Dymová clona

Môj najoblúbenejší Mannov film, kde mi vôbec nevadila jeho pomalá réžia, s ktorou mám občas problém. Film ale skôr stojí na hereckých výkonoch Pacina a Crowea ako na Mannovej réžii, takže je všetko v poriadku. Dráma o nekalých praktikách tabakového priemyslu vytvára zaujímavý paradox o americkej demokracii, kde ste bezmocní voči velkým korporáciám, ale v jednej z nich, v Hollywoode, môžete o tom natočiť film a zožať zaňho slávu. (07.07.2007)

Jak daleko dokážeme zajít při prokazování pravdy? A co všechno jsme v boji za ni ochotni ztratit, když víme, že proti nám jsou silnější nepřátelé? Mann je tentokrát téměř nerozpoznatelný a tím pádem i selhávající. S daným tématem jsem od něj totiž čekal bombu a dostal novinářské drama s vražednou stopáží, atmosferickým soundtrackem a nepřekvapivě přesvědčivým Crowem a dokonalým Pacinem. Snad kdyby mě alespoň jeden moment opravdu překvapil, mohlo být lépe. (15.07.2006)

Insider začíná a hned od prvních minut je zřejmý osobitý Mannův rukopis. Příjde mě jakoby někdo spojil Stoneovu urýpanost s kamerovými orgiemi Tony Scotta. Je to samozřejmě jen můj dojem, protože Mann je dostatečně osobitý tvůrce. Po úžasném Heatu samozřejmě nemohl přijít se stejnou peckou a tak zvolil zdánlivě klidnější materiál. Příběh, který dokáže být dnes možná ještě poplatnější než tehdy. 75% (08.03.2014)

Michael Mann je citlivý humanista. Téma filmu o nikotinu a praktikách nadnárodních společností mě nebere. Takže budu objektivní a zhodnotím film formálně a hereckými výkony. Mann je maximalista a film šlape v kombinaci hudba-kamera-kritický realismus. Nejvíc se mi líbily detaily zpomalení u klíčových momentů a vizualizace obrazu. Herecky tradičně vynikající Al Pacino, i když jako záporáka ho mám raději a věrohodný Russell Crowe ve stylu gladiátora-čest, pokora, boj. Taky mám jeden příspěvek pro Timesy - žádám o okamžitou intervenci u filmového průmyslu, aby žádný film nepřekročil limit 100 minut. Díky, díky. (02.03.2011)

Je to dlouhé, je to velice dlouhé, ale: nenudil jsem se ani minutu, děj mě absolutně strhnul, výkon Al Pacina mě položil na lopatky, režie geniální....a hlavně HUDBA: Lisa Gerrard & Pieter Bourke - jednoznačně výtečně zkomponované a vybrané skladby, hlavně píseň Sacrifice z alba Duality je naprosto úchvatná (měl jsem to štěstí slyšet ji přímo v podání Lisy v Praze). Ve filmu je použita i kytarová skladba od Gustava Santaolally, která později výborně posloužila i v Bábelu. Jeden z nejlepších soundtracků!! (31.05.2007)