Ali

Oblíbený herec, který si svou kariéru dost možná zničil jednou fackou. Po počátcích rappera s přezdívkou Fresh Prince se z Willa Smitha stal nejen oblíbený herec v populárních filmech jako Den nezávislosti nebo série Muži v černém, ale také herec, který dokázal, že mu soška Oscara celá léta podezřele utíkala. Smith se ostatně první oscarové nominace dočkal počátkem roku 2002 za svůj výkon ve snímku Ali, paradoxně ho ten samý rok ve stejné kategorii porazil Smithův dobrý přítel Denzel Washington za svůj výkon ve snímku Training Day. Silnější a pozoruhodnější výkon by jste přitom ve Smithově kariéře hledali těžko.   Režie Aliho se chopil Michael Mann, tvůrce Posledního Mohykána, Nelítostného souboje či Collateralu. V kariéře tvůrce, jehož filmy většinou bývali kriminální záležitosti trčí s Posledním Mohykánem Ali dost možná nejvíce. I díky tomu ovšem vznikl dost možná jeden z nejvýraznějších sportovních biopiců všech dob. Ali ovšem přitom ovšem není film jen o boxu, není to jen sociální a politické drama, ale především příběh jednoho výjimečného sportovce, jehož přesahovali jeho výkony v ringu a jeho největší souboj ve finále neprobíhal v ringu, ale mimo něj. A probíhal se společností, ve které žil.   Michael Mann v roce 2001 dal světu film, který intenzitou bojových scén strčí do kapsy prakticky všechny boxerské filmy. Mannovy filmy jsou vždy proslulé především vynikajícím vizuálem a Mann ani tentokrát nezklamal a ukázal, že jeho filmy jsou prostě minimálně co se týče vizuálu fascinující vždy. Za kamerou navíc stál Emmanuel Lubezski (dávno předtím, než díky Gravitaci, Birdmanovi a Revenantovi získal Oscara 3x za sebou) a mohl si tak vyšlapat cestičku přesně k tomu, aby byl dnes brán za jedno z největších kameramanských es.   Ali netrpí handicapem, kterým bohužel sem tam trpí nějaký ten biopic a tedy tím, že by vyprávěný životní příběh nefungoval jako celek. Příběh, který vypraví Ali je naopak skvěle seskládán a to i přesto, že jsou pod scénářem oficiálně podepsání 4 lidé (kromě Manna také Eric Roth, scenárista Forresta Gumpa nebo nové Duny). Stěžejní je fakt, že filmový Ali o Muhammadu Alim vypovídá jako o personě, kterou skutečně byl. Působí to, že měl Mann k celé látce cit a chtěl prostě natočit co nejlepší možný film, co bylo v jeho silách. Takový pocit přitom u filmů není samozřejmostí, Ali je ovšem přesně ten případ, kdy je tahle neskutečně upřímná a částečně až dojemná snaha vidět. A o to potěšující je vidět, že ta snaha přináší něco jako zralé ovoce.   Will Smith tehdy Muhammada Aliho nehrál. On se Muhammadem Alim prakticky stal. Stačí si pustit archivní záběry skutečného Aliho, porovnat si ho se Smithem v samotném filmu a prostě si přiznat, že i když si o Smithově personě může kdokoliv myslet cokoliv, je to prostě fantastický herec. V průběhu Aliho to celé působí dojmem, že je Smith až poctěn tím, že tuhle afroamerickou ikonu může ztvárňovat a snaží se z ní vyždímat naprosto všechno. A především je stejně tak sympatický a ve finále z něj jde úplně stejný respekt jako ze skutečného Muhammada Aliho. Jestli má někdy nějaký film definovat herectví Willa Smitha, měl by to být právě Ali.   Famózní střih (který je u boxerských filmů velmi stěžejní), skvělý soundtrack dvojice Pietera Bourkea a Lisy Gerrard doprovázen špičkovou hudební dramaturgií i skvěle obsazené vedlejší role. Jon Voight si jako sportovní novinář Howard Cosell došel po Smithově vzoru pro Oscarovou nominaci právem, Jamie Foxx zde má nejspíš jako asistent trenéra Brown pořád jednu ze svých nejlepších rolí ve své kariéře, stejně tak zaujme Jeffrey Wright jako Aliho fotograf Howard Bingham nebo Mario Van Peebles jako Malcolm X. Po technické stránce se Alimu vytýká cokoliv prakticky těžko, nejvíc fascinující na něm ve finále zůstává to, jak autenticky a v jistých momentech až skoro dokumentárně (napomáhá tomu především záběry používající ruční kameru) působí. Především i díky zmíněné až děsivé Smithově přeměně, která díky slavnějším filmům zůstává přeci jen tak trochu nezaslouženě zastíněna.     Ali je skutečně jedním z nejpůsobivějších sportovních biopiců všech dob, který Michael Mann natočil nejen se svou dobře známou péči, ale i neskutečným zápalem k samotnému námětu o životě výjimečné (nejen) sportovní osobnosti. A i když vám Oscar pro Smitha za Krále Richarda může přijít zasloužený, vedle Aliho prostě působí spíše jako Oscar za zásluhy...... (04.04.2022) (menej) (viac)

