Lovec ľudí

Co k tomu napsat? Prostě Mann, to mluví za vše. HUDBA: The Reds, Michel Rubini - úchvatný osmdesátkový zvuk zvukových ploch! Atmosférické rozzvučelé klávesy (Klaus Schulze), občas s elektronickými perkusemi, sem tam nějaký song. Mannův soundtrack jak má být! (14.08.2009)

William Peterson je charismatický herec a do téhle role se hodí víc než Edward Norton, ale samotné detektivní pátraní a (hlavně) odkrývání vrahovy identity působí jako nahodilý proces (např. závěrečné odhalení) oproti tomu, s jakou pečlivostí jsou zde komponované jednotlivé záběry. Dívat se na to tak dá ale i jako na sondu do zvuků 80. let, protože ten nadupanej synťákovej soundtrack frčí skoro po celou dobu filmu. (25.11.2014)

Téměř v každém krimi-thrilleru od M. Manna lze poznat jeho charakteristickou režii. Chladná atmosféra, temný styl, výrazná hudba umocňující poutavost. Červený drak je tentýž případ, i zde jsou prvky Heatu či Collataralu, ovšem tady celkový dojem dost kazí nesympatie Williama Petersena a Toma Noonana. Tím nenaznačuji, že bych místo nich obsadil známější tváře, jen mi zkrátka nepadly jejich postavy do oka. A Brian Cox mohl dostat více prostoru. 60% (23.10.2010)

Vizuálně pěkná, ale jinak utahaná kriminálka s průměrnými herci a mizivým napětím. Nečekal jsem, že Červený drak od Ratnera bude místy až natolik doslovná kopie ( scéna s tygrem, novinářem ). Hannibal Lecter tu má minimální prostor a jeho kreace v podání Briane Coxe nestojí za řeč. Mannovi tady chybí zajímavé postavy a i více akce, téměř dvě hodiny jsou bez těchto elementů neůnosné, budování napětí mu taky příliš nejde a jen s temnými syntetizátory to celý flm neutáhne (06.08.2006)

Nejslabší film Michaela Manna (ještě jsem ale neviděl jeho Pevnost, která tohle prohlášení s největší pravděpodobností zrelativizuje), neatmosferický a nudný, je až s podivem, jak sterilní snímek natočil jeden z nejlepších hollywoodských specialistů na thrillery. Určitě to však není předlohou, i když alternativní adaptace Bretta Ratnera je stejně nemastně neslaná. Že to ale jde i jinak, ukázal doslova ohromující kulinářský neo-noirový zážitek Jonathana Demmea Mlčení jehňátek... Červený drak je totiž prototypem snímku, na němž se podepsala doba jeho vzniku, konkrétně pokleslá popkultura 80. let, všechny ty rádobytemné syntezátory dnes již tak zoufale nefungují...tohle mi svým vyzněním místy připomínalo skoro až soudobou levnou italskou TV produkci... Ještě že se naštěstí filmový průmysl tak překotně vyvíjí... Podobné filmy: Červený drak, Mlčení jehňátek (22.03.2010)