať, aj keď to trvalo ešte 200 rokov... (29.12.2008)

Film je rozdelený na dve časti a má to svoje opodstatnenie. Zatiaľ čo prvá polovica sa celá odohráva na severe pod snehovými závejmi, neskôr sa vydávame do Ríma, na bojiská a aj späť na sever. Tradičné intrigy sú ozvláštnené arménskymi a perzskými záujmami. Mám taký pocit, že ak je niekto otrávený, musí neskôr padnúť celá ríša, impérium, alebo republika. Zatiaľ čo interiérové scény, alebo tie monumentálne s rímskou architektúrou by zvládol naaranžovať každý profesionálny filmový architekt, pre scény v prírode má Mann ten správny cit už od dôb jeho legendárnych westernov. Škoda, že síce je tu viacero menších bitiek, ale sú príliš neinvenčné. Dojem z Pádu Rímskej ríše ako monumentálneho historického diela mi to ale neskazilo. Nechcem provokovať, ale občas sa mi zdá, že kladne z tohto obdobia sa môže hodnotiť iba Spartakus. Pritom Mannov film je omnoho prepracovanejší, ako napríklad Alexander veľký alebo Džingischán. (18.12.2016)

Už hodně dlouho jsem z žádného filmu neměl tak rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem si náramně užíval všechny ty krásné výpravné scény - přehlídky armád, vjezdy do měst, davové scény, bitvy anebo krásně barevné kulisy císařského paláce a skvělou hudbu, ale bohužel tyto nádherné scény, kde s e vlastně nic moc nedělo byly navzájem pospojovány velice jednoduchým dějem, který by bez té vší parády vyšel možná tak na hodinku, a pokud se konaly nějaké ty dialogy, tak jsem se nesmírně nudil (přestože dabing byl podle mě docela dobrý). Stephen Boyd v roli Livia si mé sympatie taky zrovna dvakrát nezískal a tak nějak mi bylo docela jedno jak to s ním dopadne. (25.12.2008)

Staré historické velevýpravné velkofilmy patří k tomu vůbec nejlepšímu, co lze v kinematografii spatřit. Pád říše římské rozhodně taky stojí za pozornost, ale zdaleka ne tolik, jak bych si přál a jak by si zasloužil, protože na (třeba) Ben Hura či Quo Vadis se rozhodně nechytá. I tenhle film je správně rozmáchlý, velkolepy, fantasticky obsazený (Plummer!) a s hromadou skvělých scén s obřím komparzem, ale ta tříhodinová stopáž je tentokrát trošku na škodu, protože jde zejména o dialogový film. Ty mi sice nevadí, ale v tomto případě je to jaksi plytké. Ale fenomenální Commodus (už zmíněný Plummer - a samozřejmě nejen on), hodně zachraňuje, příběh je ohromně zajímavý a nikterak za vlasy přitažený. takže ač mě i toto dílo bavilo. výš jít nemůžu, protože uchvácen jím nejsem. 65%. (24.01.2022)

Máme-li sčítat a vážit kvalitu tohoto jinak vyššího patra hollywoodské produkce, je to do značné míry opakováním o kontrastu velkoryse pojaté výpravy, nenasytné až pažravé kamery, velkých scén, ale také - i v tomto lepším případě - opakováním poetiky romantického dramatu a vět sice i nosných a klasických, ale pro tehdejší svět a tím více pro ten současný také více netečně mrtvých než alespoň občas živých. Takto pojatý scénář nezachrání ani ta největší herecká jména. (19.01.2022)