Réžia:
Roberto BenigniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Nicola PiovaniHrajú:
Roberto Benigni, Nicoletta Braschi, Giorgio Cantarini, Giustino Durano, Marisa Paredes, Horst Buchholz, Verena Buratti, Gina Rovere, Andrea Tidona (viac)Obsahy(1)
Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice, překypující energií a hýřící bláznivými nápady, přijíždí z venkova do velkého města. Na první pohled se tu zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, on však udělá vše, aby ji zachránil od sňatku s nemilovaným byrokratem. Získá její lásku a vezmou se. Narodí se jim syn Giosué. Po pěti letech šťastného manželství je Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Hra, na jejímž konci na oba čeká velká odměna... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 035)
Na tento film jsem nešel do kina, protože jsem si myslel, že jde o jednu z těch patetických, 'laskavých, 'hluboce lidských' a jinak postižených tragikomedií, jaké se v posledních letech rády točí. Ukázalo se, že jsem se mýlil a rád to přiznávám. Je to sice film, který je v podtextu velmi tragický, ale zároveň jsem se opravdu hodně smál (skutečně, nahlas smál). Humor je tady, podobně jako v sitcomu M. A. S. H. použit jako sebeobrana hlavního hrdiny před válkou. Třeba scéna, kdy Roberto Benigni 'po svém' překládá slova německého důstojníka, jehož řeč neovládá, je velmi mashovská. Velice na mě zapůsobil Horst Buchholz v malé, klíčové roli. Nicméně celý, opravdu celý film je skvělý zážitek, vřele doporučuji. ()
Velice naivistický, ale právě proto roztomilý a příjemný snímek. Hotové filmové pohlazení po okoralé duši diváka. Je dobře, že se ještě v době Texaských masakrů a Hostelů točí právě takovéhle filmy. Je to sice doslova a do záběru filmová pohádka pro dospělé, ale je tak průzračně naivní a nehraje si na nic víc než na samu sebe, že se nedá na danou hru Robertu Benignimu nepřistoupit. Samozřejmě že hrubě zkresluje válečnou realitu a postavení Židů v době holocaustu a že malý kluk neprokoukne naivní tatínkovu mystifikaci a hru také těžko uvěřit, ale o to v tomhle snímku nejde. Tady jako v pohádce dobro vítězí nad zlem a vše je černobílé - fašisté a Němci zlí a rodinný svět tak dobrý... A navíc ty roztomilé romantické vtípky, týkající se hlavně neskutečně nápaditého dvoření... Ta ,,princeznička" se ale má :-) A nelze při reflexi Benigniho filmu nevzpomenout na proslulého Diktátora, kde Charlie Chaplin podobně idylicky, ale v kontextu doby a filmu naprosto geniálně, zparodoval samotného strůjce všeho toho zla, Adolfa Hitlera. Zajímavé by pak určitě bylo zeptat se slavného Itala, nakolik se nechal inspirovat legendárním východoněmeckým filmem s excelujícím Vlastimilem Brodským Jakub lhář, jehož stylizace se velmi podobá Benigniho snímku... ()
První film, který jsem s Benignim viděl a potom už jsem se sním jen vozil s kopce. Příběh, který je tak šíleně smutný, ale přesto se musíte smát. Takového člověk bych chtěl poznat. Člověk, pro kterýho žádná situace není trapná, nevyřešitelná. Vše bere s humorem i když jde vážně o život. První polovinu filmu se jen čllověk směje situační komedii s prvky romantiky, ale potom když jsou odvedeni do koncetračního tábora, je zde drama, ale i zde je plno scének, kterých se musí člověk smát. A vezme te si z tohoto filmu jediné poučení, které dokážu vyjádřit třemi slovy: ŽIVOT JE KRÁSNÝ. Pro italy: La Vita è bella. ()
......Dobrý den, princezničko...!!!......Pokud nejsem v dobré náladě a moje duše strádá, pustím si tento zdařilý kousek a je okamžitě po problémech. Naprosto vyjímečný a vzrušující pohádkový příběh, plný emocí. Skutečného, nenásilného, milého, přesto výbušného humoru. Základní kámen pro vznik celého filmu byly pro Benigniho skutečné životní osudy jeho vlastní rodiny za 2. sv. války, životní optimismus a jeho pohled na svět i v těch nejhorších chvílích. "Život je krásný" je především o tom, že láska, humor a fantasie mohou překonat i hrůzy holocaustu. Otrlého, bezcitného, spotřebního diváka samozřejmě tento film zaručeně nemůže oslovit ani mu nic neřekne. Pak ale chybu hledejme jinde......... ()
A jaké máte vlastně politické názory?-(na děti:)Benito,Adolfe,nechte toho!.. Co jste říkal?-No ale nic. Velice nápaditý a originální, přestože naprosto nereálný a naivní pohled na hrůzy druhé světové války. Italský humor mi není příliš blízký, i když tady se alespoň na začátku našly opravdu výborné a vtipné scény. Hlavní postava mi však svým přehnaným optimismem a energií byla prostě nesympatická a celkově mi Guido připadal křečovitý. S příchodem do tábora film začal mít sice zajímavější příběh, ale celkově to bylo takové málo uvěřitelné, i když sympatické.. Jde z toho sice taková pozitivní nálada, ale raději dávám přednost dramatičtějším filmům. ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (17)
- Před usnutím si Guido (Roberto Benigni) a Ferruccio (Sergio Bustric) vyprávějí několik vtipů o německém filozofovi Arthuru Schopenhauerovi. Šlo o oblíbence Adolfa Hitlera. (Kulmon)
- Herec Horst Buchholz, předastavitel doktora Lessinga, žil během 2. světové války v Československu. (sury)
- V čase 1:32:48 obsluhuje Guido (Roberto Benigni) německé důstojníky na večírku, přičemž hraje hudba ze starého gramofonu. Když deska dohraje, Guido pustí novou z italské opery. Gramofon pootočí směrem na tu část koncentračního tábora, kde se nachází jeho žena. Následuje scéna, kde kamera ukazuje na Guidovu manželku, která melodii poznala. Při detailním záběru, když kamera zachytává Doru (Nicoletta Braschi), lze vidět kameru spolu s kabelem. (chleba24)
Reklama