Midsommar

Jako by nedávná Čarodějnice potkala Rituál z roku 1973. Slunovrat je koncentrovaná poetická, psychologická hrůza, která ale neděsí tím, že by prostě jen šokovala a lekala - děsí plíživou nepředvídatelností, kdy sice tušíme, jak kdo dopadne, ale rozhodně netušíme, kdy a co se mu stane. Prokleté dědictví mě spíše zklamalo, ovšem druhý Asterův film to u mě už vyhrál na plné čáře. Už úvod, ve kterém poznáváme postavy a jejich vztahy, je bezvadný, ovšem po přeletu do Švédska jen těžko hledat slova pro popis té atmosféry, která nastane. A jak je to natočené! Nápadité úhly kamery a střihy, dlouhé a vtahující záběry, k tomu "živá" hudba a jeden podivnější pohan než druhý. Těším se, až to uvidím znovu - vím přesně, nač se budu chtít soustředit. (02.08.2019)

Ari Aster je najväčší hororový talent svojej generácie a dokáže servírovať tak intenzívne scény ako nikto (úvod evokujúci Hereditary je až neznesiteľný), no tento jeho mix folklóru, rozchodovej drámy, desivého hororu a komédie mi ako celok nesedel. V jednotlivých scénach, najmä tých vypätých a strašidelných, je famózny, no komediálnosť tomu uberá na atmosfére. Keby aspoň šiel po satire, na ktorú je tu pri konflikte progresívnych doktorandských študentov a pohanského kultu viac než dostatočný priestor. Tá je tu ale len načrtnutá a miesto toho skôr paroduje klíše béčkových slasherov o tupých turistoch v cudzom prostredí. Stále je to pôsobivá atmosferická jazda s niekoľkými hutnými nepríjemnými scénami, no po fenomenálnom Hereditary je to krok mierne vedľa. (15.08.2019)

Co jsem to zase viděla... První, klidnější polovina je atmosférická, nepříjemná a sakra zlověstná (4*), druhá se ale stává dalším "Tuskem", tj. hnus, absurdita a hnus (2*). Nechápejte mě špatně, s lidskými sochami a medvědem jsem neměla nejmenší problém, ale například rozmnožovací rituál jsem opravdu vidět nemusela... P.S.: Po tomhle filmu se budu podobným komunitám vyhýbat ještě větším obloukem.xD (31.08.2021)

Nadšení na mém nadšoňometru sotva pohnulo stupnicí. Ani ty scény, co měly být intenzivní, na mne moc nepůsobily. Tak snad povšimnutíhodné aspekty: Stálé připomínky, předzvěst, že to blbě dopadne. Stálé světlo, insomnia. Mírné halucinace. Neustálý rauš celé komunity (asi to nebylo jen o slunovratu - všechny děje vycházely asi z normálních, každodenních). Intenzivní skupinové prožívání emocí (jo, to bylo dobré). Je to tak nějak vše představa nesektáře, jak funguje sekta. Sluníčková. P.S. Švédsko točené v Maďarsku za peníze EU (viz titulky) - pro Amíky dobré. P.P.S. na symbolickou rovinu si hrát s tímto filmem nechci... a považovat ji za pokus o resuscitaci a plynulou pitvu rozchodu. Nene, vidím jak vidím :) (20.10.2019)

Sophomore slump se nekoná, Ari Aster svým druhým celovečerním filmem potvrzuje, že výraznější režijní objev tu - alespoň na poli temných žánrů - v posledních letech nebyl. Midsommar je jedinečný atmosférou, nádherný svým vizuálním ztvárněním a drásavý hereckým pojetím traumatu,se kterým se vyrovnává hlavní hrdinka. A především je to tedy silný, ale fakt hodně silný bizár. Spíš než druhé Hereditary se v tomto případě opravdu koná jakási zvrácená prosluněná pohádka, "Čaroděj ze země Oz" pro perverzáky, jak to sám Aster v jednom rozhovoru nazval. Proč tedy (zatím) jen 4*? Po zkušenostech z Asterova prvního filmu jsem asi čekal nějaké zásadnější dějové překvapení a ostřeji hororovější koncovku. Midsommar zvládne překvapovat různými dílčími momenty (hodně si jich ovšem vyplácal v traileru), v celku se ale ubírá zhruba očekávatelným směrem. A finále rozhodně JE šílené, ale opět - spíš bizarním než hororovým způsobem. Přes to bych se přenesl, zásadní rozdíl oproti Hereditary pro mě ovšem je, že tentokrát jsem se, alespoň při první projekci, nedokázal do postavy Dani vcítit tak, abych zcela chápal její závěrečné rozpoložení. K vyznění Midsommaru je naprosto klíčové, aby v divákovi vztah mezi Dani a Christianem rezonoval. A já byl prostě spíš okouzlen pohanským bizárem okolo, než abych si s postavami prožíval tu partnerskou krizi. Takže doufám, že chystaná o půlhodinu prodloužená verze bude mít navíc ani ne tolik gore, sexu a hnusu, jako spíš víc podhoubí právě toho ústředního vztahu. Pak by to pro mě mohlo fungovat stoprocentně. (25.07.2019)