Ali

Mann opět exceluje se svým režijním stylem, který důsledně kombinuje epické vyprávění s intimními scénami. Mistrovský je už úvodní desetiminutový prolog, kde je v kondenzované formě obsaženo Aliho dětství a kde jsou předestřeny palčivé černošské otázky. Boxerské zápasy ve filmu fungují jako rytmizační prvky příběhu, který se primárně zabývá Aliho kontroverzí a jeho černošsko - islámským sebeurčením. Malcolm X je tak daleko důležitější postavou než Joe Frazier... Jako řada jiných životopisných filmů, i Ali je narýsován podle křivky vzestupů a pádů, proher a come-backů. Will Smith neruší, Aliho chvástání a boxerská slam poetry jsou mu šity na míru... Za zmínku ještě stojí několik silných nočních scén, ve kterých je Mann opravdovým maestrem (viz Heat či Collateral). (14.07.2006)

Box mě vůbec nezajímá, Islám nevyznávám a Will Smith mě zrovna dvakrát nebere. Proč mě tedy ten film bavil? Možná proto, že byl dobře natočený? Přesně. Líbilo se mi, jak se příběh snažil obsáhnout všechny důležité aspekty Aliho života - jeho náboženství, touhu po svobodě, box i sukničkářství. Jako postava mi byl/je Ali docela nesympatický, hlavně pro své sobectví a jeho život mě často překvapoval: říct mi někdo po prvním sexu, že musím přestoupit na jeho náboženství, asi bych ho poslal někam. Tolik toužil po svobodě, přitom za projev, součást své svobody, považoval věc, která tu svobodu razantně omezovala a odpírala... Zajímavá postavička v zajímavém filmu. Box, islám a Will Smith jdou stále mimo mně. (16.01.2013)

Michael Mannn, král akčních scén, natočil životopisný film o Muhammadu Alim? Úvodní zápas s krásnou kamerou ukazuje, že tady je Mann na svém písečku a Will Smith vypadá jako skutečný boxer. Bohužel zbytek filmu, výplň mezi zápasy, nenabízí potřebný náboj a budování napětí tu taktéž nefunguje, jelikož příběh Aliho známe, že ano... (28.12.2014)

Audiovizuálně dokonale zachycená atmosféra a kouzlo doby. Ostatně jak by také ne, když na režisérské stoličce seděl jeden z mých oblíbenců Michael Mann. Will Smith právě v době kdy se on sám dostal na vrchol filmového průmyslu podává velice přesvědčivý výkon. Jona Voighta bych pak vůbec nepoznal, poklona maskérům. Z filmu je cítit velká touha odvést dokonalou řemeslnou práci a každý detail je proveden takřka k dokonalosti. Nesmírným kladem snímku je i hudební složka. Za zápor by se samozřejmě dala označit vysoká stopáž, avšak vzhledem k tomu, že jde o životopisný film, dá se nad tímhle "prohřeškem" přimhouřit oko. Občas se mi zdá, že v tuzemských končinách je Muhammad Ali vnímán více než rozporuplně, to ale dle mého názoru plyne z čistého nepochopení významu jeho osobnosti a činů samotných. Pokud se 10 američanů zeptáte, kdo je nejlepší a nejvýznamnější sportovec všech dob, minimálně 9 z nich Vám bezesporu řekne, že Muhammad Ali. (04.07.2011)

Aliho jsem viděl poprvé asi před čtyřmi roky, kdy jsem se snažil nakoukat právě objeveného Manna. Bohužel jsem si sehnal italskou verzi a film mi znechutilo i neustálé přečasovávání titulků. Po časem jsem se k Alimu vrátil a udělal jsem dobře. Film totiž patří mezi to nejlepší, co jsem zatím od Manna viděl. Nebojím se říct, že jsem u filmu prostě slintal blahem, sušil oči a třásl se husí kůží. Každý záběr je promakaný, každé slovo přesně načasované, všechno do sebe zapadá. Mann mě zkrátka opět přesvědčil o své genialitě. HUDBA: Vím už dlouho, že co se týče hudby, nemá Michael konkurenci. U Aliho to platí obzvlášť - hudba se tu stává nositelem příběhu, emocí i působení na diváka. Nejlépe to vynikne u soubojů, hudba vyjádří podvědomý triumf, ponížení, strach, bolest i lásku. Perfektně vybrané písně černošských interpretů jsou skvěle doplněny originální hudbou Lisy Gerrard a Pietera Bourkeho. Lisa v několika písních předvádí vskutku něco neuvěřitelného a potvrzuje tak svou nepopiratelnou pozici v mém srdci. Více to však vynikne na prakticky nesehnatelném soundtracku (ne na OST, kde je pouze See the Sun). (15.09.2011)