Lovec ľudí

První zpracování knihy Thomase Harrise a nutno říct, že mám pocit, že se jedná o zpracování lepší, než pozdější, kde byla pozornost opět soustředěna na úchvatného Anthonyho Hopkinse. Michael Mann tentokrát nekladl takový důraz na Lectera, i když on a jeho psychické intriky nechybí. Brian Cox v této roli není špatný, ale Anthony Hopkins to není. Mnohem zajímavější je pak postava samotného Červeného draka v podání Toma Noonana. Je to správný magor, kterého můžete nesnášet. Policejní práce je zde zachycena poměrně dobře, ale film sám o sobě úplně neohromí, spíš potěší dobou a určitou nostalgií. (01.01.2014)

Zatímco Červený drak z roku 2002 vizuálně čerpá ze Se7en, Manhunter z roku 86 obrazově připomíná spíš Vesmírnou Odyseu. Po všech stránkách velmi dobré zpracování, scénář chytrý a funkční. Kamera a osvětlení nabírá téměř geniálních parametrů a film přes desetiletí vzniku nesmrdí dobově oblíbenou Béčkovostí. Všeobecné námitky, že Brain Cox není Anthony Hopkins mají v tomto případě stejnou relevanci jako konstatování, že Křemílek není Vochomůrka a Marylin Monroe není Milan Kňažko. Ano, víme to všichni. Teď ještě zbývá si uvědomit, že na tomhle faktu vůbec nesejde. Závěr: Osmdesátkový thriller, že kterého není cítit filmařská debilita osmdesátých let a překvapuje téměř artovou závěrečnou přestřelkou? Tak to beru, pane Mann. (10.07.2011)

(1001) -"I know that I'm not smarter than you." -"Then how did you catch me?" -"You had disadvantages." -"What disadvantages?" -"You're insane." --- No do háje, tomu říkám atmosférický zážitek. A budovaný tak skvěle, jak to dokáže jenom filmové médium. Ačkoliv jsem měla párkrát dojem, že je film trošičku naivní a trošičku (dobově) úsměvný, tak spousta přenádherně komponovaných detailů to bohatě zakryla. Hlas zavražděné ze záznamníku v domě s podlahami a zdmi potřísněnými krví její rodiny, řeči o snech a fantazii a na pozadí zelené světlo za šedými žaluziemi, subjektivní vnímání a velkoformátové obrazy měsíčního povrchu, blankytné nebe a noční les a bílá vězeňská cela a slepá žena cítící dech spícího tygra na svojí holé kůži, ach ano. Rozhodně jeden z těch případů filmu, na který by mě samu od sebe nikdy nenapadlo podívat se, ale kvůli seznamu 1001 jsem se rozhodla "zatnout zuby a nějak to přetrpět" a on se z toho vyklubal lahůdkový klenot. Moji původní neochotu způsobuje to, že já totiž skoro až nesnáším Mlčení jehňátek, které považuji za nevkusný, odporný a bulvárně natočený film, a teď tedy kvalifikovaně můžu prohlásit, že se Demme může jít zahrabat, protože Mann mu ve všech směrech nakopal zadek. I v provedení dr. Hannibala, sorry Anthony, ale teď už mi tvůj výkon navždy bude připadat jako napodobenina Briana Coxe - À propos, ještě několik dalších věcí ve mně vzbuzovalo dojem, že Jehňátka vykrádají Draka, včetně vzhledu a celkového pojetí hledaného záporáka. A to navíc říkám s vědomím, že se mi žádný jiný Mannův film nelíbil a některé taky vyloženě nesnáším (např. Poslední Mohykán), takže zkrátka co se týče Červeného draka, dobrá práce, Michaeli. Ale navzdory vší svojí pochvale bych stejně byla zvědavá, jak by film vypadal v pojetí Lynche v jeho osmdesátkové kondici, neboť byl taky prý zvažován na post režiséra. -"What you movin' in slow motion for, man?" (25.04.2018)

Sonda do života vyšetřujícího lovce lidí, který se snaží dostat do mysle vraha, pochopit ho, cítit to, co cítí on a pak ho díky tomu najít. Další díla o Lecterovi jdou trochu jiným směrem a nemají takový důraz na samotné vyšetřování, kterým je Mann po celý film prakticky posedlí. Sbírání vzorků, hledání důkazů, hledání nového směru vyšetřování... Samotné vyšetřování a hledání stop je však dnes i v televizních seriálech mnohem zajímavější... Vše je dobře natočené s jistou dávkou vizuální jedinečnosti (včetně ozvučení, kdy přešel od Tangerine dreams v Pevnosti k více pop/rock/hardrock hudbě 80sátek, ale i na syntezátory Klause Schulze došlo:)) a hrdinové prochází temným lesem po tajemné cestičce, kterou divák občas dokáže odhadnout dříve než oni sami(video kazety). Mannův je les plný snahy pochopit draka, ale nestát se jím i přes temnotu v srdci každého člověka. Krom toho si všimněte růžové-fialové barvy, jejího použití a smyslu... v závěru mě to až fascinovalo a film mě i díky takovým drobnostem dokázal udržet v příjemném napětí. PS: ještě ty židle na konci jsou trochu... pohádkové, že?:) PPS:proč agent raději proskočí okno, než aby skrze něj střílel:) (31.03.2010)

V 80. rokoch nebol divák ešte zrelý na takto pojatú kriminálku. Dusno a ponurosť tohto prepisu známeho románu zrejme spôsobili, že snímok v Amerike prepadol. V kinách vtedy vládli kulturisti a v televízii MIAMI VICE ( rovnako od Manna ) a tak pre tento ( takmer ) špičkový thriller nezostalo v diváckych peňaženkách miesto a pre ich intelekt záujem. (06.07.2017)