Midsommar

Možná kdybych si taky dal čaj z houbiček, tak bych ty 2,5 hodiny nudy pochopil a ocenil. (18.02.2024)

Ideální film po probuzení, ať máte co nejvíce hodin do spánku a nepouštět v párech! (11.03.2024)

Midsommar jsem si užil v roce 2019 v pražském kině Atlas. Měl jsem čas, líbil se mi plakát. Pár diváků naladěných na neobvyklý film, žádný nákupní hukot poblíž multikina, plátno tak akorát. Byl jsem asi jediný, kdo čekal klubový film s psychologickou zápletkou, nikoli skandinávsky temné psycho. V průběhu jsem pochopil, že nesleduji švédský film o lidových tradicích a že ty tance nebudou úplně ejchuchú ... Byla to docela síla ... Ale krom té šílené závěrečné fáze filmu se mi po pěti letech vybavuje úžasná práce s kamerou, barvy, přejasněné záběry na postavy, krajiny, stylové budovy, k tomu atmosféra oscilující mezi radostí, pochopením až nepochopením té brutality, souboj tmy a věčného světla, Slunce přece nezapadá! Mělo něco do sebe nevědět předem žánr a být takto překvapen. Vizuální paráda a k tomu paralela na vyhasínající vztah dvou lidí. (07.05.2024)

Tohle byla šupa. National Geography o jedné malé komunitě. A o tom, k čemu všemu mohou být dobré drogy. Dokáži si docela dobře představit, že bych v takové komunitě žil. V naprostém souladu s přírodou a hlavně udržitelně. (26.06.2024)

U Slunovratu oceňuji hutnou a velice nepříjemnou atmosféru, pár nechutných gore momentů a samozřejmě fantasticky hrající a přitažlivou Florence Pugh. Jinak musím říct, že na sledování je to hodně těžký a u Director's Cut jsem se chvílemi i dost nudil. Bizarní psychologický horor, u kterého Vám nebude dobře, a který se nedá doporučit úplně každému. (25.08.2024)