Réžia:
Michael MannScenár:
Michael MannKamera:
Dante SpinottiHudba:
Michel RubiniHrajú:
William Petersen, Kim Greist, Joan Allen, Brian Cox, Dennis Farina, Tom Noonan, Stephen Lang, Frankie Faison, Garcelle Beauvais, David Allen Brooks (viac)Obsahy(3)
Psychologický thriller podle novely Thomase Harrise, autora "Mlčení jehňátek". Policie je stále bezmocná v pátrání po psychopatickém vrahovi, který za úplňku koná své děsivé činy. Jedině penzionovaný úředník Will Graham (William Petersen), který se dokáže vžít do duše druhého člověka, se dokáže k vrahovi přiblížit. S pomocí uvězněného vraha studentek, choromyslného psychiatra Hannibala Lectora, se Grahamovi podaří nalézt psychologický motiv vražd. Vrah sní o tom, že po něm lidé touží. "Když děláš to, co bůh dosti často, měníš se v to, čím bůh je." A svá vítězství si musí připomínat. Graham je nyní na správné stopě. (HBO Europe)
(viac)Videá (2)
Recenzie (146)
Červený drak jak jej vidí Michael Mann rozhodně nedělá svému mladšímu bratříčkovi ostudu. A naopak. Oba filmy jelikož jsou natočeny podle románu Thomase Harrise se přesně drží dějové linie. Čím se liší je závěr filmu. Tady musím říct že se mi více líbilo novější finále v domě Willa Grahama. Brian Cox v roli Hannibala Lectera nebyla špatná volba, ale Anthony Hopkins je Anthony Hopkins. Chybějící nedostatky Mann nahradil lepší hudbou. Trošku zarazí, že pouhých 16 let po tomto snímku se někdo odhodlá k remaku. Sám sobě si sypu popel na hlavu, že jsem Lovce lidí nezhlédl dříve. ()
Shrnuto v jedné větě: je na co se DÍVAT. Viděla jsem původní verzi s podělaným "happy end" závěrem (director's cut se liší v několika scénách včetně závěrečné a vyznění filmu je temnější). Hned na začátku mě dostala mrazivá úvodní scéna...slušně mě roztřásla. Vizuál, který je sám o sobě fascinující, už jen pro něj stojí film za vidění. Původně jsem měla pocit, že důraz kladený na vizuální stránku je v nepoměru s pozorností věnovanou obsahu - scénáři, po druhém zhlédnutí už si to nemyslím. Hlavní důraz je sice kladen na atmosféričnost, ale nevyváženost není natolik výrazná, aby měla tendenci pohřbít celý film. Mannův vytříbený styl mi nesedí vždy, podobně jako třeba u Terry Gilliama. Terryho filmy mám moc ráda, ale občas se jeho fantazie "utrhne ze řetězu" tak, až mi vadí přílišná nerealističnost. U Manhuntera jsem si uvědomila, jak Mann onu fantastičnost zvládá vybudovat z reálného základu (míst, lidí) a že je pro mě jednodušší naladit se na stejnou vlnu. První polovina je lepší, s nástupem Francise Dollarhydea osobně na scénu se napětí začne vytrácet. Největším překvapením byl pro mě Brian Cox. Mohl být skvělý Hannibal Lecktor, jen nedostal šanci to naplno ukázat. Využil omezeného prostoru a přinejmenším vypadá přesně tak, jak jsem si Lecktora představovala (srovnání s Hopkinsem postrádá smysl, tomu patřil celý film). Hudba: tak napůl - Rubiniho skladby jsou výborné (hutné syntezátorové zvuky, to je moje), zbytek soundtracku už dost vyčpěl. Nepřesvědčivý je ale jen při samostatném poslechu, ve filmu funguje docela dobře. ()
Možná to bude znít lehce zvráceně, ale Manhunter je "krásný snímek". Ideální do deštivé pozdní noci, či časného rána k panáku tulamorky. Další mé ujištění, že M. Mann točil nejpůsobivější snímky v době, něž začal experimentovat s digitální kamerou. (Byť, zde se teprve "rozehříval"). Zda-li jde o náhodu, nebo to má nějakou hlubší souvislost, nechť posoudí jiní. Spíše to bude, ale otázka dobrého scénáře (předlohy). Protože vystavět příběh a umně gradovat atmosféru, Mann vždy zvládal na jedničku. (Tou Red Dragon Thomase Harrise bezesporu je). Nechtěl jsem srovnávat originál a remake, ale lze se ubránit?! Mann má tradičně navrch v již zmiňované umně gradované hutné atmosféře, lépe vykreslené (vystavěné) psychologii jednotlivých postav (zejména agenta Willa Grahama), tradičně dobře zvolenému hudebnímu doprovodu a především W.L. Petersen válcuje E. Nortona. Výtku mám pouze k lehce uspěchanému závěrečnému finále. To Ratnerův snímek těží především z excelentního R. Fiennese (byť nemůžu říct, že Tom Noonan by svou roli nezvládl, ALE....) AND THE WINNER IS.....THOMAS HARRIS! 75% ()
Tenhle Lovec lidí (a červených draků) má v sobě dost zajímavého, minimálně ze stránky vizuální a hudební, díky tomu některé scény působí výborně (závěr, scéna s tygrem) a jejich zásluhou není tempo moc rozvleklé. Obsazení je minimálně fajn a problém mám hlavně se samomluvou páně vyšetřovatele, staří detektivní psové mají pro tyto účely zřízen úděl přihlouplých podržtašků (dr. Watson, Hastings), ale když si každých deset minut detektiv hovoří do větru a nadává nepřítomné osobě bez toho, aby mu šplouchalo na maják, je to poněkud nudné a nabourávající atmosféru. Slabé čtyři hvězdičky s vědomím, že Hopkající Athony je a bude nejlepší Lecter (ne, Mads v seriálové inkarnaci nemá šanci, díky zprznění postavy z hlediska děje). ()
Co k tomu napsat? Prostě Mann, to mluví za vše. HUDBA: The Reds, Michel Rubini - úchvatný osmdesátkový zvuk zvukových ploch! Atmosférické rozzvučelé klávesy (Klaus Schulze), občas s elektronickými perkusemi, sem tam nějaký song. Mannův soundtrack jak má být! ()
Galéria (68)
Fotka © De Laurentiis Entertainment Group
Zaujímavosti (37)
- Frankie Faison, který zde hraje poručíka Fiska, se jako jediný herec později objevil ve všech adaptacích románů Thomase Harrise. Ve filmech Mlčení jehňátek, Hannibal a Červený drak si zahrál postavu Barneyho Matthewse (JohnO.O)
- Michael Mann strávil roky korešpondovaním so sériovým vrahom menom Dennis Wayne Wallace, ktorý mal obsesiu na ženy, ktoré sotva poznal, a veril, že skladba "In-A-Gadda-Da-Vida" od kapely Iron Butterfly bola "ich pieseň." Mann túto skladbu do filmu zahrnul práve kvôli tomuto spojeniu. (Real Tom Hardy)
- Režisér Michael Mann obsadil Williama Petersena do hlavnej role po tom, čo ho videl vo filme Žít a zemřít v L. A. (1985). Zaujímavým faktom je, že Petersen si zahral 5 rokov predtým mini rolu vyhadzovača v snímke Michaela Manna Zlodej (1981). (Real Tom Hardy)
Reklama