Život je krásný
La vita è bella
Life Is Beautiful
Réžia:
Roberto BenigniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Nicola PiovaniHrajú:
Roberto Benigni, Nicoletta Braschi, Giorgio Cantarini, Giustino Durano, Marisa Paredes, Horst Buchholz, Verena Buratti, Gina Rovere, Andrea Tidona (viac)Obsahy(1)
Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice, překypující energií a hýřící bláznivými nápady, přijíždí z venkova do velkého města. Na první pohled se tu zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, on však udělá vše, aby ji zachránil od sňatku s nemilovaným byrokratem. Získá její lásku a vezmou se. Narodí se jim syn Giosué. Po pěti letech šťastného manželství je Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Hra, na jejímž konci na oba čeká velká odměna... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 035)
Nie, nie a este raz nie. Vsetko to, co za tym vidia ludia, ktori dali tomuto filmu viac ako 3 hviezdy som ja nenasla a ani hladat nemienim. Mala som velky problem film vobec dopozerat, pretoze nieco tak absurdne, nelogicke a zosmiesnujuce som uz davno nevidela. Nikdy viac a aj napriek tomu, ze budem za ignoranta, ktory toto dielo nepochopil, tak svoj nazor nezmenim a myslim si, ze film je nezasluzene medzi Top 100 najlepsich filmov historie. Mne sa to proste tak sialene nepacilo, ze aj keby som chcela, nemozem dat viac. ()
Niečo tak úžasne citlivé som už naozaj dlho nevidel. Život je krásny názorne ukazuje, ako sa človek môže pobiť s neprajným osudom a že humorom sa dá prekonať naozaj mnohé. Na druhej strane je však snímok vo svojej podstate naozaj tragický a dokáže poriadne zatlačiť na city. Zasmial som sa z plných pľúc, no taktiež aj uronil nejakú tú malú slzičku. Děkuji..grazie..alebo danke? :) ()
Tak jako nemám rád americký patos v konverzaci, tak mi občas vadí italský polopatystycký humor... Ale kvality tohoto filmu nakonec převážily jeho mouchy a mušky, přestože jde hodně vidět, že Benigni není režisér od přírody... Zajímavý pohled na holocaust, ...jak se říká : Sranda mosí byt, aj dyby tatu věšali... ()
Ačkoliv nemám slov, přesto se pokusím sem jich pár napsat. Úžasný film. Komediální stránka bez chybičky. Romantická stránka též bez chybičky. Válečnou stránku hodnotit nebudu a dramatická stránka bohužel zanechala šrám na srdci a donutila uronit několik slz. Přál jsem si lepší konec. Jinak celkově vzato, obdivuji autora především za to, jak se dokázal bravurně vypořádat s takto citlivým tématem. Klobouk dolů. ()
Velmi naivní ale přesto milé, moudré a velmi lidské. Benigni zde opravdu odvedl dobrou práci. Samozřejmě v kontextu s realitou by to neobstálo, ale jako takový lehce absurní náhled na holocaust je to dobré. Oproti všem těm Schindlerům, Chlapcům v pruhovaném pyžamu, Šedým zónám atd.. je to zase něco jiného. Ten vzkaz tam ale pro diváka je také, i když jsou zvěrstva vyhlazovacího tábora pěkně zabalena do narozeninového papíru s mašlí. * * * * ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (17)
- Na otázku, jak přišel na tak originální nápad, scenárista, režisér a představitel Guida Roberto Benigni odpověděl: "Kdybych věděl, jak vznikají myšlenky, učil bych teologii. První nápad ke mně přišel jako melodie. Představte si skladatele, jak něco rutinně smolí a najednou mu v hlavě zazní jedinečné a osudové 'dadadadá'. Dobré myšlenky přicházejí jako hudba, v tom jsou všechna umění stejná, ať je to film, literatura nebo architektura. Když dostanete nápad, je to úžasný pocit. Hned druhý den jsem se scenáristou začal improvizovat dialogy mezi otcem a jeho malým synkem. Jsou v koncentráku a otec, aby ho ochránil před tou hrůzou, se mu snaží namluvit, že je to celé zábavná hra. Okamžitě jsem věděl, že mám něco báječného." (NIRO)
- Číslo uniformy Roberta Benigniho (Guido) ve vězení je stejné jako měl Charlie Chaplin ve filmu Diktátor. (Kulmon)
- V čase 1:32:48 obsluhuje Guido (Roberto Benigni) německé důstojníky na večírku, přičemž hraje hudba ze starého gramofonu. Když deska dohraje, Guido pustí novou z italské opery. Gramofon pootočí směrem na tu část koncentračního tábora, kde se nachází jeho žena. Následuje scéna, kde kamera ukazuje na Guidovu manželku, která melodii poznala. Při detailním záběru, když kamera zachytává Doru (Nicoletta Braschi), lze vidět kameru spolu s kabelem. (chleba24)
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů
Nejoblíbenější uživatelé ČSFD se tradičně svěřují s osobními topkami 3 filmů (a seriálů), uvedenými v našich končinách (nebo kdekoliv jinde) v uplynulém roce, a od letoška jejich řady rozšiřují taky… (viac)
SOUNDTRACK Poděbrady 2017
Festival SOUNDTRACK Poděbrady přináší letos již po druhé jedinečnou podívanou ve spojení moderních technologií spolu s poslechem skvělé filmové hudby. Lázeňské město Poděbrady bude ve dnech 24. – 27.… (viac)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (viac)
Reklama