Lovec ľudí

Lovec lidí je bohužel vzácnou výjimkou, kdy je originál slabší než pozdější remake. Ačkoli se Michael Mann drží poměrně věrně knižní předlohy, pojal Červeného draka více jako detektivku. Spíše než na psychologii hlavních postav se tak soustředí na průběh samotného vyšetřování. I tato verze mi přijde poměrně zdařilá, musím vyzdvihnout hlavně geniální soundtrack ve stylu 80s. Na rozdíl od Demma či Rattnera vsadil na méně známé herce a Brian Cox v roli Hannibala-kanibala překvapivě nezklamal, ale bohužel tu má jen minimum prostoru. Také Tom Noonan je dokonalý exot. Kdybych neznal Mlčení jehňátek a vůbec celou sérii s Anthony Hopkinsem, dal bych klidně čtyři hvězdičky, ale při vzájemném porovnání je Lovec lidí přeci jen někde jinde. (08.07.2011)

Shrnuto v jedné větě: je na co se DÍVAT. Viděla jsem původní verzi s podělaným "happy end" závěrem (director's cut se liší v několika scénách včetně závěrečné a vyznění filmu je temnější). Hned na začátku mě dostala mrazivá úvodní scéna...slušně mě roztřásla. Vizuál, který je sám o sobě fascinující, už jen pro něj stojí film za vidění. Původně jsem měla pocit, že důraz kladený na vizuální stránku je v nepoměru s pozorností věnovanou obsahu - scénáři, po druhém zhlédnutí už si to nemyslím. Hlavní důraz je sice kladen na atmosféričnost, ale nevyváženost není natolik výrazná, aby měla tendenci pohřbít celý film. Mannův vytříbený styl mi nesedí vždy, podobně jako třeba u Terry Gilliama. Terryho filmy mám moc ráda, ale občas se jeho fantazie "utrhne ze řetězu" tak, až mi vadí přílišná nerealističnost. U Manhuntera jsem si uvědomila, jak Mann onu fantastičnost zvládá vybudovat z reálného základu (míst, lidí) a že je pro mě jednodušší naladit se na stejnou vlnu. První polovina je lepší, s nástupem Francise Dollarhydea osobně na scénu se napětí začne vytrácet. Největším překvapením byl pro mě Brian Cox. Mohl být skvělý Hannibal Lecktor, jen nedostal šanci to naplno ukázat. Využil omezeného prostoru a přinejmenším vypadá přesně tak, jak jsem si Lecktora představovala (srovnání s Hopkinsem postrádá smysl, tomu patřil celý film). Hudba: tak napůl - Rubiniho skladby jsou výborné (hutné syntezátorové zvuky, to je moje), zbytek soundtracku už dost vyčpěl. Nepřesvědčivý je ale jen při samostatném poslechu, ve filmu funguje docela dobře. (13.07.2013)

William Peterson je charismatický herec a do téhle role se hodí víc než Edward Norton, ale samotné detektivní pátraní a (hlavně) odkrývání vrahovy identity působí jako nahodilý proces (např. závěrečné odhalení) oproti tomu, s jakou pečlivostí jsou zde komponované jednotlivé záběry. Dívat se na to tak dá ale i jako na sondu do zvuků 80. let, protože ten nadupanej synťákovej soundtrack frčí skoro po celou dobu filmu. (25.11.2014)

Nepatřím sice mezi skálopevné příznivce Mannovy dosti specifické tvorby, přesto byla právě jeho vize Harrisovy série tou, v níž jsem po fenomenálním seriálu vkládal největší naděje. Proto mě docela zaskočilo zaměření na samotné procedurální vyšetřování na úkor prakticky jakékoliv psychologie. Toto překvapení nad dnes už více či méně nezajímavým pojetím kriminálky nicméně nakonec bledlo vedle pravidelných šoků ze soundtracku, který dokázal zkazit i jinak slušné scény se samotným Červeným drakem, jehož obsazení ani provedení sice nestačí na Richarda Armitage, ale když nic jiného, svou podivností se mu ve výsledném dojmu alespoň blíží. A protože zbytek dojmů, Coxe v roli Hannibala nevyjímaje, nijak výrazně nenadchnul ani nezaujal, na tváři mi kvůli té zprasené hudbě zůstal jen rozčarovaný výraz, Manhunter totiž až nepříjemně moc zestárnul. (13.09.2015)

Slabé. Můj oblíbenec Michael Mann se tu příliš nepředvedl. Vizuálně sice pěkné, nicméně po vypravěčské stránce slabé. William Petersen je fajn, nicméně Brian Cox, ačkoliv Hannibala zvládá více než dobře, v porovnání s modernější adaptací s Hopkinsem jednoduše zapadá. Navíc to finále je trestuhodně nezvládnuté. (30.03.2012)