Réžia:
Roberto BenigniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Nicola PiovaniHrajú:
Roberto Benigni, Nicoletta Braschi, Giorgio Cantarini, Giustino Durano, Marisa Paredes, Horst Buchholz, Verena Buratti, Gina Rovere, Andrea Tidona (viac)Obsahy(1)
Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice, překypující energií a hýřící bláznivými nápady, přijíždí z venkova do velkého města. Na první pohled se tu zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, on však udělá vše, aby ji zachránil od sňatku s nemilovaným byrokratem. Získá její lásku a vezmou se. Narodí se jim syn Giosué. Po pěti letech šťastného manželství je Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Hra, na jejímž konci na oba čeká velká odměna... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 035)
ŽIVOT NENÍ KRÁSNÝ, ZATO TENHLE FILM JE. Jak najít hranici mezi sentimentalitou a kýčem? Přece takhle! Nesmyslnost, absurdita a krutost lidského konání se musí vysvětlovat s dětským nazíraním na svět a s všeobjímající láskou...scéna, u které mi VŽDY hrozí oněmění z hrůzy je šedá hromada v bílé mlze... TAK. UŽ MÁM TĚCH VIZIGÓTŮ PLNÝ ZUBY... ()
Zážitek na celý život. Kdyby všechny snímky nesly poselství a emoce jako tento, tak by byl civilizovaný svět možná opravdu krásný, radostný a oproštěný od hnusných etických zločinů. Protože kdybychom namísto krvavých jatek a obhajoby násilí sledovali pouze Roberta Benigniho, jak si v koncentráku prozpěvuje a hraje si s nechápavým synkem, nemohli bychom nikdy přijít na špatné myšlenky.... No dobře, zanedlouho by to jistě začalo nudit, ale projednou je to zkrátka nepopsatelná divácká extáze. Díky ti, Roberte. 100% ()
Velmi naivní ale přesto milé, moudré a velmi lidské. Benigni zde opravdu odvedl dobrou práci. Samozřejmě v kontextu s realitou by to neobstálo, ale jako takový lehce absurní náhled na holocaust je to dobré. Oproti všem těm Schindlerům, Chlapcům v pruhovaném pyžamu, Šedým zónám atd.. je to zase něco jiného. Ten vzkaz tam ale pro diváka je také, i když jsou zvěrstva vyhlazovacího tábora pěkně zabalena do narozeninového papíru s mašlí. * * * * ()
Na doporučení známých jsme si sehnat tuhle rádoby hitparádu, která je tak krásná a naádherná. Tak to alespoň znělo a já hlupák natěšený usedl a sledoval. Vážení, kdybych to věděl dřív... Už nikdy víc! Pokud tohle někdo točil ze záměrem, že i ve špatných situacich si můžeme udělat legraci nejen ze sebe?! Tak to točil hodně špatně, první hodina byla poměrně zajímavá, začátek se vydařil asi nejvíce, ale potom se z toho stane vydíračka a ten ubohý konec... Vlastně co to vůbec bylo? Vtipné jen občas, vážné scény jsou křečovité a zbytek nuda. Jakoby ti herci to meli napsano na čele - tohle je smutný film, na konci brečte! A tohle je právě vtipná pasáž, smích! A tady otevřete pusu a udělejte "vaaau"... Opět se utvrzuji v tom, ze nemuzu davat na usudky jinych ani na hodnoceni! 3/10 ()
Ztvárnění závažného tématu s poťouchlým úsměvem ode mne vždy dopředu získá nějaké body k dobru, ale tentokrát na mne uvedený princip nějak nezafungoval. Těch opravdu úsměvných scén mi totiž nabídl jenom nezbytné minimum a mezitím na mne zkoušel něco zavánějícího citovým vydíráním. Možná jsem jenom měl vysoká očekávání, ale ono mne už označení žánru (Komedie / Romantický / Drama / Válečný) mělo varovat, že takového kočkopsa zřejmě s nadšením nepozřu. ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (17)
- Roberto Benigni (Guido) získal Oscara za nejlepší herecký výkon v hlavní roli a stal se tak teprve druhým hercem v historii, který obdržel Oscara za film, který zároveň režíroval. Poprvé to byl Laurence Olivier v Hamletovi (1948). (Kulmon)
- Horst Buchholz (Lessing) se sám nadaboval pro anglickou a německou verzi. (Kulmon)
- Číslo uniformy Roberta Benigniho (Guido) ve vězení je stejné jako měl Charlie Chaplin ve filmu Diktátor. (Kulmon)
Reklama