Ali

Nemám rád Willa Smithe a Muhammad Ali je mi dost ukradenej, takže je asi moje blbost, že na takovej film vůbec koukám. Ale v komentářích se tu nad tim plno lidí úplně rozplývá, tak jsem to zkusil. A "překvapivě" mě to vůbec nebavilo. Snad akorát ta epizodka, když Muhammad Ali odmítá jít válčit do Vietnamu, byla celkem zajímavá. Na 2,5-hodinovej film je to dost málo. (22.02.2022)

Film se do ringu vplížil otravnou úvodní pětiminutovkou divných pohledů, aby následovala slušná série lehkonohého baletu a tvrdých ran, kterými je deklasován první oponent (samozřejmě strašně zlý, unfér podvodník). Následují poněkud chaotické direkty převážně mimo tuto nehodnou divačku: momentky ze života - nějaké ty stížnosti na bílý útlak, první šuk, čuramedánské náboženské bláboly, stížnosti na bílý útlak, náboženské bláboly, šuk, stížnosti, bláboly, potom přichází povedený hák v podobě dalšího sugestivně nasnímaného zápasu. Vše je ještě před polovinou ukončeno drtivým K.O. reklamního bloku, probouzí mě po několika hodinách až kočka svou oblíbenou noční hrou - drnkáním na žaluzie a mé nervy. Asi není vyloženě košer hodnotit film, který jsem neviděla do konce, musím však přiznat, že mě ta zbývající hodinka a půl nijak neláká. Ono je to řemeslně vymazlené, Smith hraje jak o život, jenže to je lejno platné, když vás prakticky všechny postavy serou. Nesnáším nafoukané frajery, náboženské fanatiky a rasisty... a tady člověk pořád akorát poslouchá Aliho nabubřelé chvástání, v přestávkách se má nasoukat do černého pytle od hlavy až po paty, číst korán a sypat si popel na hlavu kvůli své hříšné světlé pleti. Polibte mi laskavě drdol! Dokoukání se nebudu vyhýbat, ale aktivně ho vyhledávat také ne. Zatím 66,6%. (23.12.2011)

Muhammad Ali (1942–2016) byl 16. mistrem světa boxu v těžké váze, ale v jeho době už byla ta tam původní myšlenka, tak jak ji poprvé naplnil Jack Dempsey. Příběh tohoto šampiona je plný aktivismu, rasismu a politiky. V jeho kariéře už nebyl důležitý ani černý bombardér Joe Louis, ale spíš nekonečný svár o znovuzískání titulu. Will Smith se tady na své poměry vcelku překonal, nicméně vzhledem ke složitosti celého toho životního příběhu, musím zkonstatovat, že výsledný film je dílo jen povrchní. (17.06.2024)

Aliho jsem viděl poprvé asi před čtyřmi roky, kdy jsem se snažil nakoukat právě objeveného Manna. Bohužel jsem si sehnal italskou verzi a film mi znechutilo i neustálé přečasovávání titulků. Po časem jsem se k Alimu vrátil a udělal jsem dobře. Film totiž patří mezi to nejlepší, co jsem zatím od Manna viděl. Nebojím se říct, že jsem u filmu prostě slintal blahem, sušil oči a třásl se husí kůží. Každý záběr je promakaný, každé slovo přesně načasované, všechno do sebe zapadá. Mann mě zkrátka opět přesvědčil o své genialitě. HUDBA: Vím už dlouho, že co se týče hudby, nemá Michael konkurenci. U Aliho to platí obzvlášť - hudba se tu stává nositelem příběhu, emocí i působení na diváka. Nejlépe to vynikne u soubojů, hudba vyjádří podvědomý triumf, ponížení, strach, bolest i lásku. Perfektně vybrané písně černošských interpretů jsou skvěle doplněny originální hudbou Lisy Gerrard a Pietera Bourkeho. Lisa v několika písních předvádí vskutku něco neuvěřitelného a potvrzuje tak svou nepopiratelnou pozici v mém srdci. Více to však vynikne na prakticky nesehnatelném soundtracku (ne na OST, kde je pouze See the Sun). (15.09.2011)

Přiznám se, že nemám pro Mannův režijní styl příliš velkou slabost. A Ali to jen podtrhuje. Oddramatizované drama, kolotoč zaměnitelných postav a životopis, který úplně pomíjí nebo bere z rychlíku spoustu divácky zajímavých momentů proto, aby věnoval celou třetinu stopáže roztahanému finále v Zairu. (19.01.2023)