Winchester '73

Tá túžba po titulnej winchestrovke pripomína chtivosť po Prsteni moci z jednej slávnej fantasy ságy. Každý potencionálny majiteľ ( teda takmer každý ) po nej baží, no predsa patrí len a iba jednému. Akčný western s dobre natočenými prestrelkami síce nepatrí medzi to najlepšie v žánri, ale zato tá hodina aj pol nebude stratou času. (04.09.2015)

Winchester '73 mě v několika ohledech velmi překvapil - především svou epizodní strukturou, kde sledujeme jednotlivé osudy lidí spjatých s onou legendární puškou a kde James Stewart působí spíš jako jakýsi tmel spojující jednotlivé příběhy. Je sice hlavní postavou a jeho honba za pomstou je ústředním motivem, často ale zmizí na několik minut z plátna a v hlavní roli se ocitá zbraň, která až příliš často mění majitele. Stewart samotný působí jako pomstou hnaný pistolník naprosto přirozeně, což mě tak trochu udivilo (asi jsem příliš ovlivněný jeho účinkováním ve filmech á la Capra na přelomu 30. a 40. let). Barová zpěvačka v podání Shelley Winters pak není žádnou křehkou květinkou, ale říznou herdekbabou s pořádnou kuráží a vyřídilkou, což jsou vlastnosti, které na krutém Západě rozhodně nejsou k zahození. Závěr na skalách s tucty vypálených nábojů nemá chybu. A pak že jsou westerny směšná ztráta času... (02.02.2011)

Skvelý western, ktorého hlavnou hrdinkou je puška. Chvalabohu nie je to žiadna poviedková záležitosť o putujúcej puške, ale po nejakom čase sa príbeh zarámcuje do jedného celku. James Stewart je riadny frajírek a chvalabohu nie je to štúdiový western, takže na nádherne nasvietenej čierobielej kamere krásne vyniká pustatina amerického stredozápadu. (10.11.2020)

Winchester '73 je filmem otisků, které na pažbě stejnojmenné pušky zanechají lidé, a která ona oplátkou zanechá na jejich duších. Winchestrovka propůjčuje svým nositelům prestiž (je zajímavé sledovat, jak se na ni nabalují významy spojené s aurou jedinečnosti) a prchavou moc; chvilkový, nicméně intenzivní pocit jistoty, bezpečí a nadřazenosti, který však vykupuje bolestí a smrtí. Chtějí se jí dotknout děti i dospělí, každý chce být jejím pánem, nehledě na cenu, kterou za toto nejisté vlastnictví požaduje. Pouhá její přítomnost ve scéně se stává hnací silou lidské závisti, kradmých pohledů a (silně iracionálních) temných tužeb. Hlavnímu hrdinovi vstupuje do cesty zrovna ve chvíli, kdy se konečně střetává s mužem, kterého pronásleduje, aby na něm vykonal pomstu. Oba mají něco společného, existuje mezi nimi jisté spojení z minulosti: pouto související se smrtí, kterou způsobila jiná střelná zbraň. Pravá Linova motivace je nám však (rafinovaně) ozřejměna až v rámci vzrušujícího finále, ústícího do tiché přestřelky muže proti muži, kde jsou vítr prohánějící se uschlými křovinami a rozpálená skaliska jedinými důvěryhodnými svědky. Úmyslné zamlčení faktů vytváří onu potřebnou špetku tajemství (abramsovskou „magickou skříňku“), která ze vztahu mezi hrdinou a jeho Nemesis přeskakuje i na titulní winchesterovku. Na plaketě s věnováním nemá vyryté konkrétní jméno – hlavní antagonista ji stačil ukrást dříve, než tak mohlo být učiněno - a přezdívá se jí "Jedna z tisíce", což jí propůjčuje obecný, symbolický charakter. V tomto smyslu je mementem americké posedlosti zbraněmi i důležitosti, jakou zbraně hrály (a stále hrají) v americké historii, kultuře a společnosti. Snad i proto jsou často zmiňovány „krvavé“ historické souvislosti (Little Big Horn, Bull Run...). Jediný způsob jakým může Wyatt Earp zjednat pořádek v Dodge City, je zakázat nošení zbraní uvnitř jeho hranic. Děsivě groteskní záběry z místnosti, ve které jsou zbraně občanů i projíždějících schraňovány, mluví za vše - zbraně určují dynamiku vyprávění. Putovní puška je zásadní nejen v rovině spletité sítě motivací, ale i ve způsobu, jakým se vyprávění posouvá dopředu, jak je strukturováno. Tím jak přechází od jednoho majitele k druhému, vytváří dojem jakési narativní štafety. Zároveň zvyšuje nejistotu, která je s jejím držením spojena. S každou další mrtvolou, kterou za sebou zanechá, je osud současného majitele vrtkavější a "předvídatelnější". Poslední záběr na pažbu pušky podkopává již tak velmi hořký (a mnohými bolestmi lemovaný) happy end á la Pyrrhovo vítězství, neboť tuto nejistotu a sklíčenost připomene ve velkém detailu. Kruh násilí a smrti se tak uzavírá, aby začal nanovo - podobným detailem (v renoirovském stylu) totiž příběh začíná. (22.05.2011)

Překrásně komponované záběry (s dokonalým svícením hlavně nočních scén v táboře obleženém indiány) jsou poskládány kolem na první pohled jednoduše vyprávěného příběhu. "Na první pohled jednoduchý" scénář je však důkazem precizního holywoodského řemesla, které na jednoduchou honičku chytře nabalilo příběh zatoulané winchestrovky a hezké dívky, které přecházejí z majitele na majitele, aby se jejich cesty na konci osudově protly. (30.01.2016)