Réžia:
Roberto BenigniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Nicola PiovaniHrajú:
Roberto Benigni, Nicoletta Braschi, Giorgio Cantarini, Giustino Durano, Marisa Paredes, Horst Buchholz, Verena Buratti, Gina Rovere, Andrea Tidona (viac)Obsahy(1)
Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice, překypující energií a hýřící bláznivými nápady, přijíždí z venkova do velkého města. Na první pohled se tu zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, on však udělá vše, aby ji zachránil od sňatku s nemilovaným byrokratem. Získá její lásku a vezmou se. Narodí se jim syn Giosué. Po pěti letech šťastného manželství je Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Hra, na jejímž konci na oba čeká velká odměna... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 035)
Navýsost nerealistický, ale příjemně sentimentální, hluboce lidský snímek o dětství prožívaném v nelidsky kruté době. Scénář je chytře postaven na vzpomínkách malého chlapce. Jak známo, má lidský mozek jedinečnou léčebnou schopnost odfiltrovat z naší paměti to nepříjemné, takže i takto zidealizovaná podoba minulosti je přijatelná a má své opodstatnění.Díky tomu je možné i živoření Židů v koncentráku podat jako hrabalovsky pábitelskou hru a snít spolu s hlavním hrdinou. Celkový dojem 85 %. Benigni se překonal jako herec, scénárista i režisér. ()
Je neuvěřitelný s jakou důvtipností, kreativitou, nonšalancí a elegancí Benigni dokázal na prostoru necelých dvou hodin skloubit tolik protichůdných kontrastů najednou – humor vůči zlu, radost vůči žalu, nevinnost vůči tyranii, něhu vůči bezcitnosti, půvab vůči krutosti, grotesknost vůči vážnosti, krásu vůči ošklivosti, lásku vůči nenávisti...... Díky těmto jedinečným aspektům vznikla jedna z nejlepších a nejoriginálnějších tragikomedií v dějinách filmu, která vás rozesměje, ale i rozpláče - zkrátka dojme. Roberto Benigni je génius. Bravisimo! ()
Když se vás film z koncentračního tábora snaží už svým názvem přesvědčit, že život je krásný, pohybuje se na hodně tenkém ledě. To pocítil i italský komik Roberto Benigni, který se pustil do hodně ožehavého úkolu. Rozhodl se totiž využít vzpomínek svého otce, jenž na dvouletou zkušenost z koncentračního tábora vzpomínal s humorem, aby nevyděsil své děti, a skloubit je s autobiografickou knihou Rubina Romea Salmoniho, rovněž přeživšího holocaust. S respektem k dějinným událostem i vědomím, že sám není židovského původu, natočil Benigni nejlepší dílo své kariéry a jeden z vrcholů filmového humanismu. Více zde. ()
Italská zručně natočená oscariáda, kterou ale nikdy nedocením. Na začátku jsem totiž dostal romantickou komedii a protože jsem film viděl bez znalosti premisy, nemohl jsem být připraven na tak razantní zásah do nastolené atmosféry. Přijal bych naprostou změnu stylu vyprávění a proměnu do válečného dramatu, ale pokus o zlehčení pozdějších mrazivých chvil mě ve většině případů spíš znervózňoval. To pak i nejslavnější scéna celého snímku ztrácí na síle. Benigni objektivně vzato umí, námět a vůbec celý vymyšlená dějová kostra stojí za to, ale já se jako jeho publikum necítím. ()
Zážitek na celý život. Kdyby všechny snímky nesly poselství a emoce jako tento, tak by byl civilizovaný svět možná opravdu krásný, radostný a oproštěný od hnusných etických zločinů. Protože kdybychom namísto krvavých jatek a obhajoby násilí sledovali pouze Roberta Benigniho, jak si v koncentráku prozpěvuje a hraje si s nechápavým synkem, nemohli bychom nikdy přijít na špatné myšlenky.... No dobře, zanedlouho by to jistě začalo nudit, ale projednou je to zkrátka nepopsatelná divácká extáze. Díky ti, Roberte. 100% ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (16)
- Číslo uniformy Roberta Benigniho (Guido) ve vězení je stejné jako měl Charlie Chaplin ve filmu Diktátor. (Kulmon)
- Při scéně, kdy je Guido (Roberto Benigni) v divadle a dívá se na balkón, kde je Dora (Nicoletta Braschi), hraje opera „Hoffmannovy povídky“ od Jacquese Offenbacha a zní píseň „Barcarolle“ z 3. dějství. (kuky)
- Horst Buchholz (Lessing) se sám nadaboval pro anglickou a německou verzi. (Kulmon)
Reklama