Žánr životopisného filmu patří v Hollywoodu mezi ty nejpředvídatelnější produkty, které představují především příležitost pro výraznou hereckou kreaci a šanci vyhrát nějakou tu zlatou sošku. K výraznější progresi v tomto žánru téměř nedochází, jen jsou opisovány ověřené šablony – vyobrazení stěžejních okamžiků hlavní postavy, skrze něž je před divákovým zrakem formován její charakter, žádné výrazné formální exhibice, které by mohly zastínit herectví, atd. Michael Mann by se v tomto ohledu se svým Alim dal považovat za menšího průkopníka – odvážného auteura, který stvořil značně progresivní dílo. Auteurem ho nazývám především proto, že nejenže se podílel na tvorbě scénáře, ale především do výsledné podoby snímku vtiskl svůj nezaměnitelný styl a člověk hned v prvních minutách pozná, na čí dílo se to dívá. _____ Ali má daleko do všech těch faktograficky nahuštěných životopisů, ve kterých je považováno za nutné pokrýt co největší plochu z hrdinova života. Mann se místo toho na několik minut zastaví ve vršení informací, aby divákovi nabídl čistě nenarativní exhibici dokreslující atmosféru momentu, vnitřní rozpoložení postavy – prostě dotváří a prohlubuje divákův niterný zážitek. Aliho rozpadající se první manželství je zdůrazněno skrze jednu či dvě scény, aby byl divák v obraze, poté následuje časový skok, divák je vyrozuměn o rozvodu a vyprávění přechází do další roviny. Toto úsporné (ale zároveň efektní a efektivní) dávkování informací paradoxně vede k vrstevnatějšímu pohledu na život slavného boxera – vedle roviny politické (přátelství s Malcolmem X, část v Africe), osobní (milostný život, otázka víry,…) a profesní tu je i ona rovina emotivní, ve které je Mann opravdu velmi pečlivý. V jednu chvíli sledujete pro vyprávění důležitý dialog, který formuje další osudy postavy, abyste se za pár minut mohli kochat narativně vyprázdněným dlouhým záběrem na Aliho projíždějícího metrem noční krajinou – právě v těchto momentech nejvíce vynikne Mannův rukopis – formální preciznost, podmanivá práce kamery, němé prožívání melancholie a výrazná náladotvorná hudební složka. ______ Někomu zvolený vypravěčský postup u Aliho nemusí být pochuti, avšak proti formální stránce díla nelze mít byť jedinou námitku. Zbožňuji onu pro Manna typickou melancholii nočních scén, kterou kouzlí skrze světelně citlivou optiku digitální kamery – ta se s filmy Collateral, Miami Vice a Veřejní nepřátelé ostatně stala pro něho typickým výrazovým prostředkem. V Collateral a částečně i v Miami Vice se noční město dokonce transformovalo – nadneseně řečeno – v dalšího protagonistu příběhu a už nepředstavuje jen pouhou kulisu. V oněch náladotvorných scénách utváří precizní vizuál spolu s již tradičně zvolenou hudbou vskutku hypnotický zážitek a Mann citlivou prací se světelnými zdroji sklouzává až do čistě lyrické roviny. Práce s širokoúhlým formátem a nízkým ohniskem lehce operativní ruční kamery dává tvůrcům možnost lepit se postavám tzv. až na krk, díky čemuž nepostrádají ani dialogy určitou dynamiku a jsou obdařeny skvostnou kompozicí (což ostatně platí o film jako celek). _______ Samostatnou kapitolu pak představují boxerské zápasy, v nichž se střídají zpomalené záběry s rychlým střihem a na jeden celek či polocelek připadá deset detailů, kdy kamera nervně krouží mezi boxerskými rukavicemi a krví a potem zbrocenými tvářemi. Jakmile se dva v ringu do sebe pustí, nemá divák chvilku na vydechnutí, díky výtečné práci s kamerou a střihem je jakoby v centru dění – jako rozhodčí pobíhající kolem zápasníků dávající si pozor, aby také jednu ránu neschytal. A najednou letmý prostřih na záběr z pohledu bitého. A poté další. Najednou zpomalovačka zdůrazňující sílu a tíhu rány, atd. Jako celek všechny tyto zápasy drží dokonale pohromadě a představují silný divácký zážitek. Vskutku nádhera. _____ Jako správný životopisný film i Ali představoval pro hlavního představitele nemalou výzvu. Will Smith pro roli slavného boxera přibral snad přes dvacet kilo svaloviny a bývalý floutek Fresh Prince v ringu opravdu budí ohromný respekt. Z fyzického hlediska musela být příprava na takovou roli neskutečně pracná a zaslouží si obdiv. Smith zde exceluje taktéž v rovině charakterního herectví a, i když to je v tomto žánru velké klišé, opravdu podává strhující výkon. ____Ali je film dvou persón – geniálního pokrokového filmaře Michaela Manna a perfektního herce Willa Smithe – a jako takový představuje žánrový vrchol. P.S.: Úvodní montážní sekvence, ve které se střídají momenty z Aliho tréninku, dětství, rozhovorů, z jazzového klubu a nočního běhu ulicí, je nejen z hlediska gradace přímo parádní. (01.11.2010) (menej) (viac)